Za pseudokrasem (nejen) do Španělska

Pobřeží Atlantiku na Pyrenejském poloostrově to nejsou jen krasové lokality , ale také mnoho geomorfologických forem a tvarů v nekrasových horninách. A tato cesta měla za cíl právě tyto nejzajímavější lokaliy jako La playa de las Catedrales , Geopark De La Costa Vasca …. Reportáž je také návodem a pomocníkem pro ty, kdo by se na tato chtěli také vydat.

Původně měla tato výprava kromě povrchových a podzemních pseudokrasových forem na pobřeží Atlantiku ve Španělsku i za cíl jeskyni CUEVA DEL CASTAÑAR , ve které jsou aragonitové  formy podobné těm v Emine Bojir Chasar. Jeskyně je pro veřejnost uzavřena a tak během celého roku mířily naše žádosti o exkurzi do této jeskyně od španělských speleologických klubů až do Universidad Complutense de Madrid, kde sice projevili zájem o spolupráci, ale ke konkrétnímu  povolení návštěvy jeskyně to nevedlo. Nakonec nám po další korespondenci dva dny před odjezdem  Juan Colina předseda “ Cantabrian Federation of Speleology” doporučil návštěvu jeskyně Cueva Mur. Systém velký, ale z hlediska aragonitu pro nás nezajímavý. A tak zbyly jen cíle v pseudokrasu.

Po zkušenostech z minulého roku je jasné, že cestování autem až na SZ cíp Španělska po trase skoro 3000 km není jednoduché. Zvláště se vyhnout placeným a drahým dálnicím ve Francii. Pro osobní auto to znamená asi 70 euro a pro microbus skoro 100 euro. Jenže dá se to i levněji. Stačí se podívat na internetovou stránku a najít placené a neplacené úseky:

http://www.autoroutes.fr/FCKeditor/UserFiles/File/Preparatives/ASFA_-_Key_Rates_-_2011_UK_-_WEB.pdf

Ve Španělsku nejsou sice dálnice levnější, ale je jich mnoho nezpoplatněných. Poznat se dají jednoduše.  Silniční síť se běžně dělí dle názvu na Autovia a Autopista – na obou je dálniční rychlostní limit. Silnice označené jako Autopista – (označují je AP) jsou většinou ty placené.  Autovia (označení A – př. A1)jsou ty bez poplatku za průjezd. Tak že od Bilbaa až na konec Španělska na hranici s Portugalskem podél Atlantického oceánu se jede bez dálničních poplatků. Ale dálniční síť je tady hodně spletitá a tak je nutno vybírat průjezdem pouze po Autovii. Tak že nejvzdálenějšího místa naší cesty se dá dosáhnout za 50 euro dálničních poplatků. A tady (západně od města Ribadeo) začíná exkurze pseudokrasových forem na skalnatém severním pobřeží.

La playa de las Catedrales

Skalní útvary, nazývané  La playa de las Catedrales , se  skalními  branami, mosty, jeskyněmi a roklinami vysokými až 32 metrů. Tyto tvary byly vytvořeny mořským příbojem, abrazí a eroze v tence vrstevnatých pobřežních flyšových břidlicových skalních masívech. Je třeba si předem zjistit dobu, kdy je maximální stav odlivu, aby bylo možné projít všechny skalní brány a jeskyně. Dobu ideální pro návštěvu zjistíte zde:

https://ascatedrais.xunta.gal/monatr/verMasInfo

po otevření odkazu: SolicitudVisitaGuiada

( https://ascatedrais.xunta.gal/monatr/descargarSolicitudVisitaGuiada )

Po ústupu oceánu můžeme procházet řadou skalních mostů a tunelů, několika průchozími jeskyněmi nebo jeskyněmi ve skalních stěnách, vytvořených na příčných puklinách ve flyšových skalních stěná

 

 

K návštěvě se určitě nehodí prázdninové měsíce, kdy sem míří tisíce turistů denně. Nad La playa de las Catedrales je veliké parkoviště, ale v létě je beznadějné plné. Jako vhodný bod k přenocování (otázkou jestli je i v létě volné) můžeme doporučit nevelké místo nad malou zátokou, asi kilometr od Las Catedrales. Na mapě jako Praia de Esteiro. Nám se podařilo zde nocovat letos i v minulém roce a byli jsme zde sami. Jsou tady i čisté WC a tekoucí voda a sprchy.

