Jak jsme vyvíjeli českého Petzla.

Jak se vyvíjel „český Petzl“

Pro ty co to nezažili i pro ty, co možná už zapomněli.

Josef Wagner

ZO ČSS 7-01 ORCUS Bohumín

Vše začalo v roce 1977, když se nám do ruky dostal nějaký španělský časopis a v něm byly fotografie o sestupu do nějaké propasti v Pyrenejích a na nich speleolog, který se spouští na nějakém zařízení, o které jsme slyšeli, ale do té doby nikdy neviděli. Proti naším sjezdům do Zvonice v Dülferově sedu nebo „přes karabinu“, to byla kosmická technika. V českých zemích tehdy samozřejmě nevídaná.

     Už druhý rok chystáme první expedici, do tehdejšího Sovětského svazu, kde byly v plánu i pětistovkové vertikály. A tam přece nemůžeme s osmou či půlloďákem na karabině.

Pod lupou jsme zjistili, že jeskyňář sjíždí po laně, které prochází mezi dvěma kladkami upevněnými mezi dvěma plechovými bočnicemi. Řekli jsme si, tož to lehce vyrobíme také. Naštěstí mnozí z nás pracovali na bohumínském učilišti, a tam bylo vše. Soustruhy, frézy, svářeči, zámečníci…. A vývoj začal. Odhadli jsme průměry kladek a mistři soustružníci vytočili krásné bronzové kladky a k nim i čepy z nerez oceli. Vše se ukotvilo do duralových bočnic, se kterými si vyhráli mistři zámečníci. A aby se kladky dobře točily, čepy byly namazány hodinářskou vazelínou.

     A pak přišla první zkouška. Zkušební jezdec Mirek Reichenbach vylezl na strom , namotal si lano mezi kladky a sednul do sedačky. V okamžiku se válel k našemu údivu na zemi. Ještě že to bylo pouze čtyři metry. Asi je někde chyba, rozumovali jsme. Asi se ty čepy nemají mazat a možná má být jedna z kladek uložena netočivě. Učilištní dílny opět zapracovaly a další vývojový model byl připraven k testování. Horní kladka zablokovaná proti otáčení a dolní volně uložená na čepu. A Mirek opět na stromě. Do sedačky sedal sice opatrněji, ale na zemi byl stejně rychle. Že by třeba byly zablokovány obě kladky? Tak učňovské dílny vyrobili třetí prototyp a tentokráte, za našeho jásotu, už Mirek se stromu sjížděl hezky pomalu.

     A co bylo dál? Ještě dlouho na našem trhu nebyla k dostání originální brzda od Petzla (a když pak byla, tak málokdo na ni měl) a tak bohumínské učilištní dílny se staly výrobcem desítek napodobenin brzd Petzla. Bronz byl vyměněn za dural a později za titan, který jsme přiváželi z expedic od našich Krymských kolegů. Sortiment byl brzy obohacen o bogibsy, vklíněnce, skoby…

     Všechny tyto výrobky mají za sebou desítky našich expedic, do tisícovek na Kavkaze, Pyrenejích, Alpách a nutno říci, že bez jediného problému. Dnes sice už jen leží v regálech našeho skladu, ale věřím, že by bez problémů vydržely řadu dalších výprav.

 

 

K obrázku:

Všechny tyto kladky mají za sebou desítky kilometrů sjezdů bez jediné výměny jakéhokoliv dílu.

Tento článek je tak trochu věnován památce našeho kamaráda Matesa, šéfa Technické komise ČSS, který se snažil sebrat vše o historii a vývoji českého speleoalpinismu a který tuto historku a spoustu dalších měl ve své sbírce.