Troms 2003 -Speleological expedition Troms 2003 – Northern Norway

„ Troms 2003“ 14-30. srpna 2003,  rajon Gratangen severní Norsko. Pokračování explorace krasových terénů nad údolím řeky Vassdalenselva, dokumentace vodního jeskynního systémů „L1“, průzkum rajonu pod vrcholem Noeverfjellet, hřebene Stortinden a Storsteinaksla.

4-30. August 2003, Gratangen district Northern Norway. Continuation of the exploration of the karst terrains above the Vassdalenselva river valley, documentation of the “L1” water cave systems, exploration of the area below the summit of Noeverfjellet, the ridge Stortinden and Storsteinaksla.

Účastníci: Josef Wagner, Arnošt Macura, Jakub Wagner, Lukáš Macura, Láďa Piskoř, Jana Wagnerová

Je večer 14 srpna a my opět usedáme do Peugeota Boxera vyrážíme směr Polsko, na cesty které jsou vždy pohromou pro každého šoféra. Značení i povrch opět překonávají hrůzné pověsti. Nejdříve bloudíme v Katovicích a pak vjíždíme do šílené bouře. Přesto jsme v Gdaňsku brzy a tak ještě navštěvujeme pizzerii ( to jsme ještě netušili, že brzy budeme litovat peněz za pizzu). Naloďujeme se, stále prší a moře je neklidné. Vyplouváme a zvedá se silný vítr, skoro orkán. S trajektem to hází jako s míčem. Pro některé žaludky to bylo příliš silné kafe. Navečer místo na diskotéce v lodním baru, křepčí Jana a Láďa u záchodových mís, kde je již plno a tvoří se hodně dlouhé fronty. Brzy polovina pasažérů tráví cestu v záchodech. Hrůza. Ráno vypadá celá loď jako by přepravovala stádo hodně opilých cestujících, kteří poblili opravdu vše. Od nás jen Arnošt s Pepou byli OK. Asi jsou zvyklí na horší . Ale přežili jsme to.
Je poledne 16. srpna, když sjíždíme z trajektu na území Švédska. Po několika kilometrech jízdy zůstává ale náš boxer stát. Ručička teploměru ukazuje 130° C. Hlavní servisák Láďa ihned nastupuje do akce. Je prasklá hadice chladící kapaliny. Lehá pod auto a omotává hadici izolačkou a můžeme pokračovat na sever.

Po pěti stech kilometrech zastavujeme k spánku na jednom z parkovišť a samozřejmě hned začíná i hřibová horečka. Hřiby jsou všude- a tak tušíme, že je budeme jíst po celou dobu.
Příští den jedeme za Ljubou a Rabbem. Už nás očekávají. Vítáme se s nimi i jejich kočkami (připomínajícími dobře živené tygry).

Odpoledne s Rabbem procházíme naučnými stezkami okolo jejich bydliště a samozřejmě plných hřibů a plantáží borůvek, velkých jako třešně.
Příští den, 18 srpna opět pokračujeme na sever. Počasí je super a zastavujeme u říčního kaňonu Harsprangsfallet ( na silnici E 45 jižně od Gallivare, asi 10 km jižně od městečka Porjus). Tok řeky sice dnes usměrňuje kaskáda vodních elektráren, ale kaňon je bomba.

Jsme sice dávno nad severním polárním kruhem, ale jezer v kaňonu se s radostí vrháme. Po koupeli (bez ní by hygienický maniak Láďa umřel) pokračujeme opět na sever, až po 700 kilometrech zastavujeme u kouzelného odpočívadla. Jezero, srub s krbem a všude okolo samozřejmě tisíce hřibů.
Je 19. srpna. Počasí stále nádherné a vjíždíme do Finska. Projíždíme fakt liduprázdnou divokou krajinou. Míjíme nejsevernější místo naší cesty Skibotn a podél pobřeží Severního moře jedeme na jih do našeho cíle – oblasti Gratangen. Zastavujeme opět u vesnice Grattangen a naplňujeme řádně batohy. Mnozí se pod jejich váhou samo nemohli ani postavit. Vyrážíme do míst, kde stál náš základní tábor v roce 1996 a ještě tentýž den zde budujeme tábor pro tento rok.

Ráno opět svítí slunce a my se připravujeme na výstup k jeskyni „L-1“, kterou jsme objevili při našem posledním působení v této oblasti v roce 1996. Jeskyni jsme však neprozkoumali.

Prudkým výstupem dosahujeme jezera Loeigasvatnet, ze kterého vytéká krátký vodní tok, který se po 100 metrech propadá do velikého vstupního portálu jeskyně „L-1“.

