Matějovická jeskyně (také Fenixovy jeskyně, Venušina jeskyně)
Jeskyně leží v bruntálském okrese, u obce Matějovice v Osoblažském výběžku (1,4 km od středu Matejovic). Jeskyně leží na pravém břehu potoka Hrozová nad obecním rybníkem.
Jedná se pseudokrasovou jeskyni, vytvořenou mechanickými a erozními procesy v měkkém křídovém vápencovém pískovci. Vznik jeskyně je spojen s mechanickými posuvy pískovcových lavic (mocnost lavic 10-30 cm) v období střídání ledových a meziledových období. Hlavní podíl na vzniku a vývoji jeskyně měla spodní voda, která prosakovala vrstvami pískovce, rozrušovala pískovcové lavice a přeměňovala je v pískové výplně a vytvářela tak podzemní dutinu. Pískovcové výplně byly pak prosakující vodou z části transportovány ze vznikajících podzemních dutin do údolí. Na tvorbě morfologie podzemních dutin se podílelo i selektivní zvětrávání, zvláště v částech komunikujících s povrchem.
Při pokusech o otvírkové práce v jeskyni, bylo prokázáno, že vrstva písku na dně jeskyně přesahuje hloubku jednoho metru. Vzniklá podzemní prostora je tak vyplňována pískovými vrstvami, pocházejících z denudace lavic pískovce.
Na konečné morfologii podzemních prostor se podepsala i antropogenní činnost člověka, která mohla být spojena i s těžbou písku v této oblasti.
Popis jeskyně:
Jeskyně je dnes tvořena hlavní komorou, o rozměrech 16 x 5 m a výšce 3 až 4 metry, která v západním konci přechází menším průlezem (1 x 0,6 metru) v další prostory s několika menšími odbočkami, o průměrné výšce 1 metr. Dno je vyplněno silnou autochtonní vrstvou písku, drtě a různě velkých pískovcových bloků. Celková délka průlezných částí jeskyně je 45 metrů.
Podle historických pramenů byl původní vchod do jeskyně v minulosti zavalen (není známo, jestli přírodními procesy nebo uměle) a roku 1884 byl zájemci o jeskyni znovu otevřen na jiném místě.
K jeskyni se váže i pověst, která vysvětluje název „Venušina“ nebo „Felixova“. Pověst je v knize „Bludný kámen – tajemné povídky z Krnovska“ od Ireny Šindelářové
nadm. výška vchodu: 269 m.n.m.