TROMS 88- speleological expedition TROMS 88- Norway

„Troms 88“ 5. srpna – 3. září 1988 rajon Bonnes severní Norsko. Explorace neprozkoumaného krasového terénu severně a západně od jezera Jiegnalako a nad vesnicí Bones. Bylo objeveno a dokumentováno 7 nových jeskyní ch systémů v mramorových vrstvách.

Účastníci: Josef Wagner, Mirek Demjen, Vašek Šutta,Petr Piechowicz, Radim Kelner, Laďa Podhorský,Iva Rojková, Jana Wagnerová, Zdeněk Horáb

Cílem byl průzkum a dokumentace krasových jevů na hřebenech mezi vrcholy Noevertind (1420 m.n.m) a Istind (1453 m.n.m.) asi 80 km od města Narvik a 11 km od vesnice Bones. Nejvýznamnější objevené krasové lokality byly objeveny v kotlině Jiegnalakko (ležící SZ nad jezerem Isvatnet), ležící ve výšce okolo 900 m.n.m. Během desetidenního působení jedenáctičlenné výpravy bylo objeveno a dokumentováno celkem 9 nových jeskynních systémů.

5. srpna Konečně po dlouhých přípravách, mnoho dní a nocí strávených ve frontách a čekání na ambasádách Dánska, Německa, Norska a Švédska k udělení víz usedáme do Ivanova autobusu a vyrážíme směr sever. Po polských cestách to není jednoduché, ale příští den zastavujeme v NDR v přístavu Sasnitz. Tady zjišťujeme, že je zavřená benzínová pumpa a tak zpět do města Straisundu načerpat naftu.

6. srpna Budíme se na parkovišti v Sasnitz a po celní kontrole celníků NDR, kteří furt nemohli pochopopit, co jsme zač, se nakládáme na trajekt a přepravujeme se do Švédska. První šok byl, když nám celníci dali nějaký protokol a pravili, že ve Švédsku se za jízdu autobusem po cestách platí. Snad něco vymyslíme a vyrážíme na sever.

7. srpna Za volantem se střídá Ivan se Zdenkem a tak cesta ubíhá rychle. Zastavujeme ve Falunu, protože se nám pokazila kamera a chceme ji nechat někde opravit. Marně, pouze ve Stockholmu. Odpoledne zastavujeme v národním parku Hamra. Procházíme bažinami po dřevěných stezkách a samozřejmě opět všude okolo plno hřibů. Samozřejmě ode dneška je máme každý den na talíři. Na noc zastavujeme až u města Örebro.

8. srpna Prohlídka města, které samozřejmě leží na břehu jezera a kde u každého domu kromě auta parkuje člun a letadlo na vodních lyžích. Ale pak už míříme k jezeru Flåsion, kde se máme setkat zítra s Ljubou a Rabbem. Místo k parkování nacházíme za vesnicí Allanes. Přímo ideální. Jezero s ledovou vodou, plno hřibů a kontejner plný odpadků, do kterého se hned někteří naši vrhají. Vše co Čech může potřebovat.

9. srpna Ljuba nás nachází po troše komplikací a hned vyrážíme na sever. První společnou zastávkou je národní park Hallingsåfalle , s vodopádem vysokým 43 metrů, který se neustále zařezává do masívu a každý rok protahuje kaňon, do kterého padá o 1 cm.

Pak míříme na švédsko-norskou hranici, kterou stejně nenacházíme a místy hliněnými silnicemi fičíme dál až na pobřeží Atlantického materiálu. Rabbe se jde zeptat majitele, zda zde můžeme přespat a pak už parkujeme autobus snad 100 metrů od moře.

10. srpna Ve skalnatém kopci nad mořem leží dvě abrazní jeskyně a tu delší Lispingdalskyrka, jdeme navštívit. Vystupujeme balvanitým svahem a dostáváme se pod vstupní portál vysoký 40 metrů. Celá jeskyně je dlouhá 300 metrů. Přes val napadaných balvanů procházíme do tunelu jeskyně, kde si uvědomuje jak vlastně abrazními pochody za součinnosti mořského přílivu a pohybujících se balvanů celá jeskyně vznikla.

