KRYM 2007

„ Krym 2007“ 30. června-13. července 2007  Kras Podolje, Krymský kras, Ukrajina Sestup do systému jeskyně „Ozernaja“ v krasu Podolie, pokračování dokumentace jeskyně „Mramornaja“, exkurze „Bolshoy kaňon“Účastníci: Josef Wagner, Jozef Szalay, Zdeněk Kubík, Honza Fedorowicz, Láďa Piskoř, Jana Piskořová, Radka Glisníková, Petr Stolarčík,Pavel Kotrla, Ina Kubíková

 

Výprava Krym 2007, na níž se nakonec nás vydalo 12 měla tentokráte trochu jiný průběh. Nejeli jsme přímo na Krymský poloostrov ale naše první zastávka patřila Podolskému krasu, rozprostírajícímu se na levém břehu Dněstru v okolí města Boršiv. Sádrovcový kras je známý svými jeskyněmi „Optimističeskaja“ ( dlouhá více jak 235 km) a „ Ozernaja“ ( dlouhá více jak 127 km) a právě do této jeskyně jsme měli domluvenou exkurzi s ternopolskými speleology.

OZERNAJA PEŠČERA

A tak po dni jízdy dosahujeme Ternopolu, města ležícího na západní Ukrajině a pak už v doprovodu speleologů klubu „ Podillja“ míříme hroznými cestami ( ale na to jsme již zvyklí) až na rozsáhlá zvlněná ukrajinská pole, kde na dně závrtu byl otevřen vstup do systému jeskyně „Ozernaja“.

I když se jedná o horizontální systém, díky hlubokým místy hodně širokým meandrům , na jejichž dně jsou vodní jezera, její zdolání není jednoduchou záležitostí.

 

Další den z Ternopolu míříme na východ a pak na jih až do malého černomořského městečka Kača, které je vlastně stále ještě uzavřeným městem, neboť v něm je umístěno letiště ruských leteckých sil a tak vjezd je tam pouze na propustku. Na okraji městečka náš přítel Sáša nechal přímo nad mořským pobřežím postavit malou „ dáču“, která se na pár dní stala naší základnou. Pro cizince propustky do Káče samozřejmě neexistují a tak musíme k „ dáči“ proniknout nehlídanými polními cestami a kousek přímo i ranveji mezi ruskými hlídkami, které pokaždé dělají, že nic nevidí.

BACHČISARAJ

První den samozřejmě odpočíváme, testujeme pivo v místním baru, kde jsme jim vypili všechny zásoby, a samozřejmě moře. A hned ve středu míříme na exkurzi do centra poloostrova na stolové hory okolo Bachčisaraje, na exkurzi do historického skalního města a pevnosti Čufut Kale a samozřejmě do Zlaté studny ( hluboké 70 metrů), kterou i s pokladem zlatých mincí objevili nedaleko Bachčisaraje naší krymští kolegové.

 

Po návratu jsme překvapeni jen tím, jak se změnilo moře, které se tak rozbouřilo, že to nepamatují ani místní a tak hned tu byla nová zábava v mohutných vlnách.

 

Další den patří exkurzi do Velkého kaňonu, protínajícího hřeben Aj Petri, který je dlouhý téměř 10 km a jehož stěny se zvedají až do výše 300 metrů. Kaňonem protéká malá říčka, vytvářející ve vápencovém masívu spousty jezírek, kaskád, meandrů, obřích hrnců. Jak jsme z hrůzou zjistili, do kaňonu míří i desítky autobusů se stovkami turistů z černomořských letovisek a nestačíme se divit v čem se dá do kaňonu vyrazit. Dámy v sukních, žabkách nebo lodičkách na jehlách kloužou a padají na mokrých balvanech a suti. Naštěstí všichni končí asi v polovině trasy, kde je cíl výprav, největší jezírko v kaňonu nazývané „Jezero mladosti“, o kterém i Puškám napsal, že kdo se v něm vykoupe, ten omládne. A tak se staré i mladé se do něj houfně vrhají a marně pak hledí do zrcadla. My ale jdeme dál do náročnější části kaňonu, až do jeho závěru. Protože že řádně pršelo, nebyla to jednoduchá záležitost a také to skončilo jednou rozbitou hlavou, kterou Alča,doktorka výpravy hned zašila.

