NORSKO 2023

V termínu 22. 8. – 5. 9. podnikli Jan Lenart, Kristýna Schuchová, Martin Kašing a Tereza Staňková expediční exploraci již v roce 2012 identifikovaného krasového ponoru pod horou Reavri v severním Norsku.

Expedice postupovala etapově autem do Krakova, letecky do Stockholmu, dále autem do Riksgransenu na švédsko-norské hranici a pak přechod na těžko 13 km pod horu Stoakčevaráš na švédské straně, odkud podnikala na lehko výstupy k ponoru. Jeden den dokonce vznikl další mezikemp přímo u ponoru, kde bylo ponecháno vybavení. Výpravě obrovským způsobem pomohlo počasí. Kromě absence komářích náletů bylo natolik teplo, že se koupání v ledovcových jezerech stalo příjemným osvěžením.

A tak se stalo, že jednoho krásného srpnového slunečného dne malým průlezem v zavaleném ponoru prolézají do podzemního řečiště první dva jeskyňáři – Martin a Terka. Když se pak téměř po hodině objevily v mlžném bouřícím podzemním řečišti opět světla čelovek, bylo za chvíli jasné, že jsou před námi nové objevy. Ponorná část má kolem 100 m, je zakončena vodopádem, za kterým následuje sifon. K vodopádu vede cesta řečištěm přes další polosifon. Díky teplému počasí se ale mokří jeskyňáři místo boje o teplo opalují ve spodním prádle a overaly během desítek minut schnou, takže je zanedlouho možné sestoupit do podzemí za vodním osvěžením znovu, tentokrát pro pořízení fotografií.

 

 

 

 

Leny, vykonávající povrchovou hlídku, namátkovou kontrolou nalézá ve svahu níže další vstup do podzemí. Zdá se mu, že slyší dunění. Vracíme se sem další den a vykonáváme pomocí lana otvírkové práce. Propasťovitá puklina vede stupňovitě stále níže, dunění a hřmot zesiluje. Druhý vstup do systému je objeven a Leny křičí na Terku, která čeká na půli sestupné cesty, že „máme objevy“. Přes šum vodopádů ho ale Terka špatně slyší a dochází k nedorozumění, kdy Terka zahájí sestup v domnění, že se Lenymu něco stalo. Chvíle nervů je vystřídána zatajeným dechem. Systémy vodopádů se střídají se suchými kanály v několika patrech. Následuje labyrint dalších chodeb. Tuto část systému dnes nedomapujeme.

 

 

V posledním bodě uvazujeme šňůru a spěcháme na povrch, kde už se snižuje teplota. Na další den je předpověď počasí už nedobrá a tak se už za deště vracíme ledovcovou divočinou k autu.
Celkově byly objeveny dvě dosud samostatné krasové jeskyně protékané vodním tokem, bezpečně však obě jako součást jednoho systému odděleného sifony. Na lokalitu se budeme muset opět vrátit.
Kromě explorační činnosti se expedice věnovala také exkurzím. Na švédské straně byly navštíveny nekrasové jeskyně Bodagrottan a Tjuv-Antes, na norské pak Trollkyrka. V poslední jmenované jeskyni skončila naše poslední výprava v roce 2012 v dómu s vodopádem. Letos jsme se odvážili dále a prolézáme systémy plazivek, které končí v krápníkových chodbách. Množství brček a excentrik je doplněné nickamínkovými kaskádami. Už se vracíme, z plazivek nás bolí celé tělo, když nás napadne ještě vylézt vodopád a pokračovat proti proudu ponorného potoka.

Zanedlouho stojíme v němém úžasu v mohutné říční chodbě. Stropy se ztrácí někde vysoko v mlze. Tak tohle je onen kostel trolů.