Po exkurzi jedeme dále hliněnými silnicemi do Přístavu Holm, kde nás trajekt přepravuje přes fjord. Další cesta vede na ostrov Torget, kde leží obří abrazní tunelová jeskyně Torghatten. Prohlížíme si jeskyni, která je místy vysoká 70 metrů a pak opět dále na sever.

Cesta je tak úzká, že by se tady Ivan neminul ani s kolem. A tak jedeme 100 kilometrů. Objíždíme snad nekonečný fjord Tosenfjorden, projíždíme řadou tunelů a noc uléháme za 6-kilometrovým tunelem, fungující bez jakékoliv výztuže. Najít tady k místo k přespání, kde je vše privat (i pobřeží a hory) není vůbec jednoduché.

11. srpna Jedeme stále na sever a stále úzkou klikatou silnicí, až se konečně opět vracíme na E-6. Za průsmykem Korgenfjellet chytáme defekt, což není pro naše mechaniky problém a o půl páté jsme na severním polárním kruhu. Máme stále hezké počasí a Rabbe praví, že je to tady jednou za 100 let. Večer zastavujeme nedaleko města Fauske u vesnice Vatnbygda, v mramorovém krasu. Tentokráte okolo kromě hřibů i bramborové pole. A tak zatímco jedna část expedice hlídá zda se neblíží majitel, druhá část , ti co myjí za sebou vojnu, se plazí mezi řádky a naplňují pytel brambory.

12. srpna Dnešek patří exkurzím do jeskyní. Tou první je ledová Svarthamarhola. V jeskyni jeden z největších jeskynních domů (200×50 metrů) a také mocné vrstvy ledu, ve kterém proudění vzduchu vytvořilo ledové tunely.

Prolézáme všechny části jeskyně a odpoledne míříme na druhou stranu údolí, kde je nejdelší jeskyně Norska Oxholla, dlouhá 11 km. Najít vstup do ní byl hlavní problém. Leží v lesnatém terénu na konci krátkého kaňonu, v místě, kde se propadá do podzemí nevelký potok. Jeskyně je pěknou spletí obrovských koridorů, ale také úzkých chodeb a nízkých plazivek, ve kterých se nejlépe cítil trpaslík Zdeněk, který mohl chodit i tam, kde my se plazili. Jeskyně je také v mramorech a tedy i výzdoba chudá. Jen jeden krápník silněn poutal pozornost Jury a Déža, neboť v něm viděli sedící barovou tanečnici. No jdeme raději zpět do autobusu, kde již Ivan smažil norské brambory.

13. srpna Pokračujeme na sever, ale počasí je spíše jižní. Projíždíme systémem tunelů, za které se zde platí, a chytáme další defekt a zjišťujeme, že máme pneumatiku úplně přeraženou. A opět trajekt přes fjord. Mezi městy Bognes a Starberget. Dnešním cílem je městečko Lavanget, nás čeká Rabbe a další Noři a Švédi. Večer trávíme u diáků a oslavy našeho příjezdu, která byla jednostrannou- neboť seveřané nepijou. Poznáváme Mickeho a Hogeho, naše příští průvodce a další jejich kolegy.

14. srpna Dnes míříme do krasové oblast Sagelva Grottene. Největší jeskyně Alice je protékaná podzemní řekou, která vytváří v podzemí velké vodopády.

