KRYM 83

„Krym 83“ 10-22.května 1983 Krymský poloostrov, Ukrajina. Sestup do propasti „Kaskadnaja“ (-406m) na plato Aj Petri, Účastníci: Josef Wagner, Petr Téma, Mirek Reichenbach, Josef Kučera,Petr Konig, Janusz Gorecki, Ljuba Šromová, Ivan Podhorný (řidič expedičního autobusu)

Sekce simferopolských speleologů slavila v měsíci květnu 25. Výročí vzniku a tam jsme nemohli chybět.

10.května  Samozřejmě jako vždy s Ivanem se nám podle plánu vyrazit nepodařilo. Autobus jsme museli ještě doopravit a doladit. Ale po půlnoci 11. Května se nám přece jen daří z Bohumína vystartovat. Jízda mohla být příjemná, jenže… Na hranici přišel Ivan o 50 rublů (tehdy 500 Kč) a za Karpatami byl rychlejší než náklaďák před ním a tak skončil v něm. A měli jsme co opravovat. Ale nakonec přece jen 13. Května zastavujeme v Simferopolu před jeskyňářskou klubovnou. A pak samozřejmě všichni do baně a pivbaru se sušenou rybou.

         Dovídáme se, že je tady nezván i L.Pecold, který tu vyvezl          Pražáky. Saša byl z toho dost nesvůj a my se za Pecolda styděli.

14. května  To je den oficiálních oslav. Všichni se chystají i my. Nažehlené košile a obleky a všichni míří do kulturního domu v Simferopolu, kde se vše odehraje. V natřískaném sále v čele sedí Sáša a všichni zasloužilí speleologové. Po různých projevech nastoupil i náš. Pepa brebentí nějaké plamenné pozdravy a podle potlesku mu asi i rozuměli. A pak předává Sašovi náš dar, vázu s vybroušeným věnováním.

A pak byla recepce, samozřejmě v klubovně. Dodnes není jasné           jak se tam ten dav vešel.

15.května  Odjíždíme na plato Aj Petri. Autobus může jen k Velkému kaňonu dále musíme pěšky. Ale přece jen Pecold byl k něčemu dobrý, když Gazem vyvezl k jeskyni Kaskadnaja materiál. A začala akce v propasti. Nejdříve simferopolští kolegové a Pražáci. Jenže jak brzy zjišťujeme, zapomněli na povrchu řadu lan.

Po nich Veteš, Raich, Česlo a Pepík. Pro Vetešníka to byla poslední příprava, když měl vést letošní expedici na Kavkaz. Za chvíli dohánějí v podzemí Pražáky, kteří váhají u posledních zahliněných vertikál. Veteš jim hned vynadal do „panenek“ a vrhnul se vzhůru dolů. Ovšem u poslední studny došlo lano i jemu a tak v hloubce -320 metrů zahájili výstup na povrch. A pěkně rychle. Všechny uhnali. Marno Orcus je Orcus.

16. května  V „Kaskádné“ akce pokračuje a na povrchu zatím řádí vichřice, která rve i stany. Vítr na platu neutichá a tak trpaslíkovi Ivanovi raději dáváme do kapes kameny aby jej vítr neodnesl. Vašek sice navrhuje abychom Ivana přivázali na lano a pouštěli jako draka, ale to by jej zase mohl odnést orel a tak to neriskujeme. Proto raději v menší propasti realizujeme výcvik pro naše mladé.

Propast sice malá, ale plná vody a tak postupně Biskup, Janusz i Ivan vylézají úplně mokří. Přechody přes přepínky zvládá nejlépe Ivan. Lehce jako opice.Asi to bude rodem.

Odpoledne jsou všichni z“Kaskadné“ venku a my můžeme zpátky do Simferopolu a hned do pivbaru. Tam pokračujeme i příští den, neboť to je den odpočinku

17. května Zatím co Ivan a Raich se hrabou v motoru Autobusu, my míříme do Alušty. Pravda moře je ještě hodně studené, ale většině to nevadí. Jen Pepa, Geňa a Biskup konají okružní jízdu po barech. A večer pak všichni společně jdeme na kolaudaci Ljoňova bytu. A sešlo se nás tam, že ani židle nestačily. A to ještě odpoledne stačil Venca zlomit Ivanovi dva žebra a nějaký sběratel mu z autobusu ukrad spacák i deky.

18.května  Opět loučení a opět nelehké. Nasedáme do autobusu a vedeni Vetešníkem vyrážíme domů. U karet cesta příjemně ubíhala a ubíhala by i dále, kdyby v Karpatech si Ivan nespletl cesty se závodní dráhou a najel na otevřený kanál. A neštěstí bylo hotovo. Zlomená obě přední péra. To bylo něco pro Raicha. Vrhá se do oleje pod autobus (Ivan nemůže neb má nalomená žebra). Za chvíli nikdo nepoznal co je Raich a co zaolejovaný díl motoru. Pomalu a líně s prasklými péry se blížíme k Bohumínu. Ale dojeli jsme.