KAVKAZ 83

„Kavkaz 83“ Bzybský hřeben,Západní Kavkaz. Pokračování explorací na vzdálených rajonech Bzybského hřebene, oblast za antiklinálou Chimsul…Účastníci: Téma Petr, Kučera Josef, Radim Vladyka, Konig Petr , ze ZO ČSS Javoříčko P.Kolba,V.Šádek a V.Nadýmáček a 6 krymských speleologů

Doprava: vozidlo GAZ M 461 s přívěsným vozíkem   Auto Wartburg

 25.7    Den odjezdu. Samozřejmě přes Polsko a ráno příštího dne jsme na hranicích s SSSR. A před námi je obrovská fronta čekajících aut. Po pěti hodinách jsme na Ukrajině a pokračujeme na východ. Za další dva dny konečně Simferopol, odpočinek, báňa a uvítání u Sáše

29.7    Nezbytné vyřizování registrace a dalších papírů a přípravy na odjezd na Kavkaz. Kluci koukli do motoru Gaza, neboť něco klepalo. Oprava se asi nezdařila, neboť motor klepal dál.

30.7    Ráno vše balíme do aut a můžeme vyrazit směr Kerč. Tady nás ještě doprovází Sáša. A kdyby se nám neutrhnul vozík a necestoval pod Gaza nic zvláštního by se nedělo. Za svítání dalšího dne najíždíme na trajekt, který nás přepravuje přes Azovskou úžinu. Pokračujeme podél pobřeží Černého moře až do Adleru, kde na nás čekají 4 krymští kolegové a s nimi uléháme na letišti.

31.7    Ráno se chystáme vyrazit dál, na místo srazu pod Bzybským hřebenem. Jenže nedojeli jsme. Při výjezdu z Ruské SFSR (socialistická federativní sovětská republika) do Gruzínské SFSR nás zastavuje GAI ( automobilní policie) a hned z nás udělali „socialistické narušitele“, neboť prý nemáme povolení k výjezdu z Ruské republiky do Gruzínské SFSR. Nafasovali jsme pokutu za 1400 korun českých a prý si máme vyřídit nové dokumenty. Ihned voláme do Simferopolu Sašovi a ten se začal starat.

Pod rouškou tmy prcháme na místo srazu, kruhový objezd u cesty, zvaný také „kolco“.

1.8       Nic se neděje, jezdíme volat do Simferopolu. Sedíme na „kolcu“, neb nikam jinam nesmíme. Máme tady domácí vězení

2.8       Stále se nic neděje. Ještě že tu je rybník, alespoň máme zábavu.¨

3.8       Opět čekáme a jsme již nervózní. Konečně naši nejistotu přetrhuje Geša, který přiletěl ze Simferopolu a měl to hlavní- papír s povolením odjezdu na Bzyb.

4.8       Konečně je opět rušno. Veteš, Voloďa a štábní šofér Vláďa odjíždějí do Suchumi k registraci a ostatní balí materiál. V Suchumi vše proběhlo hladce a jedeme zajišťovat vrtulník. Modlíme se ke všem svatý, aby se to podařilo a večer přece jen uléháme klidnější.

5.8       Bohužel svatí při nás nestáli a vrtulník nevyšel. A tak vše balíme do batohů a přemísťujeme se k mostu přes řeku Bzyb na 11. Kilometru silnice k jezeru Rica. Tentokráte a poprvé co jezdíme na Kavkaz se rozhodujeme tento hodně chatrný most přejet i s auty. Tentokráte svatí stáli při nás a most i auta vydržely. Auta parkujeme na základně speleologů hned za mostem. Balíme každému tak 60 kg do batohů a s obavami vzhlížíme vzhůru. V pravé poledne vyrážíme. Večer dorážíme ke druhému prameni a stejně jako vloni zde u staré salaše bivakujeme.

