Další kontroly v Beskydách a Odrách 24.1.2013

Do Kněhyňské jeskyně za super počasí vyrazil ve čtvrtek 24. ledna Honza s kamarádem Berťou. Stavy netopýrů zatím nesledovali a napadení WNS zatím nebylo zjištěno. Lze předpokládat, že vývoj WNS nastane opět koncem měsíce února. V sobotu 26. ledna Kuba, Petr a Pepa vyrazili na kontroly zimovišť netopýrů do dolů Oderska. Ani tady prozatím WNS na žádném z netopýrů nebylo pozorováno. Ale úžasná práce našich předků při budování základky ve vytěžených prostorách, tu jsme opět obdivovali. Stejně tak jako učebnicovou, těžbou odkrytou geologickou vrásu v jednom ze starých důlních děl.

První odběry houby G. destructans /2. 2. 2013

V sobotu 2. února zahájili Honza, Víťa a Pepa první odběry houby G. destructans v lokalitách u Ošovce a nad Odrami. Prozatím byly odebrány vzorky exponované zovzduší v doleh a na místě ponechány mísky s agarem k exponování GD ze sedimentu. Snad jedna zajímavost ve vstupních částech a i před vstupem do dolu Olšovec se vesele a čile procházelo více jak 10 jedinců mloka skvrnitého, který patří mezi přísně hráněné živočichy. Nepatří mezi hibernanty.Aktivní je od března či dubna až do října, někdy do listopadu. Přes zimu se ukrývá ve větších skupinkách pod zemí, např. v jeskyních, štolách, dokonce i ve sklepech. Mlok skvrnitý je jediného zástupcem rodu Salamandra na našem území.

Kontroly v dolech na Marii Pomocné

Objev Vrápence velkého a albína Barbastelly /23.2.2013

Objev Vrápence velkého –( Rhinolophus ferrumequinum) v jeskyni „Naděje „ v Púlčínské hornatině učinil Pavel Kotrla při poslední kontrole této lokality. Je to první objev tohoto druhu netopýra na zimovištích v jeskyních Moravsko-slezských Beskyd a vnějšího flyšového pásma Západních Karpat. A pokud se nepletu je to nejvýchodnější nález tohoto netopýra, který je na severní Moravě velmi vzácný.

Objev albína Netopýra černého (Barbastella barbastellus). O tom, že netopýr černý může být vlastně bílý, jsme se přesvědčili tuto sobotu při kontrole na zimovišti v jednom z dolů nedaleko Zálužná. Na III. patře dolu na okraji asi padesátikusového klastru netopýrů černých, se držel jedinec tohoto druhu, ale úplně bílý. Jen boltce měl černé. A jeho srst byla mnohem delší a vlnitější než u všech jeho černých kamarádů. Doufejme, že Barbastelly nejsou rasisty a albínovi se dovolí i pářit.

A byli jsme rádi i další vzácnosti. Po dvou letech jsme na akci v podzemí viděli i Luďka a Michala ze Zlína, kteří doplnili při kontrole netopýrů Pavla, Radima, Pepu a Kubu. Negativním zjištěním je, že u tří kusů Netopýra velkého (Myotis mytis) jsme pozorovali první příznaky nakažení WNS.

Expanze WNS a kontroly Jeseníky 9.3.2013

V sobotu 9.3 pokračovaly kontroly zimovišť netopýrů v Jeseníkách. Tentokráte Kuba, Pepa a Víťa vyrazili do dolu Weltkriegstolle (neboli Kupferschacht). Nebyl tak důležitý počet zimujících netopýrů (a bylo jich nejvíce za celou dobu sledování), jako skutečnost, že právě v této lokalitě v minulém roce byly počty netopýrů nakažených nemocí bílých nosů velmi vysoké. A bohužel, stejná situace je i v tomto roce. Zimuje zde 50 netopýrů velkých a skoro všichni měli příznaky WNS nižšího stupně a několik kusů již i vyššího stupně nakažení.

Nenakažených snad bylo pouze 10 kusů. Podle zkušeností z loňského roku však na konci měsíce, kdy zde proběhne další kontrola, budou stavy nakažených mnohem vyšší. Minulou sobotu při kontrole v dole Polakova štola našli Pavel, Pepa a Honza Kašing už také několik netopýrů velkých s příznaky WNS a stejně tak i Brepta s Radimem, kteří 28. února udělali kontrolu v Kněhyni. Doufejme, že stejně jako vloni s příchodem jara všichni nakažení netopýři podzemí opustí a venku, kde budou vyšší teploty nakažení WNS zanikne.