 

Spousta krasových i nekrasových zajímavých geomorfologických tvarů je podél celého atlantického pobřeží Španělska. Některé byly popsány v reportáži z cesty po Španělsku v roce 2015. Další jsme navštívili v tomto roce.

Ostrov Gaztelugatxe

Ostrov Gaztelugatxe leží SV od městečka Bakio, vedle dalšího malého ostrůvku Aketze (ostrov králíků), který je rájem pro mořské ptáky. Mořský příboj a abraze vytvořily ve skalním masívu ostrova Gaztelugatxe několik skalních mostů, jeskyní a tunelů. Ostrov je dnes spojen s pevninou úzkým kamenným mostem a byla na něm postavena poustevna (San Juan de Gaztelugatxe ve španělštině), která zde umožňuje lidem najít útočiště před větrem a v 10 století byl zde templáři postaven malý kostel. Kostel byl několikráte zničen a vypálen, naposled v roce 1978 a v roce 1980 byl obnoven do dnešní podoby. I na tento ostrov je třeba dorazit v době největšího odlivu, abychom mohli pozorovat tunelové jeskyně a skalní brány ve skalních stěnách ostrova. Samozřejmě po mostě lze navštívit ostrov a kostel i za nejvyššího přílivu. Přístup je z vesnice San Pelaio, na jejím severním okraji je řada parkovišť a restaurací. Z parkovišť vede k ostrovu stezka dlouhá asi 2 km. Ostrov je cílem velkého množství turistů.

 

 

Pojedeme li k ostrovu od západu po silnici BI 3151, ještě před sjezdem do městečka Bakio, je v jedné ze serpentin velké parkoviště s výhledem na ostrov, vhodné k přenocování.

GEOPARQUE DE LA COSTA VASCA

Flyšového pobřeží Geopark De La Costa Vasca,  byl uznán Mezinárodní unií geologických věd (IUGS) a UNESCO jako jeden z největších geologických výchozů na planetě. Nachází se v části Guipúzcoa, konkrétně mezi plážemi Deba a Zumaia. Flyš zde tvoří tenké vrstvy břidlic, střídající se s měkčími vrstvami jílu a opuk. Toto střídání hard-soft vrstev predisponuje diferenciální erozi, což znamená, že tvrdé vrstvy byly mnohem odolnější erozi, kdež to měkčí vrstvy byly  snadněji rozrušitelné. Během alpínského vrásnění došlo k převrásnění těchto vrstev a jejich naklonění na 40 až 60 stupňů. Břidlicové vrstvy jsou eocenního stáří a rychlost jejich usazování byla  1 metr za 100 000 let.

Díky erozní a abrazní činnosti moře v kolmých flyšových stěnách vznikly i nevelké jeskyně a abri. Návštěva těchto pobřežních skalních výchozů je opět možná v čase odlivu, kdy lze po mírně klesajících nebo vodorovných oderodovaných kolmých flyšových vrstvách zajít do vzdálenosti několika set metrů od břehu. Odliv se střídá s přílivem velmi pomalu, takže lze exkurzi věnovat i několik hodin.

 

 

Obdobné, ale menší flyšové geologické výchozy při odlivu  je možné uvidět na pláži ve městečku Zumaia, na pláži Barrika u městečka Lepola Auzoa a další.

