Když na “výročku” tak na tři dny

Jako každý rok v lednu se musíme sejít na “výročce”. Tentokráte jsme vybrali středisko Bílá holubice v Mokřinkách a udělali jsme dobře. A samozřejmě sejít se na jeden den- to nestojí za to. “Výročka” to nejsou jen papíry a školení, ale také spousta práce na našich zimovištích netopýrů v Krajině břidlice. Ale postupně.

Velká většina do Velké holubice přijíždí už v pátek. Pepa s Vaškem ještě v pátek stíhají kontrolu v dole Kružberk a Leny zkouší vylézt nějaký komín v dole Zálužná. Večer narazil Petr, majitel Bílé holubice, bečku Ondráše, na uvítanou všem štamprli slivovice a bylo veselo.

Sobota už byla pracovní. Bílá holubice má skvělou lokaci. V okolí je spousta našich zimovišť a dá se k nim dorazit pěšky. První skupina vedena Lenym vyráží na horní patra dolu Zálužná (Nittmanův důl) a s ním Kuba Z., a né moc zkušení (spíše nezkušení) lezci Ondra, Míša a Portugalec Thomas. No na laně se s nimi fakt Leny potil- tedy strachem. Prostě výcvik speleoalpinismu potřebují jak soli. Ale vše dobře dopadlo.

 

Velkou skupinu do Pollakovy štoly vede Pepa a s ním Jaryn (hlavní aktér), Kuba, Honza, Vašek, Brňáci Libor a Honza, Tereza, Víťák … Důl je rozsáhlý, děláme ve dvou skupinách, tak to jde. Horní patra nad námi opraveným žebříkem vede Jaryn, neb se tam vyzná jako doma. Jedním z cílů akce je  vystoupit komínem K1, kterým již sice vloni vylezl Jaryn, ale nevystrojil jej. Tak že letos si to zopakuje. Komín v základce není jednoduchý, ale Jaryn je moc dobrý. Lehce vylézá do komory nad komínem, navrtává nýty (ale moc dobře je neumísťuje) a instaluje lano. Pak už můžeme za ním další. Ale místo kotvení musí změnit (lano se lomí přes ostrou hranu komínu).  Po fotodokumentaci komory, jejíž strop hrozí řícením, v končíme a jdeme ven. Ve vstupní chodbě nás míjí jakýsi poblázněný turista v kraťasech, který běží chodbou s mobilem v ruce a prý: “Je to ještě daleko”. Sice nechápeme na co se ptá. ale on běží dál.

 

 

Náročná program měla i Petrova skupina. V dole Potlachový, není jen složitý sestup po prudké svážné, ale jsou zde i stále spadající břidlicové deky se stropu a sesouvající se vrstvy břidlice. S ním jsou zde Honza V a Honza W. s Jančou. Netopýrů měli hodně tak se akce natáhla a do další lokality Dřevěnky, se vrátili až po obědě v Saigonu (kde jsme se postupně sešli všichni a restauraci zcela zaplnili).

Jirka vede skupinu do spíše jednodušších dolů v Údolí potoka Horník. A s ním Marcela a naši Brňáci. To se líbí Liborovi, že se nemusí trápit na laně.

Do Černého dolu vede akci Monika a s ní dva kamarádi z krasu, Kristýna a novocián Vojta. A tady vše probíhalo bez problémů. Jen stále se nám do Black Hillu nevrátili “barbastelly” :-(.

Večer jsme všichni živí a zdrávi v Bílé holubici a “výročka” může začít. Nejdříve povinný program… zprávy o činnosti, hospodaření, plány na tento rok, volba výboru který nově doplňuje Monika (která tu dnes s námi není, neb se musí starat o zraněného Romana doma), přijetí za členy ZO ČSS – Giovanu, Míšu a Honzu W., a jako nové čekatele Vojtu a Martina Z. Pak samozřejmě proškolení z Bezpečnostní směrnice ČSS a všeho co se týká prací ve výškách. Vše zakončují testy ze všeho možného. A to je vždy problém. Tady si mnozí uvědomují, jak málo znají historii ORCUSu.

 

Po povinnostech už jen zábava a ta trvala až do pěti ráno.

Neděle- není dnem odpočinkovým. Někteří míří domů, ale přece jen dvě skupiny míří do podzemí. Pepa s Vaškem a Honzou V. míří do spodních pater Zálužné. Opravdu jen na skok. Zkontrolovat populaci “barbastell” v místě zvaném Kříž E, neboť při kontrole v únoru 2024 byl zde zaznamenám veliký pokles hibernantů (barbastell méně než 500 ks). Způsobila to hodně teplá zima? Jaký stav tam bude na počátku hibernančního období. Proto tam dnes míříme. A výsledek? Basbastell tam bylo skoro 1700.Uvidíme co ukáže kontrola na konci února.

Druhou skupinu Leny, Jakub Z…. vyrážejí do Pollakovy štoly také se vylézt komín K1. A i oni v podzemí potkávají skupinu turistů. Ještě že nelezou do velkých komor a netopýrům to nevadí.l