 Kontrola Poštovní-Vrápencový

Tak jsme nazvali  štolu Poštovní, když tam v roce 2011 bylo více jak 100 vrápenců. Jenže…pak přišly chladnější zimy a teplota v dole klesla..a vrápenci změnili zimoviště v dolech kousek vedle…. tak jsme se byli letos přesvědčít…Opět tam bylo pár kousků…….

Kontrola v Weltkriestolle aneb jak jsme studovali sex myotisů 30.3.2013

Velikonoční sobotu vyrazili Pepa s Pavlem na kontrolu netopýrů a odběr vzorků WNS do dolu Weltkriegstolle neboli Kupferschacht v Jeseníkách. Kromě normální kontroly uviděli divadlo ze života netopýrů, které mnoho napovědělo , proč dosud žádný z našich netopýrů nezahynul i když byl zasažený WNS.

Při kontrole v jedné tříčlenné skupince netopýrů velkých se jeden z nich ( byl to samec a původně visel pod dvěma netopýry nejblíže stěny) začal probouzet. Po probuzení začalo divadlo, na které jsme koukali celou hodinu. Po celou dobu si velmi pečlivě čistil jazykem a zoubky celé tělo, srst i létací blány, současně se snažil velmi intenzívně probudit za pomocí tlapek i tlamičky dalšího netopýra velkého ( zřejmě samičku) z cílem kopulace.

Podobné probuzení hibernujícího jedince a jeho intenzívní čistění bylo sledováno i u druhé, čtyřčlenné skupiny netopýrů velkých.

Na základě těchto pozorování se můžeme domnívat , že netopýři po probuzení se velmi intenzívním čistěním zbaví WNS na všech částech těla. Tak že na konci období zimování v podzemí, před opuštěním hibernačních lokalit jsou již bez vnějších příznaků WNS. Otázkou zůstává, zda pak v letním období i zanikají i mycelia (ložiska WNS) v těle zvířat.

Rekordní stavy vrápenců v Cyrilce /17. 3. 2013
Při poslední kontrole v jeskyni Cyrilka, napočítali Pepe, Brepta a Vašek více jak 70 kusů zimujících vrápenců malých. A to je rekordní stav za celou dobu sledování netopýrů v této jeskyni. Opět se prokazuje, že stavy tohoto ohroženého druhu netopýrů (což si myslím, že již dávno není pravdou) úspěšně stoupají skoro ve vešech sledovaných zimovištích a nejen to. Vrápenec malý se objevuje i na zimovištích, kde v minulosti nebyl pozorován. Naopak nepříjemnou zprávou jsou výsledky sledování v dole Andreas, kde 16. března Brepta a Petr zjistili, že nemocí WNS je zde nakažena skoro celá populace netopýra velkého. Zatím v prvním stádiu, ale období zimováním ještě nekončí.

Rekord na Kněhyni – 400 netopýrů.

Tak už nevím, kde se nám ti netopýři celou zimu v beskydských jeskyních schovávají, že je vůbec při kontrolách v zimních měsících nemůžeme najít. Ale jak se přiblíží jaro, najednou je jich v prostorách blízko vchodů do jeskyní plno. Je to jasné, jeskyně znají mnohem lépe než my a zimují v částech, které jsme dosud neobjevili. Asi jim budeme muset na krk instalovat nějaké hlásiče pozice – a pak najdeme je i nové jeskynní prostory a konečně překonáme Poláky.
Tak třeba Cyrilka. Peťa tam našel 17 března pouze 3 netopýry velké, ale Jirka Kupka 5. dubna ve Vstupním domě jich už napočítal 15. A určitě je Pepe s Breptou a Vaškem nemohli přehlídnout.

Nebo ve Velrybě Pavel našel 7. března nenašel ani jednoho netopýra velkého a 24 vrápenců, ale 5 dubna s Breptou tam spočítali 14 netopýrů velkých a 40 vrápenců. Rekord. Ale vše překonala Kněhyně. Při kontrole 28 února tady Brepta s Radimem našli zimovat 51 netopýrů velkých a 23 vrápenců ( kromě 15 emarginátů a 3 mystaciny), ale co našli Brepta s Pavlem 8 dubna v Kněhyni, to je šok a bomba. 312 netopýrů velkých, 75 vrápenců, 22 emarginatů a 5 mystacinů. Většinou už byli ve značně velkých klastrech, z nichž ten největší ( na foto) měl okolo 80 jedinců.

