Krym – známý a tajemný.

Krymský poloostrov, to je kout na Zemi, kde se ukrývá veliké množství přírodních, historických, architektonických zajímavostí, které jsou velikými lákadly pro turisty. Jsou také dokladem o bohaté historii polootrova. Pro ty co neznají co na Krymu můžeme uvidět i pro ty, co se třeba na poloostrov chystají , je tady několik typů….

Navštívil jsem Krymský poloostrov v létech 1979-2016 více jak padesátkrát, a jeho návštěvu, i v současně pro Krym složité době, mohu jen doporučit. Reportáž z poslední cesty po Krymu  naleznete zde: https://www.orcus-speleo.cz/putovani-po-krymu-zari-2016/

Krymský poloostrov – to je krásný kus země na pobřeží Černého moře s bohatou historií a nádhernou přírodou. Před 25 lety to byl cíl tisíců turistů z celé tehdejší východní Evropy. Od těch dob se mnoho změnilo, ale přírodní krásy a kulturní bohatství Krymu zůstalo. A toto je malou pozvánkou k jeho návštěvě.

Celé jižní pobřeží poloostrova lemují Krymské hory, které vystupují z mořské hladiny až do výše patnácti set metrů. Tou nejznámější horou opředenou spoustou mýtů a pověstí je hora  Čatyr Dag, v tatarském nářečí to znamená „hora stan“. A opravdu z vnitrozemí poloostrova tato hora připomíná obrovský stan, který se zvedá na obzoru v siluetě hor.

Horu Čatyr Dag již staří Řekové považovali za posvátnou a pod jejím vrcholem postavili svou svatyni. Hřeben je i znám velikým množstvím jeskyní, které zde znali lidé od nepaměti. Mnohé z nich mají i pohnutou minulost, jako třeba „Tisícihlavá jeskyně“, ve které archeologové objevili veliké množství lidských koster, které byly smutným důkazem zločinu středověkých nájezdníků, kteří do jeskyně nahnali na tisíc domorodých Tatarů a pak je ohněm a kouřem zahubili. Dnes jsou největší a nejkrásnější jeskyně na platu Čatyr Dag zpřístupněny i pro turisty. Prohlídka jeskyně Mramornaja, která má bohatou krápnikovou a unikátní krystalickou výzdobu, patří k nevšedním zážitkům pro každého návštěvníka hřebene. A pro ty co chtějí na hřebenu strávit několik dní je zde i turistická základna s ubytovnou.

Když se podíváme z vrcholku Čatyr Dagu na východ uvidíme v dálce náhorní plato Demerdži, ze kterého vystupuje řada skalních útvarů. Tím nejznámějším je skála nazvaná „Hlava Kateřiny“. Opravdu tato skála z dálky připomíná hlavu ruské císařovny Kateřiny, která jakoby na obzoru Černého moře v dálce vyhlížela své loďstvo.

Celý západní svah hřebene Demerdži je tvořen rozsáhlým skalním městem. Mezi bizardními skalními věžemi vede několik turistických cest až na vrchol hřebene. Prohlídku údolí pod skalním městem si můžeme zpestřit projížďkou na koních. Typické tatarské restaurace pod hřebenem nabízejí turistům nejrůznější speciality tatarské kuchyně.

Historickým centrem Krymského poloostrova je město Bachčisaraj, což v překladu z tatarštiny znamená zahradní palác. Bachčisaraj byl od 15 století do konce osmnáctého století sídlem krymských chánů. Po jejich vládě zůstala také nejvýznamnější stavba, Chánův palác, který byl postaven v 16 století otroky pod vedením italských a perských stavitelů.

Za mešitou se nacházejí dvě osmihranné rotundy nazývané derby, které sloužila jako miniaturní mauzolea chánů. Když projdete nádherně opracovanou Ambasádorskou bránou, díla italských mistrů, ocitnete se na uzavřeném nádvoří se známou fontánou slz, kterou opěvoval ve svém díle Alexandr Puškin nebo v bohatě vyzdobených místnostech harému chána.

