Za netopýry o prvním lednovém víkendu

O prvním lednovém víkendu (7 a 8 ledna), i když mráz klesal pod -15°C,  vyrážíme za netopýry na třech frontách. Do štol nad obcí  Podhoří, do dolu Wood Boys a Obecní štoly a do Kněhyňské jeskyně.

Wood Boys a Obecní štola

Mrzne až praští. Na teploměru -17°C. Směr Budišov vyrážejí Pepa s Jirkou. Naštěstí cesty jsou již sjízdné a tak se dá dojet až k opět činnému dolu Radim ve Svatoňovích (dříve Břidlicový důl staré Oldřůvky patřící JZD Staré Oldřůvky). Dnes patří soukromé společnosti. Stejně jako v loni přes zákaz vjezdu zajíždíme až ke správním budovám. Službu konající pracovník nás hned poznává a říká: „Co se budete převlékat venku na mraze, pojďte dovnitř“. Samozřejmě hned nabídky využíváme. Vyhřátá šatna- pěkný komfort.   Sněhu je asi 15 cm a za chvíli mizíme ve Wood Boysu, kde je stabilních +7°C. Příjemné bylo i zjištění, že v dole zimuje rekordní počet netopýrů. Skoro stovka. Převlékáme se ve vyhřáté šatně a jedeme do Zálužné, kde je nově lokalizovaný důl Obecní štola. V minulosti jsme na ni nějak zapomněli.

Převlékáme se tentokráte na mraze ale za 15 minut jsme uvnitř. Domnívali jsme se, že je to malá štola. Ale důl kromě stometrové vstupní štoly má dvě větší vytěžené komory, z části vyplněné základkou. Leny zde byl v polovině prosince a pravil ,v dole nejsou netopýři. My jsme jich tam našli 12 kusů.

 

 

Štoly nad obcí Podhoří

Tam vyrazili Petr s Daliborem a tak to prožívali:

S Daliborem jsme se domluvili, že zkusíme nejprve udělat štolu U můstku, pak se vrátit k autu, zajet k šachtě Špirutka a udělat i štolu pod ní. Šli jsme jen nalehko, žádné fáračky a gumáky, což se nakonec vymstilo…

Cestou jsme potkali pohádkového staříka v ušance s krykou, místního myslivce a dali se do řeči ohledně štol. Říkal, že nad hájenkou nic není, ale v jednom oudolí, je ještě jedna štola… A my šli ke štole U můstku. Přivítala nás majestátná mříž zajištěná imbusem, který mi připravil velké zklamání při cestě z loňské výročky. Ve štole byly krásné krápníčky a předpokládaný počet netopýrů.

Po uzavření štoly jsme se vydali hledat onu staříkovu štolu. Podle popisu jsme skutečně našli cestu a na dohled od sebe pročesávali kopec. Po pár desítkách minut jsme zahlédli nad námi v kopci nelogickou vyskládanou kamennou zídku. Ta zpevňovala cestu (spíše stezku), která nás dovedla k další zdi a už bylo jasno. Budovy bývalé štípárny, lom a za ním štola. Na průzkum štoly jsme obětovali Dalibora, bo už má velké děcka. Jeho hláška “má to 7 metrů a je tam voda…” nám pokazila radost. Měli jsme jen pohorky. Vlezl jsem za ním. Skutečně to vypadalo na čelbu. Nasrán jsem vyzul pohorky a šel to přebrodit. Chodba se lomila do pravého úhlu a pokračovala dále! následovaly komory a další chodby. Dalibor to taky nevydržel a vyrazil naboso za mnou. Nakonec jsme to odhadli na 70m. Spočetli jsme netopýry a po horkém čaji z termosek vyrazili dále do kopců. Pročesali jsme okolí a nic dalšího nenašli. Ohledně názvu jsme se dohodli na Klikaté štole.

 

Nakonec jsme ještě udělali kontrolu v nedaleké  Soudkově štole u Olšovce. (výběr ze zprávy P.Koloucha)

A do Kněhyňské jeskyně vyrazili Vašek a Martin. Samozřejmě na běžkách. A stálo to za to. V podzemí bylo skoro 300 zimujících netopýrů.