Nejvýznamnější a nejzajímavější je však Geopark De La Costa Brava. Velmi výhodné místo k jeho návštěvě je kemp a parkoviště u restaurace Errota Berri. K této restauraci vede sjezd ze silnice N 634, na kterou se dostaneme z autopiosty AP8. U restaurace jsou parkoviště, tekoucí voda, WC. Vše jsme užívali bezplatně. Lze zde dobře kempovat a v restauraci je výborná a nedrahá kuchyně. Od restaurace pak vede stezka, která asi po jednom kilometru ústí na pobřeží Atlantického oceánu, přímo u geologických výchozů.

Po odlivu (obecně čas maximálního stavu odlivu se každodenně posunuje o jednu půlhodinu) je možné přejít směrem do moře až do vzdálenosti 300 metrů a téměř kilometr podél pobřeží.

Při každém odlivu přicházejí na břeh i skupinky místních. V rukou hole, podobné těm turistickým, ale na koncích ocelové háčky. Po odlivu totiž zůstávají v prohlubních mezi skalními výchozy menší vodní jezírka, ve kterých se schovávají chobotnice, které nestačily uniknout na volné moře. Místní znalci (i když to je v GEOPARKU zakázané) je samozřejmě jako velkou pochoutku loví.

Návštěva a studium neskutečných geomorfologických tvarů, které lze zařadit mezi pseudokrasové, patří k silným zážitkům. A to nejen pro vědecky zaměřeného návštěvníka.

 

Jeskyně El Soplao

Všechny dříve popsané cíle můžeme dosáhnout na výjezdech z neplacené dálnice A8, která vede z Bilbaa až k nejzápadnějšímu cípu Španělska. A když už se pohybujeme po této dálnici, tak u městečka Pesués můžeme odbočit na silnici č. CA181, která nás dovede k dalšímu skvostu španělské přírody.

Jeskyni El Soplao se podařilo objevit při dobývání stříbrných rud v horách nad městečkem La Cotera. Malá část jeskyně je v současnosti turisticky zpřístupněná. Jeskyně je vytvořena v dolomitech a je bohatě na stropech a stěnách vyplněná aragonitovými a heliktitovými formami, jaké v našich jeskyních neuvidíte. Stébelnaté a jehlicové krystaly, aragonitové heliktity a excentry nejrůznějších tvarů a velikostí. Neskutečné množství většinou sněhobílé výzdovy.  Bohatostí tvarů a množstvím krystalů, patří El Soplao ke světovým unikátům.

 

Přírodní park Las Bardenas Reales

Budeme-li chtít uvidět měsíční krajinu na naši planetě, pak náš další cíl ve Španělsku bude přírodní park a  biosférická rezervace Las Bardenas Reales de Navarra. Toto území o rozloze 42000 hektarů se nachází v jihovýchodní části Navarry, nedaleko města Tudela. Z pobřeží Atlantiku je to do této oblasti asi 200 kilometrů a můžeme použít jak placenou dálnici A68, anebo se vydat po velmi kvalitních neplacených silnicích, které většinou vedou mimo města a vesnice.

Chceme-li projet celým územím parku (neboť napříč parkem vede prašná hliněná, kamenitá ale dobře sjízdná silnice), pak můžeme začít prohlídku u informačního centra, ke kterému nás dovede asfaltová cesta z městečka Arguedas. V informačním centru obdržíme i mapku, na které jsou vyznačeny komunikace, po kterých je dovoleno pohybovat se autem. Celý národní park je území složené z vrstev sádrovců, pískovců a hlín, ve kterých  zvětrávací a erozní procesy vytvořily bizardní krajinu roklin, kaňonů, tabulových vrchů, skalních hřibů. Vše připomíná krajinu na jiné planetě. Proto také zde byly natáčeny exteriéry k  filmům s J.Bondem nebo některé díly  seriálu „Hra o trůny“ a dalším.