 

 

 

Takže v Kněhyni musí být obrovské množství prostor, o kterých nemáme zdání a odkud netopýři s blížícím se jarem vylétají blíže ve vstupu. Jen zjistit odkud v podzemí netopýři vylétají.

Stejné pozorování učinil i Leny, který byl 9. dubna v Ondrášových dírách a v prostorách blízko vstupu napočítal 30 netopýrů velkých, když před měsícem jich tam v celé jeskyni bylo pouze 11 kusů.

V Kněhyni i Weltkrigstolle jsme na několika netopýrech velkých pozorovali zvláštní druh plísně ( na foto) a podle vyjádření Dr. A. Nováková, Biologické centrum AV ČR se jedná o houbu-plíseň Mucor, na zimujících netopýrech vzácnou.

Znova dobytí France…aneb jak se málem Brepta topil

 

V neděli 30.června Pepa, Arnošt, Petr a Honza vyrazili do Franc France, aby dokončili mapování a pokusili se v gydrokosťumech proplavat spodní zatopené chodby. Jenže …marně se hodinu snažili odemknout zámek na vstupních vratech…asi jej někdo vyměnil nebo něčím ucpal. A tak jsme akorát mohli přejet k Liščím dírám a podívat se, jak budeme realizovat zabezpečení vstupu do dolu, neboť to co jsme v loni vykopali se během zimy už z části zavalilo.
Další víkend, 6. července jsme v Jeseníkách u vstupu do Franc France zase. Arnošt, Pepa, Brepta-Honza, Petr a Martin Kašing (kterého jsme přizvali speciálně, neboť nikdo hubenější v Orcusu není). Opět půl hodiny zkoušíme zámek na mříži odemknout. Marně. Tak nastupuje elektrocentrála a rozbrušovačka. Odstranit horní příčku nad mříží nebyl problém, ale otvor o šířce 20 cm je průlezný pouze pro Martina. Natlačili jsme jej dovnitř a podali rozbrušovačku. No jo, ale pro vědce to je jako laptop pro neandrtálce. Držel to poprvé v ruce. Též to podle toho vypadalo. Stejně dopadl i pokus řezání pilkou na železo. Prostě ruce Martina zvládají spíše klávesnici.

A tak se extra úzkého otvoru po hruď nacpal Brepta a po půlhodině zámek prořízl. Za odměnu už na něj čekal gydrokosťum, aby si mohl poplavat v zatopených chodbách. Společně se pokoušíme na Honzu natáhnout horní díl gumového gydra- ale praskly rukávy. Ještě, že máme dva. Nakonec přece jen Honzu do gydra navlékáme a mizíme v podzemí. Bohužel druhé gydro není, tak bude v zatopených chodbách sám.

První zatopená chodba je hned pod sestupem na spodní úroveň v severní části dolu. Jednou jsme se již pokoušeli chodbu projít, ale jen ve spodní části gydra. Dostali jsme se jen asi 100 metrů daleko. Dnes Honza proniká dalších asi 50 metrů a pak je chodba zatopená až ke stropu.

Pokračujeme do střední části dolu, k polygonu „27“ kde chodba přechází v šikmou odtěženou žílu, se sklonem 70o a hloubkou okolo 6 metrů, v nejnižší části na dně odtěžené žíly je otvor 50×80 cm, vedoucí přímo do zatopené chodby. Tady je hloubka vody okolo jednoho metru a chodba vybíhá dvěma směry. Ten jižní jsme již v minulosti zmapovali a ústí ve velké odtěžené dobývky. Chodbu vedoucí na sever neznáme. Tady začíná práce pro Honzu. Vyráží chodbou do prostor, které neznáme. Pepa po suti a balvanech schází také do zatopené chodby, shazuje na dno balvany a tak si dělá stanoviště na gumáky. Čekáme na Honzu patnáct minut- a Honza nikde. Pak v dálce v zatopené chodbě problikne světlo a čekáme dál. Opět uplyne čtvrthodina a Honza nikde. Začínáme mít o něj obavy. Nakonec to Pepa nevydržel a bez gydra jde zatopenou chodbou v ledové vodě za Honzou. Po 30 metrech na první křižovatce zatopených chodeb v dálce vidí blikat světlo. Je to Honza . Noha mu uvízla mezi kmeny na dně zatopené chodby, ale nakonec ji se štěstím vyrval. Ale musel tam nechat botu a samozřejmě roztrhnul nohavici gydra a tak měl vodu také všude.

