PYRENEOS 1983

„Pyreneos 83“ Španělsko,Francie. Sestup do propasti Henne Morte (-1080m) , exkurze solný kras Forat Mico, Clunia, Sabart…..Účastníci: Wagner Josef,Šutta Václav, Mirek Demjen, Mirek Strakoš,Ljuba Šromová, Ivan Podhorný-řidič autobusu, 3 členové ZO ČSS Javoříčko: Mirek Vaněk,Jiří Koudelka,Pavel Mazal,

31.8       Je 10 hodin ráno a autobus je naložen až po strop. Můžeme vyrazit směr Prostějov. Nakládáme Prostějováky a pelášíme směr Západ. Až za Stříbro, kde uléháme na noc na právě posečeném poli. Čerstvě pomlácená sláma pro krávy se hodila dnes i nám.

1.8          Ráno dorážíme na hranici a začaly problémy. Samozřejmě u Němců.Nejdříve chtěli přepravní knihu pro autobus a pak fungující tachograf. Nic z toho Ivan samozřejmě neměl. Tak nejdříve kupujeme onu knihu a Ivan někde vyšťáral 3 kolečka do tachografu. To bylo tak na 3 dny cesty.A tak Vašek volá domů ženě, aby další kolečka poslala za námi speleologům do Toulous, kam míříme. Okolo stojící čeští šoféři kamionu jen nedůvěřivě kroutili hlavami nad naší odvahou. A tak po obědě a po kontrolní jízdě s tachografem nás konečně němečtí celníci pouštějí do Německa. A tak můžeme pokračovat do Norimberku, přímo do centra. Tam vyděšení němci před našim obřím autobusem všude couvali se svými BMW a Mercedesy a všude nám dělali místo. Nacházíme naše známe speleology z norimberského klubu při muzeu města a protože nemají svou klubovnu tak je zveme k posezení do autobusu. Samozřejmě na české pivo.

2.8          Budíme se v autobuse v centru Norimberku a protože musíme šetřit kolečka tachografu, tak ještě bloudíme po městě, abychom dali čas poště k doručení koleček do Francie.Navečer vyrážíme dál a zapichujeme to někde u Baden Badenu.

3.8          Dopoledne lehce pronikáme autobusem do Francie. Ta nás vítá plnýma popelnicemi, do kterých se ihned vrhá Raich. Co kdyby tam bylo něco dobrého. Napřed přináší pytel ořechů a pak Ljubě nové kalhotky. Jedeme dál až k Monteroy .Tam najednou něco křuplo v motoru autobusu a už stojíme na nějaké okresní silnici. Vypadalo to zoufale. Do půlnoci se Vašek a Raich hrabali pod autobusem a závadu nenašli.

4.8          Porucha je vážná a musíme sundat celou převodovku, i když Ivan tvrdí, že bez sundání motoru ( ten váží skoro tunu) to nejde. A kdo zná motor v autobuse tak ví, co to znamená. Postupně snášíme pražce z nedaleké tratě a podkládáme autobus i motor.

Po sundání převodovky je porucha jasná. Rozsypalo se válečkové ložisko na převodovce. No jo ale kde zde sehnat nové. Ljuba a Déžo vyrážejí do okolních měst. Po třech hodinách vyskakují z nějakého citroenu a tváří se šťastně.

Mechanici se vrhají opět na motor a nové ložisko za 2 000 korun montují zpět. O půlnoci Ivan zase sedá za volant a míříme směr Orleán.

5.8          Projíždíme střední Francií a známá historická města si prohlížíme jen z okna autobusu. Zastavujeme jen u prehistorické jeskyně Lascaux, která je však zavřená a tak bereme zavděk exkurzí do soukromého muzea ( umístěného ve stodole), jednoho z místních archeologických nadšenců.Považoval si naší návštěvu za čest a nechtěl ani vstupné.

6.8          Vjíždíme do Toulous, kde máme dopisem dohodnutou návštěvu u místních speleologů. Parkujeme autobus a vyrážíme do města ( které je větší jak Ostrava) najít jejich klubovnu. Kupujeme mapu a po několika hodinovém bloudění zjišťujeme, že náš autobus parkuje přímo za ní. Nikdo tu není a tak pátráme po vedoucím speleologů Serži Valetovi. Narážíme na něj doma a jeho kouzelná paní nás zve na dring. Domlouváme další program expedice a hned vyrážíme směr město Arbas. Náš cíl leží hodně vysoko v horách a tak se jede Pepa podívat se Seržem, kam až dojede Ivanův autobus. Raich zjišťuje, že autobus mezitím chytil defekt a hned se vrhá do práce. Za chvíli ke své velké spokojenosti je opět špinavý jak prase. A den končíme ve vesnici Arbas, kde je jakási oslava či ples. Na pití sice franky nemáme, ale bavíme se dobře.

