Na největším zimovišti netopýrů

Jako každoročně ve druhé polovině února jsou před námi kontroly netopýrů na největším zimovišti netopýra černého. Ale i na dalších lokalitách. V Jeseníkách i Oderských vrších.

Jako vždy nás vyrazilo hodně. Na horní patra dolu slaňovali Honza s Jirkou. A na třetí  patro přes  zatopené chodby Pavel se synovcem Jarynem, Luděk se synem Martinem, Pepa a Arnošt. První překvapením byla hladina vody v přístupových chodbách. Dnes atomkecky stačit nebudou. Jako by to Pepa a Jaryn tušili. Přibalili tentokráte rybářské boty. Ty stačily ale voda byla pěkně ledová.

Po dlouhých mrazech byly některé z chodeb ještě zcela zamrzlé a zaledněné. Také teplota se moc nad nulu v podzemí nedostala.  Rozmrznutí břidlicových desek a vrstev, které v době lednových mrazů led narušil způsobilo, že v mnoha místech na  třetím patře došlo ke zřícení břidlicových bloků. Vůbec jsme se v podzemí dnes necítili bezpečně a z některých míst jsme rychle a opatrně mizeli. Oproti loňskému roku netopýři černí trochu pozměnili své zimující kolonie. V místě, kde každoročně vytvářeli řadu menších či stovkových klastrů , byly letos tři veliké několika set kusové kolonie. A samozřejmě v tradičně obývaných spárách za deskami břidlice jich byly další stovky. Nakonec celkový počet zimujících netopýrů byl více jak 1800.

 

 

 

Mezitím Dalibor se synem vyrazili na kontrolu štol u osady Vidly. Nejsou veliké, ale zato plné vody. Všechny tři.