KRYM 88
„Krym 88“ 30.června-17.července 1988 Krymský kras, Ukrajina. Explorace a dokumentace v nově objevené jeskyni Mramornaja, exkurze do Kizil Koby.Účastníci: Josef Wagner, Václav Šutta,Jiří Sýkora, Radim Vladyka, Janusz Gorecki, Zdeněk Tichopád, Ivan Podhorný (řidič autobusu),polský klub PTTK Bielsko Biala :Lubek Zawierucha ,M.Walusiak,Z.Grebel
30.června Z Bohumína vyráží náš expediční autobus směr Bielsko Biala, kde nakládáme naše polské kolegy. Hned za hranicemi z SSSR však autobus chytá defekt a abychom mohli kolo vyměnit, marně se snažíme zastavit někde na odpočívadle. Nesmíme. Milice nás odevšad vyhání a musíme do „sběrného tábora“, kde už je plno Poláků. Musíme tu zůstat i na noc a ráno opravujeme defekt a jedeme dál na východ a zastavujeme až u Poltavy.
3.července Skvělou snídani (salám a rajčata) připravují Jirka s Radimem (později nazývanými Pedál I a Pedál II) a Ivan se opět ujímá volantu a večer už zastavujeme až v Simferopolu, bez další poruchy či pokuty. A den končí samozřejmě velikým vítáním u Saše doma.
Příští den začíná Saša pro nás vyřizovat nutnou registraci na OVIRu a my zatím odjíždíme k moři do Nikolajevky. Samozřejmě se většina stačila pěkně spálit. Večer ale už můžeme pokračovat na Čatyr Dag, kde naši simferopolští kolegové nedávno objevili nový jeskynní systém Mramornaja. Stavíme tábor expedice hned vedle tábora krymských jeskyňářů. Ti tady ve stanech drží celou dobu stráž u objeveného vstupu do jeskyně, aby ji chránili před vyrabováním.
5.července Dnes samozřejmě jdeme do „Mramorné“ . Sáša už nechal vstup rozšířit exkavátorem, neboť plánuje tuto jeskyni zpřístupnit pro veřejnost. Dnešním cílem je fotodokumentace. Začínáme ve vstupní mohutné galerii, dosahující výšky až 40 metrů a šíře až 50 metrů, bohatě vyplněné mohutnými krápníky. Z ní vybíhá boční galerie, plná excentrů, heliktitů a krystalů,vedoucí až do Zrcadlového sálu. Pepa začíná nekonečnou fotografickou práci. Blesky má jen on a fotky chtějí i ostatní. A tak Pepa blýská a Januš, Gary a Zdiszek otvírají své foťáky. Končíme pozdě v noci.
Příští den pokračujeme v dokumentaci „Mramorné“. Tentokráte Pepa, Vašek a oba Pedálové točí v podzemí video. Ostatní vyrážejí na propast „Bezdonnaja“, procvičit si lezení. Vše probíhalo OK, jen Gary měl problémy na přepínce.
Končíme natáčení a manekýni Pedálové chystají oběd, zatímco Vašek a Pepa se chystají na rozbití několikatunového balvanu vápence, který leží a překáží před vstupem do jeskyně. Nebýt toho, že brzy zlomili všechny sekáče a kladiva, snad by si i ublížili.
Odpoledne také zjišťujeme, že sintrové jezírko v jeskyni, kde jsme brali vodu je prázdné, a tak musíme vodu nabírat lžičkami s jiných malých sintrových misek v nitru jeskyně. Jiný vodní zdroj zde není.
Oběd se kuchařům moc nevyvedl, neboť jak pravili špagety byly moc dlouhé a vyčnívali z kotlíku a ohořely do černa. Zlomit špagety na půl prý je nenapadlo.