Vydáme-li se na východ od Chánova paláce, projdeme starým Bachčisarajem a dosáhneme po půlhodině chůze ústí soutěsky mezi dvěma skalními plošinami, ve které leží Uspenský mužský klášter. Založení tohoto kláštera se datuje do poloviny 14 století. Podle ústního podání místo dnešního kláštera navštívila svatá Bohorodička, která zde zanechala divotvornou ikonu, která pomáhá vyléčit věřící od všech neduhů. V roce 1778 bylo pravoslavné obyvatelstvo přesídleno na Azovské pobřeží a klášter byl opuštěn a časem zcela zchátral. Teprve od roku 1993 dochází k jeho rekonstrukci a vzniká zde rozsáhlý klášterní komplex.

Nad Uspenským klášterem se na protější skalní plošině rozkládá nejznámější krymské jeskynní město „Čufut Kale“.

Čufut Kale ze tří stran chrání  skalní stěny  vysoké až 30 m První obyvatelné  jeskyně zde byly vyhloubeny už v ranním středověku, předpokládá se, že je budovali národy Gotů a Alanů. Dnes zde můžete navštívit více jak 150 podzemních i dvoupatrových obydlí, sýpek, stájí i vězení.

Skalní město sloužilo starým Alanům jako útočiště před napadením nepřátel. V polovině 14 století bylo obsazeno Tatary a až do počátku 16 století sloužilo jako rezidence Krymských chánů. V polovině 17 století Tataři se přesídlují do Bachčisaraje a na Čufut Kale zůstavají pouze Karajimové, kteří také byli jeho posledními obyvateli.

Hlavním problémem obyvatel skalního města, zvláště pak v době válek bylo zásobování vodou. Jediným zdrojem byly velmi hluboké, ve skále hloubené studny. O studni s názvem „Tik Kuju“ měli historikové informace až do roku 2005 pouze z karajimských pověstí. Teprve usilovné vykopávky pod jeskynním městem Čufut Kale vedlo k objevení studny hluboké 56 metrů a později i šikmé chodby, která vedla z povrchu do středních partií studny. To ale nebyl poslední objev. Historikové dávno znali pověsti národa Karajimů hovořící o bájném pokladu. Podle nich je ukryt v místě, kde se při jarním slunovratu ranní slunce pronikající chodbou dotkne země na povrchu. A opravdu když se tam v uvedený čas vydali a v místě, kterého se sluneční paprsky dotkly, několikrát kopli do země, našli poklad zlatých a stříbrných mincí. Poklad byl ohodnocen na 400 000 dolarů.

Pro ty, co chtějí strávit v okolí Bachčisaraje několik dní jsou připraveny různé typy ubytování, jako třeba tato turistická ubytovna ONYX přímo pod skalními terasami.

Na Krymském poloostrově je takovýchto jeskynních měst vyhloubených ve skalních hřebenech celá řada a každé z nich má své kouzlo.

Tepe Kermen je sice co do rozlohy nejmenším skalním městem Krymu (1,2 ha), ale je skutečnou skalní dominantou krajiny, která vystupuje do výše 250 metrů nad okolní doliny. Nejvýše ze všech skalních měst. Na platu je zachováno více 250 jeskyních obydlí a objektů, které byly vybudovány ve třech výškových úrovních po celém obvodu hory. Podzemní objekty mají i dvě patra a výška skalních stěn mezi jednotlivými úrovněmi obydlí přesahuje i 30 metrů. Byla to i přirozená ochrana obyvatel před útočníky.

Eski Kermen, nacházejícího se mezi městy Bachčisaraj a Sevastopol. Skalní hřeben je po celém obvodu protkán téměř 400 sty podzemních obydlí, ve skalách obyvatelé vytesali 7 chrámů, 50 sil na uskladnění obilí. Je zde 118 koryt na krmení dobytka vytesaných ve stěnách podzemních stájí

Krymský poloostrov to je nejen moře a mnoho přírodních zajímavostí, ale také historické památky, stavby a paláce, které zde stojí od starověku.

Snad nejznámější stavbou poloostrova je letohrádek „Vlaštovčí hnízdo“, který stojí na útesu mysu Aj Todor, vysoko nad mořskou hladinou Černého moře.

