Aneb: Jedno malé pozorování, aneb proč naši netopýři neumírají na WNS (možná)

Sledováním netopýrů se zabýváme seriozně od roku 1986 ve více jak 50 jeskyních Moravsko-slezských Beskyd a opuštěných důlních děl Oderských vrchů i Jeseníků. A tak když se v roce 2009 objevily první zprávy, že i evropští netopýři jsou ohroženi nemocí WNS (plísní Geomyces destructans), museli jsme se ihned zapojit do sledování tohoto onemocnění u hibernantů na našich zimovištích.

Konkrétní počty nakažených netopýrů WNS na jednotlivých lokalitách nejsou předmětem tohoto příspěvku. Ale třeba jedno pozorování v opuštěném důlním díle   Kupferschacht v Jeseníkách napoví , proč jsme dosud na námi sledovaných zimovišť nenalezli žádného mrtvého netopýra , jehož smrt by byla zapříčiněna napadením plísně G. Destructans.

Obecným zjištěním je, že na území ČR jsou syndromem WNS postiženy v absolutní většině zimující populace netopýra velkého (Myotis myotis). Na našich zimovištích je to téměř 100 % onemocněných jedinců.

Při sledování stupně napadení netopýrů a vývoje WNS, jsme ve většině lokalit brzy zjistili, že největší rozšíření plísně na tělech netopýrů je před koncem hibernačního období. Přesto těsně před opuštěním podzemní lokality většina populace napadené WNS je již bez plísně – jsou úplně „čistí“.

Naše původní vysvětlení, proč při pozdně jarních kontrolách počty netopýrů napadených WNS prudce klesají, (ve srovnání se stavy napadených při kontrolách konec února-počátek března) bylo, že netopýři vylétají z podzemí a na povrchu při vyšších venkovních teplotách plíseň z těla zvířat zmizí (odumře). Plíseň totiž přestává růst při dvaceti stupních Celsia. Netopýrům se po probuzení a letové aktivitě teplota těla zvýší vysoko nad tuto mez.

Ale jarní pozorování v lokalitě Kupferschacht, nás přivedlo k jiným závěrům. To je zápis z pozorování:

Velikonoční sobotu (30.3.2013) vyrazili Pepa s Pavlem na kontrolu netopýrů a odběr vzorků WNS do dolu Weltkriegstolle neboli Kupferschacht v Jeseníkách. Kromě normální kontroly uviděli divadlo ze života netopýrů, které mnoho napovědělo, proč dosud žádný z našich netopýrů nezahynul i když byl zasažený WNS.

Při kontrole jedné tříčlenné skupinky netopýrů velkých, se jeden z nich ( byl to samec a původně visel pod dvěma netopýry nejblíže stěny) začal probouzet. Po probuzení začalo divadlo, na které jsme koukali celou hodinu. Po celou dobu si velmi pečlivě čistil jazykem a zoubky celé tělo, srst i létací blány, současně se snažil velmi intenzívně probudit za pomocí tlapek i tlamičky dalšího netopýra velkého ( zřejmě samičku) z cílem kopulace.

Stejné probouzení hibernujícího jedince a jeho intenzívní čistění bylo sledováno i u druhé, čtyřčlenné skupiny netopýrů velkých.

 

Ve srovnání z výsledky kontroly před 14 dny, kdy plísní byla zasažena téměř celá populace netopýra velkého (50 k), dnes byly příznaky WNS pozorovány pouze u 8 jedinců.

Na základě těchto pozorování se můžeme domnívat , že netopýři po probuzení se velmi intenzívním čistěním zbaví WNS na všech částech těla. Tak že na konci období zimování v podzemí, před opuštěním hibernačních lokalit jsou již bez vnějších příznaků WNS.

Stejná pozorování jsme měli možnost provést na konci února v roce 2015 ve stejné lokalitě a na stejném místě dolu Kupferschacht. Opět se probouzející netopýři velcí ihned velmi pečlivě čistili srst na celém těle za pomocí zubů, jazyka i drápků. I když v čase kontroly ze 40 kusů M.myotis v lokalitě pouze u tří byly pozorovány velmi malé příznaky WNS.

Nejsme žádné výzkumné pracoviště Akademie věd ČR, ale třeba i toto malé pozorování je dalším poznatkem, při objasnění nulové mortality našich netopýrů napadených WNS.