Honza i Pepa vylézají ze zatopené chodby totálně promočení a promrzlí. Je jasné, že další mapování nepřichází v úvahu.

Honza popisuje jak vypadají zatopené části. Chodba končí ve velkém, zčásti zřícené komoře, ale asi po 30 metrech z ní vybíhá západně štola, místy vysoká až 5 metrů. Štola je místy zatopená do hloubky 2 metrů. Honza až na konci štoly nebyl, ale podle jeho odhadu je dlouhá několik set metrů. A tak máme zase práci pro budoucno. Ale bude to chtít člun.

 Znovu objevení jeskyně Šampionka

Když se 22. června Pepa (po několikáté) s Honzou vypravili opět na Skalíkovou louku hledat jeskyni „Šampionku“, vzal si Pepa svůj zápis z roku 1980. A udělal dobře. Zjistil, že to co napsal o jeskyni v knížce Jeskyně Moravsko-slezských Beskyd trochu popletl. Jeskyně by měla být dost jinde, než ji zatím hledali. A tak začali přečesávat celý svah na východ od Skalíkovy louky až narazili na skalnatý svah pod nímž bylo několik terénních depresí a v té nejníže položené mezi pískovcovými bloky se otevíral vstup do podzemí. Tak Šampionka je opět na světě.

 

13. července vyrážíme k Šampionce ve větší síle. Víťa, Radim, Pepa, Honza, samozřejmě vyzbrojeni Distem zmapovat jeskyni a prozkoumat okolí, zda tam ještě není další neznámé podzemí. Jeskyně není veliká, tak byla rychle zmapována. Pak jsme se vrhli na pokusy prokopat se do podzemí v dalších místech v okolí jeskyně. Víťa se proměnil v bagr a za chvíli mu z vykopané díry koukala jen hlava. Jenže hrozilo sesunutí a navíc nic nenasvědčovalo tomu, že by v podzemí byla nějaká prostora. Šmejdíme ještě po okolí , ale marně . Žádnou další díru jsme nenašli. Za to jsme našli Bobka s rodinkou, který také zavítal na Skalíkovou louku, aby nás psychicky podpořil.

 

Alpský traverz přes Odru

Když nám vykáceli stromy nad vodní nádrží Gliňoč, museli jsme hledat jimé místo pro náš traverz. A našli. Nedaleko antošovické lávky mezi mohutmými stromy nad hladinou řeky. Vzdálenost skoro 100 metrů. A aby byla akce super zapojili se i kamarádi ze střední školy Bohumín, kteří na břehu postavili stánky s pivem a občerstvením. A na projetí traverzu se stály opravdu fronty. A všichni si jej moc pochvalovali – aby ne, když ten adrenalín byl pro všechny zdarma.

Franc Franc celý prolezený ….

Když se před dvěma týdny při průzkumu zatopených spodních pater dolu Franc Franc málem Brepta utopil a líčil, že tam dole je skoro ještě kilometr chodeb, bylo nám jasné, že se tam vrátíme.
V pátek 26 července po obědě do Tvrdkova vyrazili Kuba, Pepa, Arnošt, Radim. Odpoledne se přidal Vašek a jako vždy pozdě v noci Pavel s Bobkem. Pepa hned po příjezdu vystrojil trenažér a začali jsme trénovat – dnes záchranu na laně a metodu výstupu, kterou jsme v Orcusu používali v dobách, kdy jsme si ještě vše vyráběli sami a kterou jsme používali ve všech tisícovkách. Bogibs u kolena, bogibs na kotníku a třetí na hrudi. Hodně rychlé lezení, ale také hodně namáhavé. To brzy všichni potvrdili. A Vašek pravil, kdyby to už znal na Krymu při odběru vzorků na stometrových skalních stěnách, nemusel se tak trápit při výstupu.
V sobotu ráno Kuba ještě potrápil Bobka s Pavlem záchranou na laně a stavbou kladkostroje a jedeme na Franc France. Nejdříve navlíknout na Radima a Vaška gydrokosťum, aby se plavání v ledové vodě dalo přežít. A to není nikdy jednoduché, zvláště když to dělají po prvé, i když podle instrukcí Pepy.

