Výprava 2022 aneb když se vše nepodaří..

Tři roky jsme plánovali výpravu za našimi kamarády do Mursie. A hlavně dokončit naše sledování v jeskyni Cueva de Autopista, odebrat  vzory krystalů, skapávající vody a sedimentů v místě kde vyrostl „Krystalový dutý stalagmit“. Jenže vše dopadlo jinak…

Tři roky nás nepustil „covid“ do zahraničí a všechny plánované výpravy do Vietnamu, na Krym a do Mursie jsme museli odkládat. A po dlouhé korespondenční přípravě jsme se nakonec vydali na počátku listopadu 2022 směr Mursie. To jsme již vše nepřipravovali s kamarády z Mursie (hlavně Josém, který umí anglicky), ale také s novými známými ve Valencii, hlavně s Martinou, slovenskou jeskyňářkou žijící mnoho let právě v tomto městě.

Z Česka vyrazila dvě auta. Ze Zlína Luděk s Kájou (ti ale vyrazili dříve) a z Bohumína v pátek 4 listopadu Pepa, Kuba a Honza (Romana na poslední chvíli nepustili z práce L ). Až po Lyon vše probíhalo normálně. Pak v sobotu odpoledne při čepování nafty Honza zjišťuje, že motor Peugeota Boxera vydává nedobré zvuky. Otvíráme kapotu a  vše bylo jasné. Ozývalo se nějaké hrčení, drnčení….  někde z prostoru kladek. Je jasné, dál jet by bylo riziko. Chce to servis. Nejdříve ale odtah. Pepa naštěstí auto na odtah pojistil a opravdu pojišťovna se o odtah postarala. Jenže nás odtáhli na nějaké sběrné místo, neboť bude víkend a to ve Francii nic a nikdo nepracuje. Do značkového servisu nás odvezou v pondělí ráno.  To jsme ještě netušili, že ve Francii se pracuje velmi řídce. 

Noci byly  chladné a žít dva dny v autě- to by byla sebevražda. Kuba nachází v okolí nějaký hotelík, asi 10 km a to jsme se rozhodli risknout. Tak pomalu a opatrně dojíždíme do vesnice Cuiseaux. Ubytováváme se plní optimismu, že Peugeot je  francouzské auto a tady snad oprava nebude problém. Zvláště když zjišťujeme, že nějaký autoservis je 100 metrů od nás. Sobotu a neděli jsme nechtěli zahálet. Zvláště, když okolo je všude kras a jak .zjišťujeme málo prozkoumaný. A tak vyrážíme do terénu. První cíl 5 km vzdálená zřícenina Château de Chevreaux.

A pak cestou zpět hledáme v terénu nějaké náznaky jeskyní nebo krasových forem. Nacházíme několik menších otvorů v údolí protékaném neznámou říčkou. Je sucho, údolí je bez vody a brzy zjišťujeme, že pokračování otvorů by chtělo hodně kopat. Takže v okolí Cuiseaux nové jeskyně zatím nebudou.

Ještě že městečko Cuiseaux je opravdu staré a malebné. Ale je víkend, a jak je Francii zvykem vše zavřené. Jen kostel (jako všude) je otevřený. A tak tam zapalujeme svíčku za Arnošta i Boxera.