6.8       Počasí nám přeje tak pokračujeme vzhůru. K poledni dorážíme k našemu loňskému základnímu táboru č.I pod vrcholem Abac na Bzybském hřebenu . Zde ja také poslední vodní zdroj na hřebeni a byl zde základní tábor expedic v roce 1980 a 1982. Nastává třídění materiálu a na místě zůstávají Vetešník a Geša a ostatní vyrážejí do nového rajonu. Po 9 hodinách pochodu a překonání vrcholové prtije hory Chimsul (2 489 mnm), značně unavení nacházíme nové tábořiště. A to ještě Brek cestou zadržel veliký balvan, který se již řítil na Voloďu a málem sám při tom havaroval na hlavu. Tábor leží v kotli severovýchodně mezi vrcholy Chumsul a Velká Kvanča.

7.8       Vetešník a Geša zatím též nelenili a na jednom z pastevců vymámili jednoho koně. Nakládáme na něj, co unesl. Jenže ubohé zvíře nesneslo pohled na Vetešníka, který nic nenesl, a také lezení stěnou obtížností „4“ mu moc nešlo a tak kůň po 5 kilometrech chůze raději padnul na hubu. Ještě, že první skupina vyrazila ubohému koni naproti.

A tak odpoledne jsme všichni na místě nového základního tábora a všechny čekala super večeře od ďadi Vasje. Před spánkem se na všechny ještě vrhla doktorka Larisa a nechala všem plivat do zkumavek a měřila obsah plic, což k údivu všech vyhrál Vetešník (samozřejmě když tu není Ljuba).

8.8       Dnes začínáme dělat na hřebeni. Galka a Šura natahují lana v propasti “ Kr-1“. Ale většina je zničena a tak odpočívají. Tábor stojí v krásné kotlině, obklopená skalními stěnami vysokými 150 metrů. Na druhé straně je nádherný pohled hluboko do údolí řeky Bzyb. Náladu nespravilo dnes ani jídlo. Dnes byla neslazená krupice a čaj. A večer kaše. A ty bylo pro Prostějováky, kteří na takovou stravu nebyli zvyklí šokující. A tak nejedli.

9.8       Začínají výzkumy. Objevená propast „K1“ leží asi 150 metrů od tábora. Nejdříve do ní sestupují Brek, Konig, Galka a Šura s cílem najít pokračování. Po nich Veteš a Kolba, kteří mapují celý systém. Systém „K1“ začíná vertikálou 13 metrů, pak následují další 13,30,30,14 metrů.Pokračuje nepříjemný úzký meandr dlouhý asi 100 metrů a systém pokračuje vertikálami 27 a 30 metrů na prozatímní dno.

Na povrchu zatím Larisa ,Pepík a Láďa mapují povrch a Radim a ďáďou Vasjou hledají cestu do údolí Bzybu. Marně.

Zkoumaná oblast má plochu asi 8 km² velmi členitého krasového vysokohorského terénu s výraznými depresemi na kterých vznikly dlouhé závrtové řady. Krátery závrtů mají průměr okolo 15-20 metrů, jsou silně zasuťované a vyplněny zbytky sněhových kuželů. Hlavní pozornost byla věnována stěnovým partiím kotle a malému centrálnímu hřebenu. Probíhajícímu středem tohoto kotle, kde bylo možno předpokládat menší erozní vlivy a tím menší zasuťování podzemních prostor. Hlavním objevem byla propast označená jako „KR1“, vytvořená na tektonické poruše SV-JV. Systém je charakteristický ostře modelovanými partiemi krasových hornin, ve spodních partiích řídce přerušovaných nekrasovými vložkami, což je typické pro kras vysokohorského typu. V hloubce 96 metrů se charakter systému mění otevřením velkého dómu, vzniklého na křížení dvou výrazných zlomů. Dále propast pokračuje partiemi meandrovitého typu do dalšího systému dvou svislých šachet, které končí v hloubce 150 metrů, kde jeskyně přechází v neprůlezná zúžení se zaklíněnými balvany.

S pocitem dobře vykonané práce uléháme ke snu. Jenže příroda na nás v noci seslala řádnou bouři, která polámala i stany. Jen Vetešníkův stan Everest vydržel.