7.8          Budíme se u tenisového hřiště a dnes jedeme do jeskyně Goueil di Her. Jsou to nejnižší partie jeskynního systému Trombé Loubens . Vstup lehce nacházíme, převlékáme se a mizíme v horizontálních partiích jeskyně, které střídají nehluboké vertikály. Ve velikém dómě narážíme na zatopené části a podzemní řeku. Po lanovém žebříku vystupujeme do středních partiích plných heliktitů a aragonitu.

Zatím co ostatní si prohlížejí suchá patra, Déžé, Pepa a Biskup se vrhají zaplavených chodem. Voda je místy tak po prsa a řádně studená. Asi po dvou kilometrech dochází karbid a musíme zpět. U žebříku na ně vyjeveně všichni hledí : „ My jsme mysleli že máte člun!“ a my jsme pěkně promrzlí a tak pelášíme ven ohřát se a usušit.

8.8          Ráno vyjíždíme s našim autobusem výš do hor. Cesta je většinou užší než náš autobus. Ivan se překonává. Zastavujeme v La Bardaque, kde je francouzská speleologická škola. Tam za námi přijíždí i Serž, který nás vedl na povrchovou exkurzi aby nám ukázal vstup do propasti Gouffre Henne Morte, našeho dalšího cíle. Jenže po dlouhém bloudění nakonec vstup nenacházíme.

9.8          Ráno se chystáme na propast Henne Morte. Celková hloubka je 1140 metrů a délka okolo 80 km. Nás čeká partije hluboká 550 metrů. Hlavní problém však je najít vstup. Prolézáme těžce nabalení terénem, až konečně Biskup křičí : “Mám ho“. A sestup může začít.

Je 11. Hodin a Pepa s první družstvem sjíždí do propasti. Několik kaskád, traversů a propastí s vodopády .Samozřejmě používáme SRT techniku a hlavní problém je najít nainstalované francouzské nýty.V hloubce 150 metrů začíná dlouhým traversem vertikála -50m.

Protéká ji mohutný vodopád, ale daří se nám jej obejít. Pod ní po dvou dalších kaskádách je obří dom Salle du Camp s podzemní řekou. Dále pokračuje propast vertikálou -80 m (Puits de la Tentation), do které padá podzemní řeka. Sem po 8 hodinách sestupuje druhá skupina, vedená Vaškem.

Pepa jim ještě provádí návěsku dlouhého traverzu, který obchází vodopád a Biskup jako první sjíždí do vodní sprchy. Za ním Venca, Déžo a Slim. Za nimi Raich a hned hlásí, že prudce soupá voda a sílí vodopád. Odtahujeme lano od vodopádu a zahajujeme výstup na horu do Salle de Camp, kde čekáme na Vencovu skupinu. Je po půlnoci a Vencova skupina nikde. Při čekání se zahříváme pochodováním okolo ústí šachty. Nachodili jsme snad 100 kilometrů. Konečně okolo deváté hodiny ranní slyšíme z vertikály hlasy. Promoklí vylézá Vaškova skupina k nám. Trochu na dně systému zabloudili. Nyní už můžeme společně zahájit výstup na povrch.

10.8       Odpoledne postupně vylézáme na povrch, kde kromě Ljuby čeká i silný liják. Slim a Šéf jsou značně zničení a usínají ve stoje. Totálně promočení sestupujeme k autobusu. Ivan ulehá s horečnou a nás zvou ze speleoškoly na večírek- tedy vlastně přednášku o našich expedicích na Krym a Kavkaz. Vše končí o půlnoci u slivovice a coca-coly.

11.8       Lije tak spíme dlouho.Pokoušíme se sušit věci z Henne Morte, vrací se Serž a večer se nese opět společensky s mladými adepty speleologie. Vlastně odpočinkový den

12.8       Ráno se loučíme a jedeme směr Tarascone, kde odpoledne nacházíme speleologický klub a jejich šéfa L.Wahla. Bohužel umí jen francouzsky, to my né tak konverzace hodně vázne. Bez tlumočníka to nešlo ani večer, za to ochutnávání francouzských vín nám šlo všem.