Pondělí osm hodin ráno stepujeme i s Boxerem před  autoservisem. Vycházejí z něho tři asi montéři a za pomocí  Googla se jich ptáme, zda by nám ho mohli opravit. Chvíli koukají do motoru a pak se nás ptají pomocí Googla, co máme s motorem. Podívali jsme se na sebe a odjíždíme na místo, kde nás v 9.00 mají naložit a odvést do značkového servisu.  Mezi tím už víme, že Luděk je ve Valencii. Na odstavném parkovišti nejsme sami. Na odvoz či opravu čeká i zoufalý Němec s obytňákem a Španělé s Transportérem. Místo v 9.00 nás nakládají, po naších urgencích, ve dvě odpoledne. Vykládají nás u velkého servisu Peugeot. Hurá, snad ráno pojedeme dál. Jenže… ano opravíme, ale až za týden, jsme plní. Zoufalí se rozhodujeme riskovat a odjet asi 140 km okresními cestami do Besanconu, kde je další značkový servis. Odpoledne tam zastavujeme. Ještě že tady jeden technik umí anglicky, což je tady zázrak. Prý až další den udělá technik diagnostiku L. Další den a další hotel. Hned ráno opět  přivážíme Boxera a svěřujeme jej do rukou opravdu velkému servisu. A odpoledne se tam vracíme. Auto stojí tam, kde jsme jej nechali. Ale technik prý udělal diagnostiku za 104 euro. Vadná dvojitá kladka a klínový řemen. Prý není náhradní díl, bude zítra. A my do dalšího hotelu. Naši španělští kolegové jsou nervosní a nabízejí pomoc. Luděk zatím vegetuje ve Valencii. Ještě že Besancon je hodně zajímavé historické město s hrady a kostely. Alespoň tak vyplňuje hodiny zoufalého čekání.

Další den opět pelášíme do servisu. Besancon už známe lépe jak Bohumín. V servisu nám pravili, že auto ještě není hotovo. Je nám jasné, že Murcii už nedáme. Luděk vše nakládá do Transportéru a jede za námi do Besanconu.

Příští den se nám technik omlouvá, že bylo hotovo už včera, ale druhý technik to nevěděl. Ještě že nerozumí našim českým nadávkám. Jak jsme pak doma zjistili, oprava by u nás i v malém servisu trvala 3 hodiny a  ceně se raději bavit nebudeme.  Mezitím jsme si zjistili, že nad městem je veliký a zajímavý kras a řada speleologických klubů. Alespoň něco. A hned tam vyrážíme. Našli jsme zajímavé speleologické centrum i se zázemím. Parkoviště, odpočívadlo, přístřešky mezi povrchovými krasovými formami, které u nás neznáme.

Karstique du Grand Bois spravuji jeskyňáři klubu Clostrophile du Plateau De Montrond, které plánujeme příští den navštívit. Vyrážíme na exkurzi do krasu Grand Bois. První co nás upoutává, je to že vše vegetace i škrapy jsou tady pokryty hustým mechem. Škrapy nejsou, jak jsme zvyklí u nás i v jiných oblastech ostré, špičaté ale je to vlastně vápencová plotna rozdělena stovkami krasovými procesy rozšířenými puklinami různé šířky. Propasti a vstupy do jeskyní jsou zde husté. Některé z nich i prolézáme.

 

A na noc samozřejmě zůstáváme na odpočívadle a Kuba si nemůže odpustit, aby spal venku. A večer konečně čínská polévka (neb na klobásy a uzený bůček, kterého jsme měli požehnaně, se už nemůžeme ani podívat) a pak se Honza pustil do vaření „šlaftrunku“. Do ešusu naházel a nalil vše, včetně ovocných bombonů, vína, slivovice… A výsledek se dostavil…ve dvě  noci jsme byli všichni vzhůru.

Ráno míříme za jeskyňáři Clostrophile du Plateau De Montrond. Mají základnu uprostřed krasu, ale zrovna u nich probíhá speleoalpinistický výcvik tak vyrážíme do dalších jeskyní sami. Náš cíl je kras a jeskyně Grotte de Chauveroche. Je ukryta na konci hluboko zařezaného krasového údolí pod vysokou skalní stěnou, ze které vyvěrá poměrně mohutný krasový potok. Přístup je stezce vedoucí nejdříve okolo říčky Ruisseau de Bonneillee a pak po bezejmenném potoku až ke skalní stěně. Hlavní  zajímavostí návštěvy jeskyně byla možnost pozorovat rozdíly ve velikosti vrápence malého a vrápence velkého, kterých jsme zde mnoho zastihli.

 

 

Také návštěvy dalších krasových jevů jako vyvěračky Le puits de la Brème. Ta podle stavu vody funguje buď jako vývěr nebo jako ponor. Bohužel bylo po dešti. tak jsme jen viděli jak je vývěr zcela naplněn.

 

 

 

 

 

A tady naše výprava skončila. Třeba příští výprava směr Mursie dopadne lépe.

J.W.