Krakowska Jura 2003

„Krakowska Jura“ 11-13. dubna 2003,  Polsko. Exkurze do jeskyní Krakowské Jury

Účastníci: Josef Wagner, Jozef Szalay, Richard Hába, Zdeněk Kubík, Zbyněk Paška, Arnošt Macura, Petr Stolarčík, Pavel Dobeš, Jana Wagnerová

Je pátek. Prší, sněží, je mlha a my bloudíme okolo Katowic. Hledáme domek Maťka, u kterého máme spát. A hledali bychom celou noc, nebýt jednoho Poláka, kterého jsme odchytili na zastávce a který prý potřebuje jet stejným směrem. Vedl nás přes půl Slezska, až nás dovedl do hledané vesnice. Domek Maťka jsme našli. Bylo ale 9 večer a nikdo nebyl doma. Tak kam. Do hospody. Byl sto strašný pajzl a tolik hostů tam ještě nikdy neviděli. Ještě, že nás bylo deset, neboť jak pak pravil Matěk, nové hosty tady zlynčujou.

V deset večer Matěk přijel a zjistil, že jsme fakt přijeli, neboť nás nějak nečekal a že nás je dokonce deset. Domek má malý vlastně jen jeden pokoj a ještě tam bydlí s rodiči. Ale ti byli skvělí. Nejen že nás nakrmili a napájeli, museli spát na jedné posteli a ráno nám nachystali snídani ze dvou palet vajec.

V sobotu ráno jedeme do Krakovské jury. Nejdříve do dvou malých jeskyněk a pak do lomu, kde se těžila křída am kdy objevili malou jeskyni s podzemním jezírkem. V lomu nás ake chytila jiná horečka. Nacházejí se zde amonity a tisíce pazourkových pecek všech velikostí. Až do jedné tuny. Rozbíjíme kámen za kamenem ve snaze objevit nějakého toho amonita. Nakonec Matěk přece jen několik dobrovolníků ukecal i do jeskyně. No nadšeni ale nebyli. Vlezl tam i Arnošt, ale hned byl venku. Úžiny a plazivky byly pro něj nepřekonatelné. Matěk, hubený jak drát, zatím vedl Peda, Zdenka a Bobka podzemím k druhému východu ů- kterým nakonec prolezli jen Matěk a Pedo. Ostatní neměli šanci. Mezitím venku pokračuje šílenství hledání zkamenělých plžů a mlžů a batohy se plní kamením.

Z lomu míříme do největší pískovny Polska, kde se začínají projevovat pouštní procesy. Procházíme dunami a připadáme si jako na Sahaře. Ze Sahary míříme do městečka Olštyn , kam dorážíme už za šera a ještě stíháme prohlídku osvětleného hradu nad městem.

Na noc zastavujeme v lese za městem. Rozdělujeme oheň a začíná piknik. Pivo, víno slivovice.

Je neděle. Jedna skupinka jde s Maťkem do místních jeskyní s hloubkou do 50 metrů a druhá na povrchovou exkurzi. Pom obědě všichni na hrad Ogrodziněc, zapasovaný ve vápencovém masívu na vysokém skalisku. O to více nás překvapuje, že byl zničen při česko- polských válkách. A nyní už zase domů- bez bloudění.