13.8       Dnešek byl vyhlášen hygienickým dnem. Čistíme sebe i materiál. Prohlížíme si Tarascon a když zjišťujeme, že v okolí roste plno kopru, navrhujeme Ljubě, aby dnes byla koprovka. A také byla.

Večer u nás zastavuje auto se dvěma francouzskými speleology Patrikem a Bernardem, našimi zítřejšími průvodci. A co s večerem? Jdeme to roztočit do baru. Prý tu je víno levné. Dali jsme si 3 litry a levné nebylo. Účet nám všem (kromě Raicha) postavil vlasy do pozoru.

14.8       Dnes s našimi novými kamarády Patrikem a Bernardem jdeme do jeskyně Sabbart. Procházka obřími domy jeskyně nedělá problémy a teprve až zamčeny malý vstup v závěru systému vede do nově objevených prostor.

Do sálu Renoveau (200×100 a výšce 90m), který ukrývá bohatou výzdobu a úžasná brčka, dlouhá více jak 1 metr.

15.8       Ráno byly k naši nechuti vločky. Po snídani vyjíždíme na prohlídku hradu Montségur, který stojí na vysoké skále. Vstupné 5 franků jsme se i kapitalistů vybrali zpět, když jsme jim vybrali pole od brambor, ovoce a zeleniny. A v Tarasconu při večeři nás kýbl brambor nasytil.

16.8       Ráno se loučíme s Tarasconem i L.Wahlem a míříme dál směr Andora. Jenže, to nebylo tak lehké. Před výjezdem na hranici nás zastavuje několikakilometrová fronta auta, která se skoro vůbec nehýbe kupředu. Po dvou hodinách poskakování se dostáváme na francouskou hranici a vjíždíme do Andory. Cesta stoupá do výše 2400 mnm. Večer se nám daří zaparkovat v centru města Andora. V obchodech jsme šokováni. Tady je snad všechno zboží světa. A za jaké ceny.

17.8       Ráno nás vykazují z parkoviště a tak míříme směr Španělsko. Šok nás čekal už na hranici. Jednak policie umí jen španělsky a po dlouhé diskuzi jsme pochopili, že v našem autobuse hledají nějaké Španěly. Nikoho nenašli a tak nás pouštějí dál. Dalším šokem jsou cesty. Místy autobus vyskakoval do vzduchu všemi čtyřmi. A ještě problém- kde zaparkovat. Zkoušíme to před restaurací, ale číšník nás vyhnal. A tak dojíždíme až před město Lerida a tam zastavujeme. V noci nás sice kontroluje policie, ale jen proto, aby nám popřáli dobrou noc.

18.8       Ráno vyrážíme dál na západ. Projíždíme Zaragozou a zastavujeme až v Arandě de Duero, kde nás čekají další jeskyňářští přátelé. V klubu nikdo neumí anglicky a tak přichází k dobru ruce, nohy a tužka. Večer naštěstí přijíždí šéf klube Estéban Gonzala i s tlumočníkem a hned vše jde lépe. Vytahujeme slivovici a becherovku a zábava je na úrovni. Jen Slim z ní někam zmizel a pak jej nacházíme hibernovat u zdi jednoho domu.

19.8       Ráno nám do oken autobusu nakukují zvědaví Španělé i krásné Španělky. Vstáváme a s našimi přáteli jeskyňáři jdeme do terénu. Nejdříve do historického města El Burgo di Osma a pak do kaňonu Rio De Lobos. Nad námi se zvedají kolmé skalní stěny a nad nimi krouží velicí kondoři a v závěru kaňonu stojí zkazkami opředený templářský chrám San Bartolomé. Na závěr pak exkurze do jeskyně Cueva della Galliana, dlouhé asi 1 km a s bohatou výzdobou. Den končí a naši hostitelé nás zvou do vinného sklípku. Tam si za chvíli rozumíme všichni a když došlo na promítání diapozitivů, někteří už spali.

20.8       Dnes opět pokračujeme s našimi přáteli v exkurzích. Návštěvy pamětihodností Cantanabrie: Historické městečko Peňaranda, palác Avallaneda, starořímské město Clunia, jehož ruiny ukrývají v podzemí i zajímavý jeskynní systém, v němž naši přátelé z Arandy dělají výzkum. Další návštěva patří klášteru s pravými mnichy Santo Domingo a večer jsme zpět v Arandě.