Samozřejmě, dnes máme sebou i nafukovací člun, abychom mohli hned prolezené části mapovat. Člun je pěkně těžký a Pavel jako první s ním vybíhá do podzemí a za ním postupně i my. Ale jaký je náš šok, když po celé trase Pavla nemůžeme dohonit a na konci dolu, kde začínají zatopené části Pavel se člunem také není. Přece nemohl zabloudit, když tady byl už deset krát. Rozbíháme se na všechny směry a pátráme po Pavlovi. Marně. Nakonec se Pepa vydává zpět ke vchodu do dolu a Pavel se člunem je na světě. Samozřejmě zabloudil a tak se zamotal, že skončil i se člunem zase zpátky u vchodu.

Nafukujeme člun a mezitím Vašek s Radimem v gydrech jdou, či lépe plavou na průzkum zatopených chodeb. Za půl hodiny hlásí, že byli na konci asi 300 metrů dlouhé zatopené chodby, která končí závalem. A tak Kuba se člunem a distem vyráží za nimi, mapovat pro nás zatím neznámé prostory. Je doba sucha a tak hladina vody není maximální a většinou sahá tak po prsa. Některé úseky je ale nutné proplavat.

Tak to už jsou snad poslední chodby a prostory dolu, které jsme neznali a neměli zmapovány.

 

Zlatý Radegast pod Čertovým mlýnem?

Když jsem v sobotu 18. srpna vylezl po odečtech terčových měřidel z Cyrilky nebylo ještě ani poledne a byl krásný den. Jet už na pivo za současnými i bývalými kamarády do Růžďky a Vsetína je ještě hodně brzo (i tak beztak někde lítají) a tak jsem si řekl, že vyrazím do míst, kde jsem už nebyl snad 20 let. Starou neznačenou cestou vedoucí z Pusteven pod hřeben Čertvova mlýna. Kousek nad sice vede turistická značka až na vrchol Čertova mlýna, ale my jsme si kdysi po této stezce zkracovali přístup k Červově díře. Kupodivu stezka nebyla vůbec zarostlá a vypadala jako byla hodně používána. Při tom slepě končí v hustém lese na příkrém JZ svahu Čertova mlýna. Vlastně nikam nevede. To mne trochu udivilo a byl jsem zvědav, jestli třeba nebyla někam protažena.

A po dvou kilometrech se stezka rozšířila na malou plošinu a já koukám udiveně pod lesnatý svah, kde se krčil v houští malý kamenný příbytek, chatrč, chajda či jak to co jsem viděl nazvat. Rozměry tak, aby se uvnitř vyspal jeden člověk. Stěny z pískovcových kamenů, střecha pokryta kusy PVC a gumy, uvnitř ze silných desek palanda. Podle stavu desek stavba nemůže být starší 15 let.Vše velmi zachovalé. „Asi oblíbené místo nějakého trampa“, říkám jsi a jdu dál směr Čertův mlýn.

Neušel jsem ani 200 metrů a téměř u lesní cesty překvapeně koukám do nějaké díry. Hluboká asi metr a půl a ze suti na dně vyčuhuje několik zčásti zasypaných fošní. Zkouším jimi pohnout ale marně. Jsou určitě ještě více jak metr v suti, která již zčásti šachtu zasypala. Tak to je opravdu záhada. Proč tady taková šachta? Jeskyňáři? Z Orcusu určitě né a navíc v tomto terénu by jeskyni nikdo nehledal. A proč by trempi tady hloubili šachtu? A kousek výše je další polozbořená nízká kamenná zídka, určitě vytvořená lidskými rukama.