Navštěvuje Lutgrottu a další jeskyně a pak se loučíme s Ljubou a Rabbem a s Hogem a Mickym míříme do vesnice Bonnes. Tam vykládáme autobus a zahajujeme výstup do základního tábora. Nabaleni materiálem vyrážíme na 12 kilimetrovy pochod. Druhou část materiálu naložil náš nový kolega Nor Arne do radlice na traktoru a vyrazil také směr náš základní tábor. Po jednom kilometru naložil i Ivanu, která prý chytila odtlak (nebo si jej udělala schválně, aby nemusela šlapat)

                         O půlnoci jsme na místě základního tábora Stordallstua, ve výšce 478 m.n.m a snažíme se postavit stany. Ale není to lehké. Neboť vichr co chvíli vyzvedl někoho do vzduchu tažený stanem jako rogalem. No konečně se daří stany postavit a můžeme zalehnout.

16. srpna Už si zvykáme na to, že tady na severu je celou noc světlo. Ale budíme se do vichru a nad námi jsou černé mraky. Po snídani necháváme v táboře holky s puchýři a my společně s Mickem a Hogem vyrážíme na hřebeny, zatímco Péťa a Zdenek jdou zpět k autobusu pro další zásoby. Vyrážíme vzhůru přímo proti dravé řece a vodopádům. Výstup se mění místy v bouldering a po hodině překonáváme poslední vodopád a dostáváme se do údolí s jezerem Isvatnet.

Je dlouhé asi 5 kilometrů a obejít jej, to je další hodina. Konečně na jeho JZ konci vidíme i první vrstvy mramoru. Všude kolem jsou sněhová pole a ledovce, ze kterých vytékají desítky říček a potoků. Jsme v rajonu Jiegnallko, v nadmořské výšce okolo 900 až 1000 metrů. Zatímco svačíme naši švédští kolegové Micki a Hoge ( kterého jsme nazvali Kozlík) pobíhají po okolí a hlásí první objevy vstupů do podzemí. Jejich hodně a věříme, že tam budou i jeskyně.

                         První vstup, do kterého se vrháme, je propasťovitý a propadá se do něj ledová říčka. Propast nazýváme „J-1“, první písmeno názvu kotliny Jiegnallako.

Musíme proto v podzemí natlouct několik skob, abychom traversem mohli vodopád obejít. V hloubce asi 40 metrů tato jeskyně ale končí vodním sifonem.

Mapujeme a jdeme do dalšího vstupu do podzemí. Mezitím naši mladí pokračují ve vyhledávání dalších jeskyní a v husté mlze se brzy ve členitém terénu vzájemně ztrácíme. Konečně se nacházíme a můžeme zahájit sestup do tábora. Cestou se dovídáme, že mladí našli další jeskyni „J-3“.

17. srpna Budíme se do hezkého, ale studeného rána a opět zahajujeme výstup na hřeben. Pracujeme ve dvou skupinách. Mladí mapují svou jeskyni „J-3“ a my další objevenou jeskyni „J-2“.

Odpoledne začínáme z průzkumem jižních svahů pod velkým ledovcem, ze kterého vytéká mnoho řek. Brzy zjišťujeme, že řeky a proudění vzduchu vytvořily v ledovci řadu jeskyní. Slunce, které proniká ledovcem, barví celou jeskyni do blankytně modra. Hoge a Micke opět běhají terénem a nacházejí další nadějnou oblast.

 

18. srpna Den začíná stejně. Snídaně a vystupujeme na hřeben. Naši mladí objevují a mapují jeskyni „J-5“ (který se ukázala nejdelší jeskyní – 777 metrů) a my přecházíme přes vodorozděl na SZ svahy kotliny. Objevujeme několik vstupu do podzemí s vodopády, meandry a kaňony. Začínáme s průzkumem a jeskyni označujeme „N-1“.

Mapování je stále náročnější. Ledovým vodopádům a proudící podzemní řece se nelze vyhnout. Už se ani o to nesnažíme. Už jsme si zvykli ležet s kompasem či pásmem v ledové vodě.

Cestou zpět mapujeme ještě vývěrovou jeskyni „J-6“. Do ní už ale musel Pepa po pás do vody.