Svatý Theodor zde kdysi postavil obtížně dostupný klášter, který ve středověku zchátral. Vlastní hrádek byl postaven v roce 1895 jako odpočinková chata ruským generálem a byl nazván „Milý hrad“. Později hrádek vlastnil i ruský car. V roce 1911 jej koupil německý ropný magnát baron von Steingel a jako dar své milence a nechal hrádek přestavět v novogotickém stylu. Zemětřesením, v roce 1927, se hrádek ocitl v troskách. Do dnešní podoby ho dostala přestavba v 70. letech minulého století. Vlaštovčí hnízdo patří k nejčastěji fotografovaným symbolům Krymu a slouží jako výstavní síň.

Součástí letoviska Jalta je i Livadijský palác. Tady se v roce 1945 setkali tří hlavy protifašistických velmocí. Tady také při tomto setkání spal americký  president Roosvelt.

Původně zde stálo sídlo polského magnáta Potockého, který zde také založil rozsáhlý park. V roce 1860 koupil toto sídlo car Alexandr II a nechal jej přestavět na palác. Dnešní renesanční podobu však získal až v roce 1904. Stavba je inspirovaná nejen italskou renesancí, ale také byzantskou a arabskou architekturou. Dnes je v paláci muzeum a množství cestiček v parku nás zavede až na mořské pláže.

Pod skalnatým vrcholem Aj Petri, na který se dnes můžeme z Jalty vyvést lanovkou, leží letovisko  Alupka .Tady si v 19. století hrabě Voroncov nechal si postavit extravagantní palác. Stavba, ve které se kombinuje anglická gotika s orientálním stylem indických panovníků je jedním z hlavních cílů všech návštěníků Krymu. Stavba je řešena  velmi netradičně: Fasáda orientovaná k horám je ve stylu gotiky starých anglických hradů a fasáda hledící na moře je  podle vzoru orientálních pohádek „z tisíce a jedné noci“. Za vidění stojí hlavně  exteriér paláce a pečlivě upravené zahrady s palmami a tropickými dřevinami.

Za návštěvu stojí také město Sevastopol. Rozkládá se na jižním břehu Krymského poloostrova. Jižní část poloostrova byla osídlena již v 7. století př.n.l. a před více než 2500 lety bylo zde vybudováno antické město Chersonésos, jehož ruiny jsou také často nazývány „Ukrajinské Pompeje“ nebo „Ruská Trója“. Dnes je toto místo známé jako „Chersones Tauridský“ a to, že bývalo hlavním městem Tauridy, dodnes připomíná množství staveb. V 9. století na tomto místě pobývali Cyril a Metoděj před příchodem na Moravu. Dnes jsou ruiny tohoto města vyhledávaným turistickým cílem. Ruiny antického města Chersonésos jsou jedním ze sedmi divů Ukrajiny.

Nejvíce navštěvovaná část města je třída „Naběrežnaja“, která lemuje černomořské pobřeží. Tato část města je opravdu velmi výstavná s řadou historických budov.

Město Sevastopol je dnes  domovským přístavem ruské černomořské flotily. I proto bylo město po válce zcela uzavřeno a fungovalo jako jakýsi stát ve státě. Kotví zde jak jejich černomořská flotila, tak je zde přístav ruských ponorek. Prohlídka bitevních lodí i kotvících ponorek se dnes stala další turistickou atrakcí Krymu. Na pobřeží kotví desítky člunů, které za nevelký obnos nabízejí projížďku mezi kotvícími válečnými plavidly.

A zavítáme-li do Sevastopolu, pak nemůžeme vynechat  Balaklavskou zátoku. Nedávno ještě těsněji uzavřené území než byl sevastopolský přístav. Nad vjezdem do zátoky  se tyčí pevnost  Čembalo, která hrála významnou roli v Krymsko-Tureckých válkách.  Ve vysokých skalních stěnách zcela ukryté zátoky, do které vede z moře jen velmi úzký průliv, byla v podzemí ukrytá ponorková základna. Jedním podmořským tunelem ponorky do doků vpluly a po potřebných opravách a přezbrojení druhým podmořským tunelem zcela ukryty opět vypluly do vod Černého moře.

