VÝROČKA A KONTROLY ZIMOVIŠŤ NETOPÝRŮ

Na výročku jsme tentokráte vyrazili 21 ledna do Jánských koupelů v Oderských vrších, do výcvikového střediska hasičů. A když už nás byla v Oderských vrších taková síla, tak jsme samozřejmě  výročku spojili s kontrolami netopýrů ve štolách. A stihli jsme toho fakt hodně.

Vše rozjíždíme již v pátek. Vlastně to rozjíždějí Ondra a Libor, kteří se rozhodli, že objeví nové části v dole Zálužná. Ráno do dolu vyrazili a spustili se na II patro. Tam již v minulém roce ještě s Lenym našli pokračování neznámými komíny směrem na III patro a došly jim lana. Tak že další pokus nyní. Navrtali expanzní nýty, pakety a šup dolů. Pronikají do neznámých velkých komor. aby nakonec zjistili, že jsou v námi dobře známém III patře.

Mezitím se velký dav sjíždí k Polakově štole. Pepa s Honzou, Pavel s Jarynem, Alena s Kubou, Levy s Kristýnou, Petr a přidávají se i Ondra s Liborem. Polakovka je veliká, proto v některých částech dělíme na skupiny a Pavel s Jarynem jako vždy si berou horní patra. Některé žebříky jsou již úplně prohnilé a rozpadlé, tak výstupy do některých komor je adrenalin. Jenže hlavní hřeb dne je před námi. Kačena u Vietnamců. Za tmy jsme venku a míříme do Vítkova. Tam už sedí Leny s Jirkou a zabíráme celou hospodu, která je naštěstí prázdná. A večer jsme všichni už ve školícím středisku hasičů v Jánských koupelích. Narážíme bečku a začíná společenské veselí.

 

 

 

V sobotu ráno vyrážíme na kontroly zimovišť ve třech skupinách. Pavlova skupina, s Petrem, Kristýnou, Jakubem a Jarynem do Potlachové štoly. A vůbec si nevšimli, jak moc se změnil stav ve vstupní svážné chodbě. Až jsme večer porovnali dnešní fotky   s fotkami z roku 2016, zaregistrovali jsme velké hromady nově sesunutých a spadlých břidlicových desek. Musel tady projít obří spad části stěn s tropů. Fuj. Ještě že  tu zrovna nikdo nebyl. Ale netopýrům to asi nevadí, počty byly slušné.

 

Honzova skupina s Víťakem, Jirkou, Ondrou a Liborem mířila na Starý Šifrák. Daleko autem nedojeli, připadlo tak 10 čísel sněhu. Jako vždy nejhorší kontrola byla ve štole zvané Medvědí brloh. Honza se tam pěkně zapadal a brodil hluboko bahnem. Ale ostatní štoly byla pohoda, zvláště štolka U srubu. Tam byli všichni nadšeni.

Třetí skupina Pepa, Vašek, Luděk se synem Martinem prohlížela štoly v okolí potoka  Horník.

U Petra Zahnaše jsme vyzvedli klíče od Rabovy štoly a začali ve štolách v údolí. Jenže ve štole Obecní, se Vašek rozhodl, že přebírá vedení Orcusu a v jednom z komínů, shodil na předsedu desetikilový kámen. Ale bohužel ho netrefil do hlavy, ale jenom na záda. Třeba příště se mu to podaří.

Nejhorší se bylo dostat do štoly V dobývce A. Jako vždy vstupní mříž zčásti  zavalená zamrzlou sutí a kameny. Půl hodiny než jsme mříž uvolnili a nejštíhlejší prolezli do štoly.

Venku  je sice mínus, ale po obědě jdeme na nácvik záchrany na laně, za použití Petzl Jag Systemu. Tož metod a postupů bylo mnoho a všichni si vyzkoušeli, že záchrana i za pomocí tohoto kladkostroje není vůbec jednoduchá. Ještě že poslední zachraňoval Pavel, který si vymyslel svůj postup, hodně časově náročný. A jako třešničku na dortu si někteří výstup za pomocí tři Bogibsů.

