Novinky z Oderských vrchů 5.1.2014

Nový rok začal kontrolami zimovišť netopýrů v oderských vrších. A kromě netopýrů, na nás tam čekalo i několik překvapení. První překvapení pro Honzu, Kubu a Pepu stálo pod haldou u dolu Wood Boys. Ještě v loni v zimě tady stála mapa na stojanu se stříškou, ale nyní tam byl super altánek se stoly a lavicemi a informacemi o Kraji břidlice. Pro nás super na převlečení a sváču- jen jestli to nepřitáhne ještě více návštěvníků podzemí. To se asi netopýrům nelíbilo.

Prošli jsme Wood Boys a i když je venku jaro, netopýři vesele hibernovali a dokonce emarginátů tu bylo nejvíce za celou dobu sledování dolu.

Vyšli jsme ven z dolu a koukali na druhou stranu údolí, kde byl nedávno opuštěný důl Staré Oldřůvky. Už z internetu víme, že důl nedávno někdo koupil a opět se tam pokouší rozjet těžbu břidlice. I z dálky je před vstupním portálem dolu vidět pracovní ruch a tak se tam jdeme podívat. Vstupujeme na pracovní prostory. Zákaz vstupu tady sice nikde není, ale brzy nás zastavuje ostraha a co prý tady chceme, je to soukromý pozemek a nemáte tu co dělat. Je nám to jasné. Omlouváme se a vysvětlujeme, že naproti děláme sledování netopýrů atd….. za chvíli se s námi strážný pustil do řeči a zavedl nás až do dolu, kde mohutná mašina rubala břidlicovou čelbu a nákladače vyváželi bloky břidlice ven.

Důl se nyní jmenuje „Radim“ a snad se majiteli opravdu podaří rozjet těžbu kvalitní Moravické břidlice, které je mnohem kvalitnější než ta dovážená španělská nebo čínská. Zatím má hotovo pouze tak 50 metrů vyztuženého tunelu. Popřáli jsme jim vše nej a jedeme dál.

Rychlá kontrola v dole Kružberk a jedeme směr Zálužné. Už pár let jsme nebyli na kontrole ve štolách nad potokem Horník, námi nazývané doly Staré Těchanovice (v literatuře ale Raabovy doly). I tady koukáme, že se hodně změnilo. Vede tudy Naučná stezka „Dědictví břidlice“ a samozřejmě hned u silnice stojí další altánek, stejný jako u Wood Boysu a pak na stezce, která kopíruje vstupy do štol je spousta informačních tabulí, zastavení… tak nevím jestli to nejsou vyhozené finance. Kdy ty štoly neznal- tak už je bude znát.

V minulosti v těchto štolách nebyl ani jeden netopýr, ale dnes v jedné z větších štol, v horní veliké komoře nad základkou objevil Kuba prvního a jediného vrápence. Hodně málo netopýrů (vlastně jen 2) bylo ve štole, kterou nazýváme Zálužné 2.

Kontrola největšího zimoviště 22.2.2014

Jako vždy na konci února je před náma kontrola našeho největšího zimoviště netopýrů, kde vždy počet hibernantů je vyšší jak 1000 kusů. Jsme zvědavi jak se projeví letošní teplá zima na počtu netopýrů v podzemí. Zvláště na chladu milujících Barbastelách. No bylo jich opět více jak tisíc.

Dvě „Nej“ v Kněhyňské jeskyni

To nám ten rok začíná pěkně. V Kněhyňské jeskyni Pavel s Honzou při kontrole 9. ledna objevili „Nej“větší zimující kolonii Vrápence malého. V Domě netopýrů (v chodbě, kterou jsme objevili teprve v loňském roce hned pod Vstupní propastí), jich viselo více jak 100 kusů. Na jaře loňského roku jich bylo v celé jeskyni 75 kusů a to byl také rekord. Tak že, jsme moc zvědaví na počty netopýrů při jarních kontrolách.

No mnohem horší je to druhé „Nej“. Jeskyni navštívilo to „Nej“větší prase za celou historii. Bohužel se uprostřed jeskyně vysralo. A pak abychom jeskyně nechali volně přístupné.

Invaze vrápenců na zimovištích- aneb konec Barbastel v Balck Hilu? leden-únor 2014

Takovou zimu nepamatujeme, abychom v lednu a únoru běhali za netopýry v Jeseníkách i Beskydách po zelených loukách. Teploty skoro plus 10 stupňů – to není normální. Doufáme, že to hlavně nevědí netopýři a ještě neopouštějí zimoviště.