Dnes je i tento objekt přístupný turistům a je zde muzeum ruského ponorkového vojska. Celá Balaklavská zátoka se rychle mění v kotviště bohatých jachet a rychle nabývá rázu turistického centra.

Vydáme-li se podél pobřeží Černého moře na východ poloostrova dále za Aluštu, zavede nás úzká silnice se stovkou zatáček, ale se slušným povrchem do historického města Sudak. Už od pradávna byl Sudak významným přístavem, protože ležel na konci Hedvábné stezky, obchodní cesty, která vedla z Číny napříč Asií do Evropy. Městu vévodí stará, velmi zachovalá janovská pevnost ze století, její dva kilometry dlouhé zdi vysoké šest metrů a široké dva metry jsou impozantní.  Celkem se zde zachovalo deset původních věží. Od roku 1475 tu vládli osmanští Turci.

 

Několik kilometrů od Sudaku mezi skalními stěnami leží přímořské turistické centrum  Nový svět. Okolí obce má status botanické rezervace, kvůli endemické borovici Stankevich, která roste jen v těchto místech. Osada vznikla na popud jednoho ze zakladatelů ruského vinařství, knížete Leva Golitsinina,na konci 19.století. Kníže vybudoval na svém panství závod na výrobu šumivých vín. Zdejší ideální přírodní podmínky pro pěstování kvalitní vinné révy a přísné dodržování tradiční technologie výroby šampaňského vína, které zde zavedl kníže, mělo za vznik vína výjimečné kvality. Jedním z hlavních odběratelů byl carský dvůr. Původně se osada jmenovala Paradise (Ráj),ale po roce 1912, kdy majetek knížete Golitsinina navštívil car Mikuláš II, byla osada přejmenována na Nový svět.

Z osady vede nad mořem Golicynova stezka, která byla vyhloubena ve skalních stěnách hory Koba-Kaj právě k carově příjezdu v roce 1912. Dnes je to přírodní rezervace a samozřejmě se vstupným.

Obejdeme-li východní část hory, otevře se před námi velký portál „Golicynovy jeskyně“, která bývá také nazývána Šaljapinovou. Uprostřed jeskyně je malá studna. Kníže Lev Golitsyn nechal vybudovat  interiér této  jeskyně. Kamenná zeď dělí jeskyni na dvě části. Vnitřní část určená pro skladování vína – v ní jsou vyrobeny výklenky, ve kterých byly uchovávány archivní vína. Tato vinotéka je zachována do dnes.  Z jeskyně vedl tunel, který ústil do vinných sklepů závodu.

Golitsyn často tuto jeskyni navštěvoval. Jeskyně má úžasnou akustiku. Jeskyni osvětloval veliký lustr, byly zde vybudovány  kamenné terasy a lavice, které byly využívány při slavnostních příležitostech. Nová etapa v historii jeskyně začíná ve dvacátém století, kdy jeskyni navštívil car Mikuláš II.

Častým hostem u Golicyna byl slavný operní zpěvák Šaljapin. Při jedné návštěvě Šaljapin koncertoval i v této jeskyni. Šaljapinův hlas byl tak silný, že od rezonance  praskla sklenice v jeho ruce.

Od jeskyně pokračuje stezka okolo Modrého zálivu a mysu Kapčik, kterému se lidově říká Delfín. Modrý záliv bývá nazýván také Pirátský, protože podle legendy se zde schovávaly pirátské lodě už v dobách starověkého Řecka. Za mysem Kapčik se otevírá Modrá laguna, na které je pláž, která se jmenuje Carská. Podle legendy se právě na této pláži slunil první pár Ruské říše.

Východně, nedaleko Nového světa se nachází  „Solnečna dolina“, kde se prý  vyrábějí nejlahodnější vína a „portvejny“ na Krymu. „Vinzavod“ opravdu není veliký a vína má skvělá. Ročně vyprodukuje asi milion láhví. Vinohrady zde založil kníže Golicyn už v roce 1888.

