Historie záchrany Černého dolu

Historie záchrany jednoho podzemí…

(Historie záchrany Černého dolu- Black Hill)

Josef Wagner

ZO ČSS 7-01 ORCUS Bohumín

V oblasti Oderských vrchů se od nepaměti dobývá povrchově i hlubinně pokrývačská břidlice. Po této těžbě, která ve většině podzemních lokalit ukončena před II. Světovou válkou, zbyla celá řada různě velkých důlních děl.

Mnohé z nich a jejich okolí se staly místy potlachů trampů a sídel trampských osad . Tak tomu bylo i u dolu , který se nachází asi 2 km SZ od obce Čermná ve Slezsku. Důl ( ve kterém těžba skončila již před I SV a jeho okolí bylo nazváno podle trampské osady, která zde měla své potlachové místo „ Black Hill“. S tímto dolem jsou spojeny i začátky činnosti speleologického klubu „ HÁDES“ z Ostravy, který už v sedmdesátých létech využíval šachty v tomto dole k výcviku speleoalpinismu.

V době sedmdesátých let nebyl tremping nijak milým pro tehdejší režim a tak místa srazů trampů byla často terčem nájezdů Veřejné bezpečnosti a samozřejmě „nelegálnmí“ aktivity v historickém podzemí Oderska byly trnem v oku jak veřejné správy tak VB. Proto vznikl vlastně z trampů Speleologický klub HADES Ostrava a Speleologický klub ORCUS Bohumín jako zájmové organizace při tehdejším SSM a získaly tak právní subjektivitu a mohly začít aktivně a oficiálně pracovat i v podzemí starých důlních děl Nízkého Jeseníku.

Už v této době byly tendence zasypání a likvidace těchto stařin , aby se nestávaly cílem trampských srazů i návštěv náhodných turistů. Doly se při návštěvách speleologů však ukázaly významnými zimovišti netopýrů a to se brzy ukázalo jako hlavním argumentem při jejich záchraně, tím spíše , že tehdejší Československá republika přistoupila na „Úmluvu o ochraně stěhovavých druhů volně žijících živočichů“, jejíž podpisování bylo zahájeno 23. června 1979 v Bonnu.

V dole Black Hill se v sedmdesátých létech ukázalo, že zde zimuje několik stovek převážně netopýrů černých ( Barbastella barbastellus) a výsledky o kontrolách byly pravidelně poskytovány Vlastivědnému muzeu v Olomouci.

Při jedné z běžných akcí v dole Black Hillna v září roku 1978 bylo najednou bohumínskými speleology zjištěno, že důl byl určen k zavezení sutí z bouraných objektů v městě Vítkově. V této době již byla zavalena svážná chodba na II. a III. patro dolu a zbývalo už zavalit nevelký prostor ve vstupní šachtě , ve kterém ústila chodba na I patro. Začal boj z časem a rychlé intervence tehdy na Okresním národním výboru v Opavě a Krajském výboru v Ostravě. Je třeba říci, že tehdy hodně pomohla kromě argumentace o ochraně zimovišť netopýrů, také hlavička SSM.

Důležité bylo, že zasypávání bylo zastaveno a bylo zahájeno řízení na vyhlášení této lokality jako Chráněného přírodního výtvoru, nazvaného „Černý důl“. Nebylo to jednoduché , ale 27.9.1998 bylo schváleno ONV v Opavě vyhlášení CHPV Černý důl a a 1.1.1989 nabyla tato vyhláška účinnosti a ZO ČSS ORCUS Bohumín byla SUPOPem a KSSPPaOP v Ostravě pověřena prováděním „ výzkumu a průzkumu tohoto území“ (citace z vyhlášky ).

Dnes je Černý důl přírodní památkou a stavy zimujících netopýrů kolísají mezi počty 100-400 kusů.

V zimním období 2006/2007, během jarního tání, kdy se uvolňují ledem roztažené břidlicové bloky nad vstupními částmi, došlo k zavelení dolního bočního vstupu do lokality, ale zával byl speleology ZO ČSS ORCUS odstraněn a vstup obnoven.

V zimním období 2011-2012 došlo k závalu v komoře za vstupem vstupem na 1. patro, kterou pro její veliký rozsah nelze odstranit. Proto byla k zabezpečení sestupu (instalace lan) vystrojena  chodba za mřížovým uzávěrem.

V každém případě je Černý důl nejen významným zimovištěm netopýrů, ale i historickým dokladem způsobu dobývání břidlice v tomto kraji, používaných technikách hornictví a umu horníků a jeho interiér si opravdu zaslouží ochranu.