A tak v polovině ledna vyráží Pavel, Pepa, Honza do dolů nad Zlatými Horami. Samozřejmě hřeben Příčné bez sněhu. První překvapení bylo v Poštovní –Vrápencové štole. Před dvěma lety zde byla stovka vápenců- a dnes pouze 5. Za to ve štolách Marie Pomocné a Měděná tam byly počty vápenců rekordní.

Ještě větší překvapení, bohužel nemilé čekalo na Kubu, Pavla, Radima v Černém dole (Black Hillu). Black Hill jsme v roce 1978 zachránili před zasypáním, jako významné zimoviště netopýrů. Na počátku osmdesátých let v tomto dole zimovalo více jak 600 netopýrů černých….jenže pak, jak stoupaly počty nepovolaných návštěv v podzemí, začaly jejich počty v zimě klesat až na pouhých 11 kusů netopýra černého v tomto roce. Tak to byl fakt šok. Kdo ví, co jim vadí nejvíc.

A jak to bude v Kněhyňské jeskyni? V loňském roce tady byly rekordní počty jak netopýrů velkých (více jak 300) tak vrápenců. První víkend v únoru to jeli prověřit Honza, Martin a Pepa. Beskydy bez sněhu, teplota plus 5 stupňů a tak to nebyl problém. Vrápenců je už nyní mnohem více než minulou zimu ( skoro 200) a netopýrů velkých skoro stovka …. Ale kde jsou schovaní ty stovky dalších??? Je jasné, že v Kněhyni jsou prostory, a možná hodně veliké, které dosud neznáme. Uvidíme kolik zde bude netopýrů na jaře, až se budou stahovat a „klastrovat“ blíže ke vstupu?

Soustředění v Tvrdkově 2-4. května 2014

Na jarní soustředění se tentokráte přihlásili skoro všichni. Sraz byl v pátek večer 2. května na chatě v Tvrdkově. Jenže, pro některé je Tvrdkov místo ukryté hluboko džungli a najít jej , to je nadlidský výkon. A to tam všichni už byli. A tak Víťa se svou posádkou skončili na druhé straně Jeseníků. Ale před půlnocí se nakonec na chatě objevují všichni.
A může začít program. Přezkoušení z uzlování. A i s prémií. Ti dva, kdo uváže správně nejméně uzlů zítra dopoledne vybírají záchod na chatě, neb je už plný. Práce pro silné žaludky. Boj byl tuhý a jak se zjistilo, mnohé uzly neznali ani naši instruktoři speleoalpinistických kurzů. Ale nakonec dopadl nejhůře Radim a Vašek se dobrovolně přihlásil, že mu pomůže.

V sobotu ráno to začíná. Pepa s Víťákem kopou díru, Arnošt otevírá kadibudku a za povzbuzování ostatních, nejdříve Radim a pak i další odvážlivci vyprazdňují její obsah. Dorazil i Kašing s Lenym. Jako vždy až po práci. Začíná pršet a tak výcvik na skalách u Rešovských vodopádů je ohrožen. Vystrojujeme trenažér na stromech u chaty a může se cvičit. Přepínky, slanění po napnutém laně, přechody přes spojení dvou lan.. Nejvíc trpěl Kašing, neboť pro něj to jsou úplné novinky a nuno říci, že na laně jej překonala i Víťákova samice. Jen novicka Klára bojovala stějně.

Odpoledne přestává pršet, balíme železa a pelášíme na skály k Rešovským vodopádům. Pavel vystrojuje trasu s několika přepínkami a všichni absolvovali výstup a sestup přes ně nahoru a dolů. Lehce za obdivu všech to zvládá i jednoruký Víťá. Použití RIGa ke slaňování, byla pro něj super volba.

Kontrola a zaměření Volářky 8.5.2014

V jeskyni Volářka pod Rahoštěm jsme nebyli snad 40 let a tak Pepa vyrazil nejdříve na Radhošť a pak dolů na sedlo Černé hory, kde je v lese vstup do Volářky, podle pověstí největší jeskyně Beskyd. Dnes se dá prolézt tak 5 metrů.