Krymský poloostrov proslul svými víny a zvláště červenými víny nazývané „krymské portvejny“, nebo „muskaty“ (česky likérová vína), která mají nezaměnitelnou vůni i chuť a obsahují až 22 % alkoholu.  Tím nejznámějším „vinzavodem“ je Massandra. A právě v tomto závodě je připravena pro turisty prohlídka celým závodem a hlavně historickými carskými sklepy, zakončená degustací různých druhů vína. Tady hluboko pod zemí je uskladněno téměř milion láhví lahodného moku a ve sklepích je dalších dvacet milionů litrů vína v sudech. Při návštěvě carských sklepů můžeme vidět uložená láhve vín z 18. století a jsou zde i velmi vzácná vína, jako třeba 6 láhví španělského vína Jeres de la Frontera z roku 1775. Jedna z těchto láhví byla v roce 2001 vydražena za 50 000 dolarů.

Historie začíná v roce 1894, kdy byla v Masandře zahájena stavba rozsáhlého podzemí tunelového typu, kde byly tunely určeny pro skladování a dozrávání značkových vín a pro skladování sběratelských vín v lahvích. Práce na sklepích trvala tři roky, během nichž došlo k vytvoření labyrintu o 21 tunelech. V tunelech jsou pečlivě umístěny větrací šachty, které zajišťují, aby teplota zůstávala stále chladná a pramenité vody zde vytváří přirozenou vlhkost 90-95%. Sklepy jsou také mimořádně pevné a silné – při náhlém zemětřesení v roce 1920, které způsobilo v regionu rozsáhlé škody, zůstaly sklepy Massandry zcela bez úhony.

Rozvoj a prosperitu vinařského závodu v Massandře narušila I. Světová válka a následný bolševický převrat v Rusku. V této bouřlivé době se o záchranu kolekce vín zasložili samí zaměstnanci „vinzavodu“. Balvany a skalními bloky zavalili a zazdili přístup do podzemní galerie s archivními víny. A tak se k vínu nedostali vojáci žádné bojující strany, přesto že velmi aktivně alkohol hledali. Zájem o vína v této době měli všichni. „Rudoarmějci|“ generálů Buďoného a Frunze, „bělogvardějci“ generálů Denikina a Wrangela, vojáci expedičních sborů německé císařské armády i příslušníci  tatarské domobrany (i když ti jako muslimové by neměli pro víno představovat žádnou hrozbu).

Po zakončení občanské války a upevnění sovětského systému byl „vinzavod“ v Massandře zestátněn a do jeho kolekce byly zařazená vína ze soukromých sbírek cara Nikolaje II, velkoknížete Romanova i knížat Voroncových a Golicinových. V roce 1923 měla kolekce již 200 000 láhví vín.

Po vypuknutí II. Světové války byla vína v Massanře vystavena největší hrozbě. V listopadu 1941 pronikli na Krym německé a rumunské jednotky, zablokovaly Sevastopol a obsadily celý poloostrov. Před jejich příchodem vydalo sovětské velení příkaz k záchraně vinařské kolekce z Massandry. Tak v během listopadu 1941 bylo na transportní lodi „Odesskyj gorsoviet“ a na firemní plachetnici „Massandra“ z přístavu Jalta vyvezeno 57 000 nejcennějších archívních láhví vín a 120 000 litrů vína v sudech do přístavů Novorosijsk a pak dále po železnici na Kavkaz. V přístavu Batumi bylo málo vagonů a víno bylomálem prodáno. Naštěstí ve velitelství města byli dva bývalí pracovníci „vinzavodu“, ti znali cenu nákladu a pomohli víno transportovat za linii fronty.

Přesto ale v závodě zbylo více jak 450 000 láhví vína a 11 000 sudů s vínem. Bylo rozhodnuto toto víno vylít do moře. Dělníci „vinzavodu“ se slzami v očích rozbíjeli sudy a láhve, říčka protékající okolo závodu i moře se staly červeno-hnědými. Po skončení války byla kolekce navrácena zpět do sklepů Massandry.

Návštěva sklepů v Massandře je vždy příjemným zakončením cestování po Krymském poloostrově.