21.8       Za svítání jedeme dál. Směr Segovia, jedno z nejkrásnějších měst Španělska. Římský akvadukt, chrámy , hrad, kastilské ulice. Po prohlídce bereme směr Toledo. To znamená projet horským masívem. Jenže Ivan zapomněl dolít vodu do chladiče a ve stoupání zavařil motor. Ale ten to vydržel. Návštěva Toleda byl další zážitek. Mezi hradbami a chrámy jsme si připadali jako ve středověku. Večer míříme na Valencii a uléháme uprostřed borového háje.

22.8       Dopoledne ještě zastavujeme ve Valencii a pak se stáčíme na sever a jedeme podél pobřeží Středozemního moře až zastavujeme 50 km před Barcelonou.

23.8       Budíme se nad smetištěm a to je něco pro Vaška a Raicha a hned objevují několik věcí do domácnosti. Vyháníme je vykopávek na smetišti a jedeme do Barcelony. Tady nás očekávají místní jeskyňáři na čele s Alfrédem Monseratem. Nejdříve si prohlížíme město, rozestavěný chrám Sagrada Famillia. Zabloudili jsme a ocitáme se najednou v uličkách lásky, kde se na kluky ihned vrhají prostitutky i jejich pasáci. Jen jsme jim unikli vrhají se nás čističi bot, nechtíce pochopit že máme jen sandály a botasky. A tak jim Raich pravil, že by tak potřeboval umýt nohy. Večer nacházíme konečně speleologický klub i Alfrédem. To jsme si oddechli.

24.8       Budíme se uprostřed Barcelony. Dnešním našim cílem jsou solné jeskyně u města Cardona. Cestou jsem stihli vyplenit alej mandlovníků a konečně dorážíme před mohutnou stěnu starého lomu na sůl ( dnes tady těží sůl jen hlubinně) .

Zatím co Ljuba chystá oběd, vyrážíme hledat vstup do jeskyně Forat Mico, dlouhé 800 metrů. Prohlídka jeskyně stojí za to. A kapající solný roztok v jeskyni nám proniká všude. Do foťáků, do nosu i uší, ruce máme brzy ostrými solnými škrapy pěkně rozedrané.

                Po prohlídce jedeme dál. Ivanovi se v jednom městečku podařilo autobusem strhnou svodidla, ale ujeli jsme. Dorážíme do městečka Mataró, kde nás již čeká Alfréd. Loučíme se sním i odjíždíme směrem k francouzským hranicím.

25.8       Ráno „nakupujeme“ hrozno na nějaké vinici a pokračujeme směr Avigňon. Jedeme podél pláží na kterých pobíhají polonahé ženy, neodoláváme a zastavujeme. Za chvíli se Ljuba stává středem pozornosti, neb jako jediná žena má horní díl plavek a všichni ji podezřívají, že tam něco ukrývá. Chceme odjet dále, ale nemáme Vaška a Raicha. Pod záminkou, že pod vodou sbírají mušle, studují prsa okolo stojících žen. Konečně je vyháníme z vody a můžeme pokračovat směr Cannes. V silném lijáku před městem raději zastavujeme na nocleh.

26.8       Před Cannes doléváme levnou naftu, kterou jsme nakoupili do sudu v Andoře a vyrážíme na prohlídku města.

A to se nám stalo osudným. Prohlídka města filmových festivalů nás stále fotoaparáty, autoradio, dalekohled…. To vše si z autobusu odnesl místní zloděj. „To je tady normální“, pravili nám po obrovských komplikacích na policii. Jedeme dál. Ivan si z autobusem projel trať Velké ceny v Monte Carlu a smutní můžeme opustit Francii.

27.8       Ráno se budíme v Itálii, u oplocené pláže ( jiné tu snad ani nejsou). Přeskakujeme plot a po koupeli využíváme sprch i ručníků v kabinkách. Míříme na Janov. Ivan na jednom ze smetišť objevuje nějaké staré pneumatiky, které jsou prý ještě dobré a tak mizí v útrobách autobusu.Pokračujeme až k Benátkám. Noční prohlídka města i smetišť, výuka koček plavání v moři a končí další den

28.8       Vyrážíme směr Terst za přáteli Brunem a dalšími v klubu San Giusto. Začalo veliké vítání, večeře, špageti, whisky….

A další dny už jen cesta domů se zastávkou u jeskyňářů v Salzburgu…. Nějaké nákupy…a 1.září jsme opět v Bohumíně.