Co ještě ukrývá Čertův mlýn 24.5.2014

Více jak 40 let chodíme, hledáme, kopeme na Čertově mlýně (1206 mnm). Vždy ale na jižníma jihovýchodním svahu hřebene. Nějaké jeskyně i zajímavé pseudokrasové terény jsme tam vykopali a objevili. Ale na severní , prudce klesající svahy Čertova mlýna, které jsou hustě zarostlé a vypadá to tam jako v džungli, jsme se nikdy nezaměřili. Až v nyní…

Kousek od vrcholu mezi turistickými cestami (Čertův mlýn-Pustevny a Čertův mlýn-sedlo Kněhyně) v hustém porostu asi 100 metrů od vrcholové kóty začíná příčná deprese, kterou lemují až 3 metry vysoké, rozvolněné skalní stěny, tvoření flyšovými tenkovrstvými pískovci.

Uprostřed deprese je velmi nápadný, z pískovcových desek pravidelně vyskládaný tvar, připomínající základy nevelkého stavení. Zřejmě zde kdysi stávalo kamenné stavení, jehož stáří a poslání je záhadou. Tady pod vrcholem nebyly pastviny, takže příbytek pro baču to asi nebyl. Že by to byl opravu „Čertův mlýn“ ?

Severně od deprese opěr v hustém porostu je několik řad nevysokých skalních výchozů, skalních bloků, suťových kuželů a dalších menších stupňovitých depresí. Bohužel nadějné vstupy do podzemí nebo místa, predisponující existenci jeskyní se nepodařilo při první exploraci objevit. Ale terén je velmi členitý, překrytý hustým porostem a byla pouze provedena dosud první explorace.

A ještě něco, co jsem dosud neobjevil. Asi 100 metrů západně od zříceniny kamenného stavení v sedle Kněhyně je studánka. Dokonce udržovaná, obestavěná pískovcovými deskami.

Ještě poznámka. Před jednou z řad skalních výchozů je instalována foto past.

Otvírkové práce Lukšinec 14.6.2014

Explorace, otvírkové práce západní svah Lukšinec

Otvírkové práce byly prováděny v terénních propadech mezi jeskyní 3P a Ledovou jeskyní, a terénní depresí táhnoucí se jižně od Ledové jeskyně. Deprese jsou většinou vyplněny pískovcovou sutí a balvany a nepodařili se dosáhnout mocnějších pískovcových lavic nebo otevřených rozsedlin.

Expedice Polsko 2014 – Jaskynia Pod Wantą 27-28.6.2014

Délka: 520 m

Hloubka: -158 m

Nadmořská výška vstupu: 1793,3 m n. m.

Lokalita: Dolina Miętusia, Kocioł Litworowy.

27. 6. 2014 (pátek)

V pátek v pozdních odpoledních hodinách vyrážíme do Polských Tater. Členy expedice jsou Kuba, Pavel, Jarka, Radim, Honza, Vašek a Verča. Hlavní náplní expedice jsou místní jeskyně vertikálního charakteru, ve kterých můžeme trénovat a taky se něčemu novému přiučit při slaňování a výstupu po laně. Cílová stanice je osada Bialy Potok, kde nacházíme azyl v místním ubytovacím zařízení. Ubytování je na slušné úrovni v obrovské roubence. Zde také nacházíme naše průvodce pro druhý den: Jerzyho Ganszera, Michała Ganszera, Jakuba Krajewskiho a Zofii Gutek. Dostáváme povolenky do jeskyně, jelikož v Polsku jsou tyto náležitosti nutností a probíráme při valašské pálence program na další den. Přidává se k nám Pepa, který měl ještě nějaké povinnosti a musel dojet později. Uléháme ke spánku kolem jedenácté večer, protože je potřeba nabrat další síly na zítra.

28. 6. 2014 (sobota)

Brzy ráno v sobotu vyrážíme autem k parkovišti do Kiry na hranici Tatranského národního parku. Odtud už musíme pěšky Dolinou Malej-Laki směrem k sedlu Przyslop-Mietusi. V sedle je první pauza k doplnění tekutin a odlehčení zad, které svírají popruhy batohů naplněných veškerým slaňovacím a speleologickým materiálem. Následuje výstup Dolinou Mietusia na hřeben Czerwony Grzbiet, kde se jeskyně nachází. Celkové převýšení je kolem 1000 m. Na hřbetu sledujeme helikoptéru, která nám přiváží lana. V tu samou dobu, jako jdeme do jeskyně Pod Wantou my, v blízké jeskyni Wielka Litworowa trénují záchranáři.