První zastávkou všech návštěvníků je skalní útvar nazývaný „Castildetierra“, který je symbolem parku. Pak můžeme automobilem pokračovat oblastí známou jako Bardena Blanca (bílá), která zahrnuje bílou krajinu, vytvořenou ze sádrovcových substrátu a stepní vegetace. Z prašné terénní silnice můžeme pěšky nebo na kolech vyrážet do roklin a údolí mezi stolovými vrcholy s členitými, hluboce rozbrázděnými svahy. Po obou stranách cesty je množství nehlubokých klikatících se roklin, připomínajících vádí. Byly vytvořeny v hlínách erozí stékající vody, v době silných dešťů, které tuto oblast zasahují.

Cesta směřuje k severu parku a asi po 20 kilometrech je na okraji parku volná, otevřená zděná úschovna s krbem. Místo je nazývané El Paso.  Z El Pasa ještě pokračuje hliněná silnice další 3 kilometry na silnici NA112, nedaleko města Carcastillo.

Druhou oblastí v národním parku Las Bardenas Reales je Bardenas La Negra. Podle mapy do ní vede několik cest. Určitě ale nedoporučujeme použít odbočku ze silnice č. A 125, směřující na vrcholek Sancho Abarka, neboť nejenom že nic neuvidíte, ale pojedete skoro 30 kilometrů po kamenité horské cestě. Mnohem výhodnější (pro auto nelikvidní) je použití silnice z vesnice Fustiňana vedoucí mezi stolové vyvýšeniny.

K návštěvě Las Bardenas Reales nejsou vhodné letní měsíce, neboť teplota v srpnu zde dosahuje +40° C.

Více informací je na: http://www.bardenasreales.es/inicio.php

 

Palacio Real de Olite

Pojedeme li navštívit Las Bardenas Reales, pak pojedeme okolo nevelkého městečka Olite, ležící asi 40km jižně od Pamplony (hlavního města španělského autonomního společenství Navarra). Město není veliké, ale historicky velmi významné. Již ve třetím století zde Římané založili oppidum. Později, hlavně na počátku druhého tisíciletí zde začalo vyrůstat město a až na počátku 15 století, za vlády navarrského krále Carlose III byl zde vybudován výstavný a nádherný zámek, který se stal srdcem navarrského království. A také královským sídlem.

Kraj kolem Olite byl v dávných dobách charakteristický pěstováním oliv. I první doložený název města – Oligetum – vznikl pravděpodobně zkomolením latinského slova olivetum (olivovník). Už dávno olivovníky  vystřídala vinná réva.

Návštěva královského sídla v Olite patří k nevšedním zážitkům. Po zaplacení vstupného (pouze 3 eura),  se můžeme sami procházet hradními chodbami, sály, nádvořími, vystoupit na mnoho věží a věžiček. Hrad je hodně rozsáhlý. Pod jeho věžemi leží středověké kamenné městečko, nalepené na silné hradní zdi.

V celém městečku i na jeho okraji, je  množství parkovišť, i místa pro stání obytných kamperů. Bezplatně. Stejné to je skoro ve  všech vesnicích i městečkách. Blízko vjezdu do nich jsou prostorná parkoviště. Všude jsou připraveni na turisty a snaží se jim ve všem vyjít vstříc.

 

Přes Pyreneje

Když už jsme v národním parku Las Bardenas Reales, můžeme cestu zpět do Francie volit přejezdem přes Pyrenejské pohoří. Ušetříme nejen část poplatků dálnice  San Sebastian-Toulouse, ale pojedeme po velmi slušné  silnici krásnou vysoko-horskou scenérií. Než přejedeme pyrenejský hřeben, můžeme zamířit do městečka Espot a navštívit Národní park Aigüestortes and Sant Maurici. Z parkoviště asi 3 kilometry nad městečkem vede horská stezka do srdce parku, k jezeru Sant Maurici. Zde začíná několik turistických cest na okolní vrcholky, dosahující výšky až 2900 m n.m.