19. srpna Dnes vystupují na hřeben pouze naši mladí, dokončit mapování jeskyně „J-5“. Kreslíme mapy nových jeskyní a po obědě Vašek, Jura, Dežo a Zdeněk vyrážejí na průzkum východní stěny doliny, vedoucí k jezeru. Nacházejí pouze jednu menší jeskyni. Mezitím Pepa s Janou prozkoumávají severní svahy nad táborem. Také marně. Tak alespoň nasbírali kotlík „jutronů“, žlutých plodů připomínající maliny, rostoucí pár centimetrů nad mokřadly.

                         Micke a Hoge už odjeli domů a dnes k nám zavítali další švédští jeskyňáři. Dlouho čekáme na návrat našich mladých a když jsme po půlnoci již chtěli vyhlásit záchrannou akci, objevili se na obzoru.

20. srpna Budíme se do pěkného rána, a protože mladí skončili mapovat „J-5“ vyrážejí do autobusu s prvním retransportem materiálu. A my jdeme opět na hřeben do nově objevené jeskyně „N-2“. Tato je snad nejkrásnější naší objevenou jeskyní. Má 2 části. „Labyrint“ a „ Kaňon“. Mapování byla pěkná fuška. Nízké plazivky s podzemní řekou, meandry s vodopády.

Pepovi padá poznámkový blok do podzemní řeky a tak píšeme na co se dá. Dokonce i na záda. Mapování končíme pozdě večer a naposled se kocháme krásnou krajinou a sestupujeme dolů do tábora. Neboť je všude plno černých granátů, minerálu o kterým si myslíme, že je vzácným polodrahokamem, nabírá Vašek plný pytel a věří, že se stane doma miliardářem.

21. srpna Na poslední noc vystupuje za námi i Agmar z Tromse, podívat se co jsme objevili. Ráno je nevlídné. Déšť a vítr. Pomalu vše balíme a zahajujeme sestup k autobusu. Opět je před námi 12 km. Nejhůř dopadl Vašek, který se s krosnou plnou kamenů nemohl ani postavit. Ještěb tentýž den opouštíme Bonnes a zastavujeme až v Abisku. Ljuba nám poradila, že „Jutrony“ jsou pro Nory velkou pochoutkou a dají se dobře prodat. Pro jsme nasbírali celý kotlík i taškyl hřibů a pokoušíme se je cestou prodat. Marně. Norsko-švédskou hranici projíždíme bez zastavení, abychom zase nemuseli něco platit – no celní se raději dělal, že nás nevidí. Večer zastavujeme u domu Mickyho, který nás nepředloženě pozval na večeři a skončil s prázdnou lednicí i špajskou.

22. srpna Dnes navštěvujeme s Mickem, Hogem a jeho malou dcerkou Národní park Abisko. Když se vracíme, ukazuje nám Micky svou Škodu 110, která je vysoko na zvedáku s pokaženou převodovkou. Pro naše mechaniky to je maličkost a za chvíli je opravená. Odpoledne už zase jedeme dál. V Kiruně vysazujeme Hogeho s dcerkou (je zrovna na mateřské či vlastně otcovské dovolené) a míříme na jih.

23. srpna Zastavujeme v Umea u domu Ljuby a Rabbeho. Ljuba nám radí, že pokud si chceme dobře vydělat, ať nasbíráme borůvky a ty pak nám vykoupí v každém městě po cestě. S novým cílem a představami o dalším pokusu „zbohatnutí“, vyrážíme na jih.

24. srpna V městě Örebro nakupujeme 10 kartáčů na sběr borůvek ( pěkná investice skoro 4000 Kč) a odpoledne vyrážíme do lesa. Do večera máme plných několik kýblů a zastavujeme na noc na jednom z parkovišť. Vašek objevil, že na parkovišti stojí bagr, a tak přemístil naftu s jeho nádrže do té naší v autobuse.

25. srpna Ráno sledujeme jak se obsluha bagru snaží stroj nastartovat. Nepodařilo se jim to a my víme proč. Pak přijeli mechanici, aby bagr opravili, ale brzy asi zjistili, že mají prázdnou nádrž, neboť přijela cisterna a bagr mohl vyrazit do terénu.