10.8    Lije celý den bez přestávky. Někteří se stěhují do závrtu, schovávají se, kam se dá. Arně, voda byla všude. Tak ještě byla navíc hladovka, neboť nebylo jak vařit.

11.8    Konečně naprší tak všichni suší věci. Jak se dá. Péřáky nad vařičem ( až si jej Brek propálit a stará doma jej asi zabije). Odpoledne jde Voloďa a Sáša z Jevpatorie opět do „K1“ pokusit se najít pokračování. Zbytek se vrhá na otvírkové práce v okolních závrtech. Možná se podaří objevit další jeskyně. Marně. Objevené propasti a jeskyně končí v hloubce maximálně 10-15 metrů suťovými a ledovými ucpávkami. Smutně uléháme.

12.8    Ještě v noci zahájili další kopací práce v „K1“ Konig s Radimem. Skončili až dnes před polednem, ale nikam se jim nepodařilo prokopat. Zatím Veteš a Gogo dokončují mapu jeskyně, Josef a Šura hledají cestu na druhé straně hřebenu a Láďa pokračuje v celkové mapě rajonu. Vše normálně jen Péťa je nějaký nemocný, když si jej Galka všímá jen v díře a na povrchu jej vyměňuje za Gešu.

13.8    Pracujeme od rána. Brek, Péťa a Radim vyrážejí na průzkum vzdálenějšího rajonu na okraji hřebenu a Gogo, Láďa a Josef se vracejí do „Kr1“ provést fotodokumentaci. Vetešník si bere službu v kuchyni, neb je zde i Galka on ji prý Peťovi pohlídá.

14.8    Vytahujeme lana z „Kr1“. Svítí i slunce tak se snažíme vše dosušit. Dokončujeme mapy povrchu i průzkum okolních závrtů a pomalu se loučíme s krásným rajonem.

15.8    Naštěstí opět svítí slunce, když plně naložení vyrážíme směr základní tábor č.I pod horou Abac. Cestou nás ale přepadá liják a povrch se mění v kluznou plochu a tak zadky všech brzy změnily barvu na hnědou. V noci jsme opět dole v údolí.

16.8    Konečně bude odpočinek a normální jídlo. Přemísťujeme se do Gantiadi na hřiště u moře, kde již tradičně uzavíráme expedice na Kavkaze. Večer dorážejí i přátelé z Krymu a nastává společné koupání, testování portvejnu a desinfekce organismu lihem.

17.8    My odpočíváme nadále, jen kolegové z Krymu mají problém s letenkami a tak je vozíme po letištích a sháníme letenky. My též neleníme a začínáme se družit s domorodci. Njedále to dotáhl Radim, když sbalil Gruzínku Mzaru. My zkušenější se ovšem raději družíme s Arménci, neboť mají víno, zpěv i ženy – pro nás nehezké!

18.8    Dnes Veteš, Voloďa, Gogo, Láďa a Brek vyrážejí na prohlídku jezera Rica-jen mladí odmítli, neboť se museli starat o své gruzínské svěřenkyně a Péťa o Galku. A večer??? Loučení, smutné jako vždy. Další den krymští jeskyňáři odlétají do Simferopolu a my jedeme směr Novorosijsk. Před námi je více jak 3000 km. Tady spíme a další nocleh je až před Rostovem.

21.8    Vjíždíme do Rostova a hledáme našeho kolegu Makuchina. Nacházíme jej doma. Právě se mu narodil syn. Což se muselo v klubu Planeta oslavit. Vše jsme jim vyjedli a mohli pokračovat směr Charkov pak dál směr Kijev a Lvov.

24.8    Konečně projíždíme Lvovem. Jsme na cestě už 6 dní !!!!!!!!! projíždíme hranice do Polska a hned míříme do první nemocnice. Radimovi začaly nějaké bolesti a vyklubala se z toho otrava. Jen se mu po 8 hodinách ulevilo, hned si jej nad ránem 26. Srpna vyzvedáváme a pokračujeme dále do Bohumína.