Naše čtvrteční exkurze patřila městu Sevastopol, tedy spíše přístavu, ve kterém kotví ruská černomořská flotila. A tak si najímáme člun a ten s námi proplouvá jednotlivé zátoky, ve kterých kotví ruská válečná plavidla a ponorky. Ještě nedávno, sem byl přístup a to nejen cizincům zcela nemožný, dnes z toho mají místní podnikaví majitelé člunů dobrý byznys.

 

ČATYR DAG

V pátek vše v Káči balíme a stěhujeme se na plato Čatyr Dag, kde v příštích dnech hlavně dokumentujeme pro potřeby našich simferopolských hostitelů některé z jeskyní. Nejvíce času věnujeme nejvzdálenějším částem jeskyně Mramornaja, kde jsou dosud málo zdokumentovány bohaté heliktitové formy a stěny pokryté tisíci medovými až červenými krystaly kalcitu, velkými až 10 cm.

Velkým problémem plata Čatyr Dag, které podle profesora Dubljanského je nejvíce zkrasovělým platem světa, je množství jeskyní a propastí, které po desetiletí objevovaly různé skupiny speleologů nebo i jednotlivci a mnohé z nich nebyly dokumentovány, natož zaneseny do mapy plata. A tak se stává, že člověk objevuje jeskyně již objevené. Neexistuje centrální evidence. Proto se zapojujeme explorace terénu a zaměřování vstupů za pomocí GPS, které nalézáme.A to nás čeká i při příští výpravě na toto plato. Poslední a tou, jak zjišťujeme dosti smutnou činností o kterou nás Sáša požádal, byla dokumentace vandalství ve dvou velmi známých jeskyních na Čatyr Dagu. V jeskyni Bim Baš a Suuk Koba , které jsou zcela bez ochrany, během tohoto roku neznámí vandalové zcela, ale opravdu zcela vylámali, vyrubali a odtěžili veškeré krápníky , náteky, sintrové kůry. No vše. Z jakou důkladností pracovali svědčí i to, že pod vyrubanými místy jsme nenašli ani zbytky nebo drť krápníkových forem. Zřejmě museli pod tato místa podkládat plachty a vše i malé kousky z jeskyně odnesli.

Za další čtyři dny končíme na Čatyr Dagu a než zamíříme domů, jedeme ještě navštívit našeho přítele a nestora mezi krymskými speleology, který se od roku 1979 zúčastnil všech našich společných expedicí a který se před několika dny dožil v plné síle 80 let. Všichni jej znají jako „ ďaďu Vasju“.

Bydlí se svou ženou dlouhá léta v malé osadě nedaleko Simferopolu, kde dosud není proud ani voda. Ale to nemohlo všeumělce Vasju nijak odradit. Sám si zhotovil systém větrných vrtulí, které pohání vše. Čerpají vodu z více jak 20 m hluboké studny, kterou si sám vykopal, nabíjejí akumulátory, kterými napájí celou domácnost, rozvádějí vodu po domě i zahradě …Pravý ruský vynálezce.

Ale pak už na 2000 km dlouhou cestu domů, kterou po dlouhých 20 letech vedeme tentokráte nikoliv přes Polsko , ale přes Slovensko. Dosud jsme věděli , že přejezd přes Karpaty na slovenskou hranicí je likvidační záležitostí pro každé auto. Ale naši kolegové pravili, že přes Karpaty postavili super cestu Makedonci, a tak jsme tam zamířili.A měli pravdu. Opravdu , na ukrajinské poměry nevídaná kvalita.