Od expediční skupiny se odděluje Pepa, Jarka a Verča, kteří jdou prozkoumat místní hřebeny hor. Pozorujeme kamzíky na protějším svahu a pomalu se oblékáme do overalů a instalujeme na sobě veškeré věci ke slaňování a výstupu po laně.

Vstup do jeskyně začíná asi 25 metrovým slaněním do prvního sálu, následují menší vertikály na laně až k nejdelší vertikále asi 50 m hluboké. Potom procházíme obrovským sálem až k poslednímu slanění asi 10 m hlubokému. Zde se nachází nejhlubší část jeskyně v hloubce -158 m.

Obcházíme poslední slanění, prolézáme menší plazivky a přicházíme k nejdelší vertikále. První lezou naši polští kolegové Michal a Jakub. Michal zavěšuje nahoře druhé lano dosahující asi do poloviny vertikály, na kterou se má za úkol každý přepnout a vystupovat po ní, aby byla cesta rychlejší. Michal a Jakub jsou rychlíci, nahoru se dostávají v docela krátkém čase, ale my, neznalí zelenáči, teda až na Pavla, celou skupinu brzdíme. Nakonec to všichni zvládáme s menšími či většími problémy a vynaložením obrovského fyzického úsilí .

Poté se přes menší vertikály dostáváme zpět do vstupního sálu k vertikále vedoucí na povrch. V sálu nás již vítá prosvítající slunce přes vstup, které prostory krásně osvětluje. Na povrchu zjišťujeme, že Pepa s Jarkou a Verčou jsou již na cestě k autům a že jdou vyzkoušet místní pivo. Balíme věci a pomalu sestupujeme zkratkou k nejbližší stezce a poté se přesunujeme k autům. Vyrážíme do nejbližší hospody trochu se občerstvit a potom v pozdních večerních hodinách směr Ostrava, Bohumín a Vsetín.

Objev jeskyně “Brepta II” 2.8.2014

Honza, Pepa a Arnošt původně vyrazili na Kněhyni s cílem pokusit se prokopat zával v jeskyni Žánova díra, který zatarasil průlez do spodních pater. Po hodině kopání, to ale vzdali. Zával je větší než se zdálo.

A tak začali z explorací terénů okolo jeskyně. Tady jsme už hledali mnohokráte- ale, co když jsme něco přehlédli. A také ano. Na jižním okraji skalní rozsedliny asi 30 metrů východně od Kyklopa Pepa odhazuje několik šutrů a malá puklina mezi bloky pískovce se stává průleznou. Honza se spouští do podzemí jako první. Sestupuje do vertikální pukliny a brzy mizí z dohledu někde v hloubce. Jeskyně „Brepta II“ je na světě. Končí v hloubce 5 metrů – žádný světový objev, ale nová vertikální rozsedlinová jeskyně je novým objevem na Kněhyni.

Vlastně ještě jeden objev. Honza vzal sebou synovce Kubu a ten moc chtěl také objevit svou jeskyni. A tak zkoušel vlézt do každé pukliny..až jsme jednu, do které se vešel celý prohlásili za „Kubovu puklinu“. Třeba se v ní někdy prokope do jeskyně.

Čertův mlýn -explorace a otvírkové práce 6.11.2014

Jen ve dvojici vyrazili Pepa a Radim, pokusit se  vykopat nějaké nové díry na JV svahu Čertova mlýna, v terénních propadech po Čerovou dírou. Tady někde už dlouho kope i Dalibor – tak třeba se podaří objevit další lokality. Daliborovu lokalitu objevujeme ihned. Je už v hloubce tak 3 metrů- ale moc nadějně to nevypadá.

Procházíme celý svah a na jednom místě v trávě se objevuje malý otvor do země. Opravdu tak pro Radima. Těžko se prosoukává se do podzemí a Pepa zatím nachází kousek vedle daleko větší vstup do podzemí. A k velkému překvapení se oba uvnitř jeskyně potkávají. Kontrola souřadnic GPS a je to jasné- objevili už objevenou jeskyni Vasco.

Procházíme terénními stupněmi na svahu dále,  otvíráme každou puklinku, ale marně. Nic nového se na svazích Čerťáku dnes objevit nepodařilo.