A to je zatím vše, co o jeskyni víme. Oblékáme overaly a vstupujeme podzemní řekou do jeskyně. Asi Po 100 metrech řeka přechází v mohutný vodopád a postupně zaplavuje širokou chodbu a přechází v jezero a ve vodní sifon. Tady na další průzkum budou již třeba potápěči. Na svazích hřebene JV pod ponorem L-1 byl již v roce 1996 objeven vývěr vod z jeskyně L-1.

 

 

 

Po dokumentaci a průzkumu „L-1“ pokračujeme v exploraci celého hřebenu. Byla prozkoumána oblast východně pod vrcholem Leigastinden. Pronikáme až za jezero Britanvatnet a v nadmořské výšce okolo 800 m.n.m. objevujeme několik čoček mramoru s několika jeskyněmi, ale žádná z nich nepřekročila délku či hloubku 10 metrů.

 

 

 

Za to jsme ale našli spoustu pozůstatků z druhé světové války. Hromady nábojnic, granáty, nevybuchlé dělostřelecké náboje. Naši mladí Kuba s Lukášem měli sice tendenci si nějaké vzít domů, ale nemáme potopit trajekt a tak jim to zatrhujeme. Za to jsme se ale napásli na plantážích „jutronů“ (morušek), které zde rostou. Pouze mladým prý připomínali obilí. Tak nevím čím. A po sestupu nás v táboře čekala skvělá večeře. Jak by né – chystala ji Jana.

Další den nám trochu sprchlo- ale zase svítí slunce. Na Skandinávie skoro zázrak. Vždyť 600 km nad polárním kruhem chodíme v kraťasech. Dnes vyrážíme na hřeben Noevertfjellet. V táboře zůstává Arnošt a před námi je 10 km pochodu terénem bez cest a stezek. Orientace pouze podle řek a vodopádů. A stejně jako v celém Norsku, je krajina jako v pohádce. Probíjíme se břízovými lesy, mokřinami, míjíme desítky vodopádů a na obzoru nad námi nás stále doprovází statný sobí samec.

Dlouho se nám nedaří narazit na lavice mramorů, až odpoledne již hodně vysoko objevujeme silně ukloněné mramorové vrstvy, ze kterých vytéká malý potůček. Prozkoumáváme terén a nacházíme několik, většinou vertikálních jeskyní. Kuba a Lukáš začínají s jejich průzkumem. Vertikály jsme zde neočekávali. Ukazuje se, že jsou hlubší, než jsme předpokládali. Chybí nám i lana. V první jeskyni Kuba končí u malého vodního polosifonu a ve druhé jeskyni po 20 metrech, zastavuje v rourovité chodbě Lukáše velký balvan. Za ním ale jeskyně pokračuje- no rozbít jej nemáme čím. Ve třetí jeskyni Kuba postupně dosahuje hloubky asi 20 metrů a končí nám lano. Vertikála však nekončí.

 

 

Objevujeme ještě několik dalších jeskyní, ale délka nepřekračuje 10 metrů. Končíme exploraci terénu a zahajujeme cestu zpět. Nad námi ještě svítí slunce, ale v dálce vidíme, že nad táborem již lije. A tak dnešní večer trávíme pod igelitem
Je 22. srpna. Ráno je ještě počasí nejisté, ale nakonec sluníčko vítězí. Zásoby máma zatím ještě dostatečné a tak dnes vyrážíme na další 10-kilometrový pochod za jezero Grasvatnet na průzkum hřebene Grasdalen. A opět jako včera, krásná příroda, vodopády, hřiby.. ale mramorových vrstev je velmi málo. Až na konci údolí objevujeme pásy mramorů, ve kterých je sice hodně, ale malých jeskyní. Zato se zde válí spousta sobích parohů, kterými nakonec Pepa označoval vstupy do jeskyní. Je tak teplo, že se upocení vrháme do jezera a zdá se nám to, tady 600 km nad polárním kruhem, příjemné. Navečer se vracíme do tábora a začíná první retransport materiálu do auta, neboť místo aby nám materiálu ubylo- přibylo. Parohy, vzorky nerostů, zásobníky, munice … Proto nejdříve Láďa a pak Kuba s Lukášem odnášení první náklad. Snad to Boxer uveze.
Příští den, za krásného počasí balíme tábor. Vše vysušit, nabalit a pak vyrazit směr vesnice.