                         My můžeme vyrazit také, Máme asi 100 kilo borůvek a tak se těšíme, kolik vyděláme. Zastavujeme v každém větším městě, zkoušíme je prodat ve sběrnách, restauracích… marně. Nikdo je nechce. A to zkoušíme i celý příští den až do přístavu- samozřejmě také marně. A tak borůvky se staly povinnou přílohou ke každému jídlu po zbytku trasy.

27. srpna Trajekt nás vyplivuje v Dánsku, které rychle projíždíme a další trajektem se dostáváme do Německa. Vše by šlo dál normálně, kdybychom nemuseli v autobuse opravit převodovku. Ale naši mechanici to lehce zvládli. Odpoledne už zastavujeme v Hamburku, přímo ve vyhlášené čtvrti San Pauli. Samozřejmě v centru vyhlášených uliček lásky. Ivan celou cestu básnil o tom, jak to tady roztočí. Když jsme ale zastavili, tak pravil, že mu na soudružky v botelu už nezbyly marky. Okamžitě organizujeme sbírku, a když jsme mu peníze podávali, pravil, že je Marceli věrný a to by ji nemohl udělat.

                         A tak po procházce přístavem se veselíme u piva a karet v autobuse, jen mladí ještě někam běželi. Je pozdě večer když najednou slyšíme z venku houkání policejních sirén a náš autobus míří reflektory policejních aut a hlavně zbraní policajtů. Vycházíme z autobusu a vidíme, jak policajti přivádějí naše tři mladé. Spoutaného Péťu, Radima a Láďu. Policejní velitel hledá vedoucího naší výpravy a Pepa jde vyjednávat. Za chvíli se vše naštěstí vysvětluje. Naši mladí si koupili horolezecké boty-lezačky a chtěli si je vyzkoušet. V Hamburku asi skály nejsou, ale našli prý budovu s ideální kamennou stěnou a začali lézt po stěně vzhůru. A za chvilku se ozvaly sirény a byli obklíčení policií. K lezení si totiž vybrali budovu Německé národní banky. Nakonec se policajti zasmáli a naše mladé i s lezačkama nám vrátili.

28. srpna A tak příští den můžeme vyrazit domů a kdyby Ivan zádi autobusu trochu nepomačkal za námi parkující mercedes, už zvláštního by se nestalo.

                         A co na závěr?? Přivezli jsme do Bohumína ještě plný pytel, 50 litrů už kvasících borůvek. Říkáme si je, že je jich škoda a uděláme z nich víno. Skončily sice v demižonu, ale bohužel víno zoctovatělo. Už jsme jej chtěli vylít, když přijel Saša s krymskými jeskyňáři a vše vypili.

Mapy objevených jeskyní – Maps of discovered caves

 

 

 

 

 

                                                                                                              

 

           

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Summary of speleological expedition Northern Norway 1988

The main goal of speleological expedition Troms 88 (northern Norway area north of the city of Narvik) was the first survey and documentation of karst formations in the valley of Jieknaláhku, between the peaks of Istinden (Jieknačohkka) and Neverfjellet (Beassekbvárri), east of Lake Isvatnet (Jieknajávri). A total of 7 new caves were discovered and documented during the expedition. Cave J-1 (length 68m), Cave J-2 (length 280m), Cave J-3 (length 83m), Cave J-4 (length 36m), Cave J-5 (length 777m), Cave J-6 (length 56 m), Cave N-1 (length 212 m), Cave N-2 (length 702 m).

Exploration work on the SW slopes, above Lake Isvatnet below the peak of Roevrrečohka, brought the discovery of only one, 20-meter-long fissure cave. In the glacier below the peak of Roevrrečohka, an interesting, relatively large glacial cave was discovered.

The expedition took place from 5 August to 3 September 1988 with the participation of 9 members of the Speleological Club ORCUS Bohumín.

Josef Wagner