7. července Ráno přijíždí Tarimov a bere všechny kromě Vaška a Pepy na „progulku“ na Horní plato Čatyr Dagu. Vašek a Pepa pokračují ve fotodokumentaci Mramorné a končí pozdě odpoledne, kdy se vrací i exkurze z Horního plata. Do tábora také přijíždí na koni pohledná brigádnice –pastevkyně a my toho samozřejmě využíváme a koně ji zajíždíme. Nejdříve Jura zjistil, že kůň česky nerozumí a když Radim při naskakování urval sedlo a „vybulil“ koně, usoudili jsme, že kůň nebude moc silný. Schylovalo se k bouři a navečer dorazil na plato Saša s uazem a pravil, že balíme a jedeme do Simferopolu. Další den odpočinkový. Vyrážíme do „baně“ a smýváme týdenní špínu. Odpoledne opět vše balíme do autobusu a jedeme na základnu k jeskyni Kizil Koba. Budujeme další tábor a ve večerním fotbalovém utkání jasně porážíme polsko-ukrajinský manšaft.
9. července Dnes jdeme do vodní jeskyně Kizil Koba. Tedy krome Pepa, Vaška a Radima, kteří tam byli už mockrát. Obléci všechny do suchým podvodních gumových „gydrokosťumů“ nebylo jednoduché.
Nejvíce se do díry s mnoha jezery a sifony těšil Lubek, neboť neumí plavat. A s ním si lehce poradili. Protáhli jej sifonem a pak si jej posílali přes jezera jako kládu. A tak Kizil zdolali všichni ale pořádně mokří. Uprostřed jeskyně se všem chtělo čurat ( jen Gary tu pustil do nohavice)a tak svlékli své gydrokosťumy- ale zpět obléci je už v podzemí nedokázali. Tak na tělo samozřejmě nabrali ledovou vodu.
Odpoledne na louce u základny je připraven veliký piknik v trávě. Slaví se 30 let Sekce simferopolských speleologů. Sešlo se snad 100 lidí. Jeskyňářů i přátel. Oslava mohla začít.
Vyvrcholením bylo utkání v kopané SSSR-ČSSR. Vyprovokoval jej prý profesionální fotbalista Josiph. A tak sestavil družstvo. A když v zápase zjistil, že s jeho profesionálního umění fotbalisty dělá Pepa srandu, kopali jej kde mohli. Ale to jim nepomohlo. Zvláště když za nás nastoupil i Sáša.
10. července Ráno po oslavách bývají těžká. Těžké bylo i toto. Ale kde se vzat tu se vzal najednou se objevil 40-litrový kanistr piva. A nastalo loučení. Jako vždy těžké. Před námi je výjezd na Aj Petri. Po cestě, o které odborníci pravili, že náš autobus nevyjede ani kilometr. Ivan projel 10 kilometrů a asi v polovině výjezdu rozbíjíme tábor. Jen Pepa a Vašek se vracejí do Simferopolu na jednání s konsomolci.
11. července Dopoledne hlavní skupina stopem vyjíždí na Aj Petri, kde je chytil řádný liják a zmokli na kost. Mezitím Pepa s Vaškem společně s Jurijem Lišajevem, nejlepším sololezcem v SSSR jedou do Sudaku. Zmoklá skupina na Aj Petri se opět vrací stopem dolů k autobusu.A když řidič náklaďáku řekl Jurovi, že chce za každou osobu na korbě rubl, dal mu Jura dvacetikorunu a řekl mu, že v bance dostane za ni 20 rublů. (pozn. tehdy byl kurz 1 rubl 10 Kč – tedy dostal 2 ruble). A odpoledne ještě stihli návštěvu Bachčisaraje a Čufut Kale.
Příštím den se všichni setkáváme v Nikolajevce u moře. A večer už paříme s konsomolci.
14. července Poslední den na Krymu patří exkurzi do muzea Rezervace v Aluště a poslední koupeli v moři a do noci loučení s krymskými kamarády, k velké nevoli sousedů. Příští tři dny trávíme na zpáteční cestě do Bohumína, který by byla příjemnou- kdyby na Ivanově autobusu u Melitopolu nevybouchla pneumatika.