Kněhyňská jeskyně

Historie

Jeskyně je známa od nepaměti a první  dokumenty o ní jsou z roku 1964, kdy J.Pavlica publikoval mapku jeskyně a uvádí na  ní hloubku -70 metrů, což pozdější výzkumy a sledování vyvrátily a nejhlouběji průlezné místo v jeskyni leželo v hloubce – 48,5 m.

 

Od roku 1970 do dnešního dne  se výzkumem, sledováním a dokumentací zabývá Základní organizace Českém speleologické společnosti ORCUS z Bohumína. Postupně provedli členové ORCUSu podrobné mapování jeskyně a prolongačními pracemi se  podařilo objevit současné nejníže položené části jeskyně ( -57,5 m). Jeskyně se tak stala nejhlubší pseudokrasovou jeskyní flyšové oblasti Západních a Východních Karpat a nejhlubší pseudokrasovou propastí střední Evropy.V jeskyni byla provedena dlouhodobá sledování změn mikroklímatu  , byla zde kontinuálně po dva roky sledována relativní vlhkost a teploty  vzduchu. V říjnu 2003 byla na dvou místech v jeskyni instalována dvě terčová měřidla ke sledování  dynamiky pohybu  v masívu Kněhyňského hřebene, jedno v hloubce – 26m a druhé v hloubce -46 m. Terčová měřidla tak nahradila indikační sklíčka, která do té doby indikovala pohyby pískovcových bloků a lavic.

 

Morfologie Kněhyňského  hřebenu

Celý jihovýchodní svah hřebenu Kněhyně ( 1256,6 m.n.m.) je ve vrchové části a celém jižním a východním svahu hřebene až do výšky 900 mnm  zbrázděna několika řadami hlubokých depresí, otevřených rýh, které probíhají paralelně s vrstevnicemi. Původně zde byl znám jediný jeskynní systém  Kněhyňská jeskyně. Explorační a otvírkové práce v letech 1975 a 1988 prováděné bohumínskými speleology zde vedly  k objevu řady dalších jeskyní, zvláště ve vrcholových partiích hřebenu. Vyklizení kamenné suti, balvanů a hlín  v rozrušených puklinách vedoucích na povrch vedlo k objevu jeskyní Mariánka, Kyklop, Žánova díra, Jeskyně č.9,Biskupova II a dalších.

Popis Kněhyňské jeskyně

Na JV svahu  Kněhyně (1257 m n.m.) vznikl na výrazné tektonické poruše 110°– 290° v godulském souvrství systém různě širokých , vzájemně se křížících až 15 metrů hlubokých puklinových a rozsedlinových prostor. Vstup do jeskyně tvoří 6 metrů hluboká vertikála, otevírající se na JV temeni terénní vlny.Na dně vstupní propástky se jeskyně dělí na Východní a Západní větev.Východní větev pokračuje několika skalními stupni a prahy k ústí Velké propasti, nejhlubší vertikální prostory systému ( – 12 m). Západní větev začíná  prostorou  9 x 3,7 m, vysokou 3 m, jejíž dno tvoří chaoticky naskládané a zaklíněné pískovcové bloky.Na východním okraji dutiny vede vertikální otvor do další  větší prostory ( 9 x 4 m, výška 5 m) , zvané „Dom objevitelů“ , v jehož závěru 3 metry hluboká kolmý stupeň vede  do prostory zvané „Komora“, ve které je umístěni první terčové meřidlo.

 Z „Domu objevitelů“ jeskyně dále klesá systémem úzkých puklinových chodeb  klínovitého profilu a velmi úzkými průlezy , rozšířenými na průlezné až bohumínskými speleology, na dno Velké propasti.  Zde jeskyně kaskádovitě klesá až do hloubky – 40 metrů, kde dosahuje severní skalní stěny podél které došlo k odtržení flyšového masívu a vzniku jeskyně. V této hloubce prostory dosahují výšky 10 až 15 metrů a šíře 12 metrů.Nejnižší  partie jeskyně tvoří soustava velmi úzkých, nad sebou uložených  těžce prostupných puklinových chodeb, stupňovitě klesajících do hloubky 57,5 m.   Nejhlubší bod ( – 57,5 m) byl prolongačními pracemi dosažen na dně „ Východní části“, kterou tvoří systém velmi úzkých puklin s velkým množstvím volně zaklíněných skalních bloků a suti

 

 

 Na dno „ Západní části“ vede několik průlezů mezi naskládanými skalními  bloky a tvoří jej rozsedlinová prostora o rozměrech 10,5 x 1,3 m, vysoká 8 m. Pískovcové lavice zde dosahují  značných mocností ( až 5 metrů) a jsou jen minimálně přerušovány pozicemi jílovcových vrstev. Zde je umístěno druhé terčové měřidlo. Na dně prostory je úzký průlez , vedoucí do 5 metrů hluboké pukliny, která je nejhlubší části „Západní části“

Průměrná celoroční teplota v jeskyni je + 4° C až   + 6° C  a relativní vlhkost dosahuje 100 %.

Dna  prostor jsou pokryty vrstvami hliněných sedimentů a pískovcové suti. V zimním období je jeskyně významným zimovištěm netopýrů ( počty hibernantů dosahují počtu okolo 100 kusů a převažuje netopýr velký ), a proto je systém Kněhyňské jeskyně opatřen uzavíratelnou mříží.