 

Večer jsme již kompletní a výročka mohla začít. Samozřejmě s proškolením  Bezpečnostní směrnice ČSS a školením k provádění prací ve výškách, vše zakončeno testy. A samozřejmě všichni všechno zvládli. Pak následovalo veselí, které končilo ve dvě ráno. To už Honza vyhlásil Kubu za residenta ČR, Vaška za jeho mluvčího, když ještě před tím ve vzájemné „bitce“ málem přerazili stůl.

 

 

V neděli pokračují kontroly netopýrů. Pavel vede kontroly v Black Hillu. Doprovází  ho Jaryn, Ondra, Libor a Jakub. Leny, Jirka a Petr vyrazili do terénu hledat nějakou novou lokalitu.

A tak to popisuje Petr:

Když jsme konečně dorazili na zvolené východiště mezi Kružberkem a Slezskou Hartou – dozvěděli jsme se od Lenyho děsivou pravdu, proč vlastně jdeme na Herčivald – Herzogwald- vzrušeným hlasem začal mluvit o tajemné, prý nedávno vykopané a zase zasypané štole, která zároveň byla hrobem německého vojáka a nějaké ženy – byly prý nalezeny dvě kostry a další pozůstatky, snad i doklady! Trempské legendy? Uvidíme! Od jistého známého ostravského urbexera celou cestu totiž Leny mámil podrobnosti přes WhatsUp, bohužel přesnou lokaci nezjistil. Je to prý někde na Herčivaldu.

Po usilovném náročném pochodu divokou krajinou s množstvím ostružiní a vyvrácenými kmeny jsme za použití GPS dorazili na místo zvané Herčivald. Naprosto nás uchvátily mohutné lomy, haldy, zbytky kamenných domečků. Nikde ani živáčka, jen dole pod námi zamrzlý Kružberk a nad námi ohromné skály lomů. První místo, kam nás Leny přivedl, byla z boku vyzděná cesta na dně lomu vedoucí k haldě, bohužel zával na konci “mohutně nefučel”, jak původně tvrdil Leny. Tady štola asi nebude… Nakonec jsme vytipovali cca 3 lokality, kde by se zasypaný vlez (možná s kostrami) mohl nalézat, pak jsme to ale vzdali a šli na jistotu.

 

 

Úpadnice Lesy

Díra do země, dole zbytky štolového patra, na zdech pár netopýrů. Sestup prudkou svážnou vyřešilo 20ti metrové lano na přídrž. Dole ve štole nás čekalo první překvapení! Někdo tam před nedávnem kopal, odhrabal cca 0,5 – 1m počvy, dole plech a pod ním otvor, ve kterém však již nic nebylo… Někdo skrýš vybral a odnesl si nález. Na místě zanechal lopatu a krumpáč, evidentně novodobé provenience. Diskutovali jsme, co zde mohlo být ukryto a došli k závěru, že buď to někdo našel s detektorem kovů, nebo měl informaci od Němců.

Na druhé straně severním směrem pokračovala štola závalem, ze kterého opravdu silně foukalo. Bohužel jsem se mezi balvany neprotáhl, ale není vyloučeno, že hubenější by uspěli. Jsou tam někde kostry Ingrid s Helmuta? Dozvíme se někdy jejich příběh? Těžko říct. Momentálně jsme měli hlad, žízeň a k autu skoro hodinu pochodu

 

Jeho povídání upravil Kuba Zeman:

Z hlediska historie je ovšem potřeba upozornit, že doly Lesy se nacházely v jiném údolí než Herčivald (něm. Herzogwald). Ten byl o údolí jižněji. Ale to je jen detail. Na místě zaniklé obce se nachází křížek s památníčkem zaniklé obce, hřbitov a hájenka. Pod hladinou Kružberku skončil zatopený Herčivaldský mlýn.