Loučíme se s krásným údolím, stále hučícím vodopádem nad táborem a jdeme. Vše balíme do přeplněného auta a míříme směr ostrovy Vesteralen. Čím jsme západněji, tím je počasí chladnější. Už jsme všichni vytáhli čepice a péřovky. Ještě, že máme i becherovku. Na noc zůstáváme na parkoviště, kde je pěkná zima a ještě navíc tu celou noc hučel agregát, kterým nějaký nor napájel svůj přívěs. Původně mu jej Láďa chtěl ukrást, ale pak pravil, že ,má moc malý výkon.
Příští den míříme do vesnice Nyksund. Až na konci souostroví přijíždíme do opuštěné rybářské vesnice, která už je hodně zchátraná, ale prý ji nějaký němec koupil a chce z ní vybudovat nějaké turistické centrum. Ve vesnici nacházíme i Čechy, prý jsou tu na brigádě. Zatím na pobřeží chystáme piknik, neboť Jana se vydala s udicemi lovit ryby a tak doufáme, že budou rybí hody. Nebyly. Nic nechytila. Ještě, že máme rybí konzervy z Česka. Pokračujeme v jízdě po souostroví a zastavujeme za vesnicí Hovden. Mladí se rozhodli spát na malém skalnatém ostrůvku mezi jezerem a mořem, a aby nemuseli jezero obcházet, rozhodli se vybudovat z kamenů most. Ale jak brzy sjistili, nespali na ostrůvku sami. Pásli se tu i dva koníci, kteří se s nimi ihned skamarádili. Dokonce chtěli vlézt na noc ke klukům do spacáku. Nejraději by s námi i večeřeli a hráli na hoňku.
25. srpna se loučíme s koníky a opouštíme Vesteraly. Zastavujeme až v Narviku, neboť nám došel alkohol a tady snad nějaký koupíme. Obchod jsme vypátrali- ale ceny se jaksi vymykaly našim možnostem. Míříme směr Švédsko a všude podél cest vidíme ozbrojené vojáky, napříč leží pásy s hřeby, lítají vrtulníky. Že by hledali nás? Zastavují nás se samopaly a pak se dovídáme, že v Kiruně vykradli banku a my prý na bandity nevypadáme. A to jsme už dlouho neholení. Projíždíme Švédskem a marně se snažíme koupit nějakou flašku. Marně. Hledáme parkoviště na noc, až nakonec super parking nacházíme u Gallivare. Srub, ohniště se dřevem … super. A ještě se k nám přidává krásný, asi zaběhnutý malamut, hladový jako vlk.

Ráno vstáváme a zjišťujeme, že malamut spí s mladými. Snídá s máma a těžce se s ním loučíme. Bojíme se, že jej někdo prostě vyhodil. Míjíme polární kruh, Kuba si kupuje sobí kožešinu- ale flašlu stále né. Všude jen pivo s obsahem do 3,5 promile alkoholu.
Někde na parkovišti si Jana s Arnoštem umyli zuby ve vodě vytékající s rašelinišť, a nyní je jim pěkně blbě. Zastavujeme u Varutrask, u hald po těžbě rud, kde jsme při minulé výpravě vykopávali s Lubkem polodrahokamy. A v haldách kopeme zas, i Jana s Arnoštem, třeba že je jim hodně špatně. Jenže starý důl má už své vlastníky a je tu i muzeum. Po hodině se a objevují se 3 dědci a my raději mizíme.
Na nocleh nacházíme místo asi 60 km před Umea. Jana a Arnošt jsou úplně hotoví a tak se vaření ujímá Láďa a Pepa. Uvařili rýži s masem- no nakonec se měli dobře jen ryby v jezeře vedle nás. V noci se spustil řádný liják a tak naši mladí, kteří spali, venku pěkně zmokli.
A další den se již naloďujeme na trajekt. Cesta zpět už byla bez problémů. A zřejmě se majitelé trajektu poučili z minulé bouře, neboť po celém trajektu, na každém místečku byly desítky sáčku na blití. Dnes nebyly třeba.

Resume

The Troms 2003 expedition explored and documented the cave L-1, into which the river from Lake Loeigasvatnet falls below the summit of Leigastinden (Leaiggasoaivi) 1332 m a.s.l. The cave ends with a water siphon. The area east below the summit of Leigastinden was explored where several caves were found. Depth max. 10 meters. Furthermore, the area to the south and east below the peak of Neverfjellet (Beassekvárri) 967 m above sea level was explored, where smaller caves N-1, N-2, N-3, N-4 were discovered. Another survey was carried out west over Lake Grasvatnet. No caves have been discovered here.

Josef Wagner