PO STOPÁCH PANA BARRANDA V ČESKÉM KRASU.

V pátek 5 února vyrazil Honza F, Ondra a kamarád Libor směr Beroun do Českého krasu. Ondra v těchto končinách byl naposledy zhruba před 15 lety a tak jsme se těšili, že prozkoumáme další kout Země.

Mrazivou krajinou, jsme se klouzali v bahně podél rozvodněné Berounky, na první místo našeho speleo-výkonu. Pěšinou do Tomáškova lomu jsme prošli opuštěnou vápenku. Nedaleko ve stěně skalního masivu jsme objevili železná vrátka, která skrývala vertikální vstup do Tomáškovi propasti (42,5 metrů). Je to propasťovitá jeskyně se  dvěma slaňáky. Je třeba říci dobře vystrojená. Krasová výzdoba až na pár pizolitů nebyla nijak velká, ale brali jsme to jako nácvik a možnost se opět trošku potrápit na laně.

Zhruba okolo oběda jsem ještě chtěli navštívit Podtraťovou jeskyni, které má vstup přímo u kolejí ale bohužel byla zamčená a my nevyzbrojeni klíči jsme smutně pokrčili ramena a vydali se na další cestu.

Další místo, které jsme v mezičase chtěli vidět byl lom Veliká Amerika, Mexiko…

Po příjezdu na místo jsme ihned pochopili, že naše blátivá vycházka bude něco, jako se procházet po Václaváku. Turistů zde bylo hodně.

Ondra našel v oblasti Koda v mapách jeskyni s názvem Tetín. Ondrova hláška že je to odsud 300 metů se bohužel minula s realitou. Po zhruba hodinovém bloudění a hledání vstupu do díry, u které měl být i pomník jsme to již nevydrželi a zavolali jsme Smrťákovi (speleolog z Tetína) a ten nám řekl, že tam nikdy jeskyně nebyla…

S pevným odhodláním jsme si s rampouchem u nosu nepřipouštěli neúspěch.

A tak jsme se dohodli, že jakožto zlatý hřeb dne navštívíme Barrandovu jeskyni, která se nachází za Hájkovou roklí pod kopcem s názvem Chlum.

Opět vystrojujeme propast, uprostřed slaňáku je další propasťovitá výduť kterou musíme opatrně přetraverzovat. Na dně v hloubce 35 metrů jsme pokračovali velmi úzkými průlezy dále. Bohužel prošel pouze Ondra a Libor, Honza se sekl a nešlo to dále, takže po krátkém zklamání a konstatování že už to s kily není co to bývalo jsme se pomalu vraceli na povrch. Tam už nás čekala tma a my začali hledat místo ke spánku, prvoplánově jsme chtěli jakožto největší gerojové spát venku někde ve štole, ale nakonec jsme byli rádi za útulné pohodlí Liborovi dodávky.

Ráno opět pší.Máme se setkat  setkat s místními jeskyňáři ze skupiny Tetín v Kavčím lomu. Ti nás měli provést jeskyni s názvem Terasová. Za nějaký čas blouděním v zarostlém lomu vidíme partu chlapíků v overalech, kteří táhnou kýble a kopací vercajk. Po seznámení jsme pochopili, že je to veselá parta borců napříč generacemi, kteří se snaží prokopat ještě pár metrů, aby jejich jeskyně dosáhla pomyslné laťky 400 metrů. Celí nažhavení si jeskyni prolézáme. Jde vidět, že si tady opravdu mákli, kubíky odtěženého materiálu vytvářeli skluzavku od východu, který je výše ve skalní stěně.

Opět zde se nacházeli velmi úzké průlezy a tak po vyhecování Ondry se Honza vydal za ním velmi úzkou štěrbinou. To samozřejmě neměl dělat, jakoby zapomněl na včerejší incident a opět se zasekl… Po spršce sprostých slov a proklínání svého kolegy, který ho s úsměvem vyburcoval, Honza zůstal viset. Naštěstí zůstal před vstupem Libor, který se do úžiny neodvážil.  Mrštný Ondra obkroužil spleť chodeb a zhrzeného jeskyňáře Honzu za ruce vytáhli.

Abychom jsme se nezahanbili tak jsme klukům také pomohli chvilku kopat. A tak v přátelském duchu jsme se pomalu loučili, čas tlačil a cesta byla ještě daleká. Po cestě zpět, jsme ještě navštívili přístupnou jeskyni Portálovou. Byla velmi zajímavá, provrtána chodbami jako ementál s velmi zajímavou segmentovou kresbou vápenců. Zajímavostí zde bylo to, že za mřížemi se vyskytovali kryogení krystaly, které zde místní odborníci zkoumali a chránili.

Prochlazení jsme se vrátili k autu a po debordelizaci a odbahnění jsme směle vyjeli vstříc našim domovům….

Zapsal Honza F.