Najednou mi hlavou probleskla skoro 15 let stará vzpomínka. To jeden podvečer přijel na Orcus postarší pán (jméno jsem již zapomněl a tuším byl z Vratimova), který mi již dříve volal a zmatečných slov jsem pochopil, že ví kde leží zlatá socha Radegasta a potřebuje pomoct ji vykopat. A tehdy přijel za námi na klubovnu. Seděli jsme na zahradě, když dorazil na svém skútru. Pravil že je psychotronik a první co udělal, vrhl se na naši skalku a vyházel několik kamenů z ní pryč. Ty jsou prý špatné, vyzařují negativní energii a působí negativně. A pak začal vyprávět svůj příběh. Prý přesně ví, kde Valaši ukryli a zakopali, velkou zlato sochu boha Radegasta. Ukázal nám i výkres, na kterém byla s měřítkem silueta sochy někde v podzemí Beskyd. No výška sochy podle něj musela být skoro 3 metry. Pak nás požádal o zachování tajemství a pokračoval dále. On to místo za pomocí virgule lokalizoval a dnes tam již kope. Je už v hloubce okolo 3 metrů, šachtici už musí pažit dřevěnými fošnami a je u konce svých sil, tak nás přichází požádat o spolupráci a pomoc. A to podstatné zlatá socha leží někde na svazích mezi Pustevnami a Čertovým mlýnem. Na to vše jsem si nyní vzpomněl, když jsem koukal do jámy a zkoušel alespoň pohnout čouhajícími fošnami výztuže.
Říkám si, sakra a proč zrovna tady. Dosti nepřístupný terén, před těmi stoletími sem určitě nevedla tato celkem široká lesní cesta. Začínám prolézat okolí. Asi 20 metrů nad chatrčí nacházím zbytky podobné, ještě starší malinké kamenné stavby, ale již se shnilými deskami. V okolí pak několik zčásti zasypaných prohlubní, které určitě nejsou dílem přírodních procesů ale hloubících pokusů člověka.

A ve svahu nad chatrčí je i výrazná nevelká plošina z pískovcových kamenů, na které hodně dávno mohl stát i nějaký příbytek. Také tato plošina není dílem přírody. Hodně otázek málo odpovědí. Zapněte fantazii a můžete přemýšlet co je skutečností, co pohádka, co výmysl. Třeba tam někde leží bájný valašský poklad?

Ještě pořád mám čas na cestu do Růžďky a do Vsetína. Tak ležím pod stromem nedaleko toho záhadného místa a ťukám do noťasu vše co mne právě napadlo. Třeba i proto, že kdyby někdo v budoucnu také to místo našel, aby věděl, co je třeba ukryto hluboko pod jeho nohama.
17.8.2013   Pepa Wagner

 

Záchrana vstupu do “Liščí díry” aneb “Arnoštovi je osmdesát”

Vše se dlouho připravovalo. Vstup, který jsme do dolu “Liščí díry” v loňském roce vykopali, se během zimy a jara opět zasypal. Sesuv svahu nad ním jej pohřbil. S tím jsme se nemohli smířit my ani Dušan z CHKO Jeseníky. Řekli jsme si, když jsme už jej vykopali jednou, uděláme to znova a vstup nějak pro budoucno zabezpečíme. Proto na konci léta tam někteří z nás opět vyrazili na dva víkendy, aby zával překonali. A to se opravdu podařilo a další plán byl jasný. Vystrojit vstupní chodbu plastovou kanalizační rourou o průměru 600mm a délce 5 metrů. Jenže jak převést tak dlouhou rouru z Bohumína do Jeseníků? A tak jsme koupili dvě – tří a dvou metrovou a vyrobili ocelovou obruč na jejich spojení. Akce “A” byla dohodnuta na první říjnový víkend.

Už v pátek vyrazili z Bohumína Kuba s Pepou, aby na přívěsu převezli do Suché Rudné roury a nářadí. A pak přímo na chatu do Tvrdkova, kde se postupně během dalších dvou dní sjeli všichni, neb záchrana vstupu do “Liščí díry” nebyla jediným cílem akce.

V sobotu se u “Liščí díry” sjíždí skoro celý ORCUS. Nejdříve vše přetransportovat k dolu roury, pytle betonu, mříže, centrálu… Pak usadit rouru a strhnout celý svah nad vstupem, který hrozil dalším sesuvem. Pavel s Radimem v podzemí betonují rouru v ústí štoly a Petr s Honzou jim spouštějí kýble betonu, Láďa s Víťou organizují usazení vstupní mříže a Vašek s Kubou strhávají svah nad vstupem.

A odpoledne může Petr realizovat první test sestupu téměř kolmo zabudovanou,5 metrů dlouhou rourou.

Večer na chatě v Tvrdkově začíná ten příjemnější program akce. Arnošt je nejstarším aktívním členem ORCUSu a právě se dožil 80 let a to se musí oslavit. Po setmění vše zahajuje film o tom, co vše stačil Arnošt s ORCUSem prožít a zažít , pak spouštíme ohňostroj a samozřejmě gratulace. Ať žije Arnošt !!!

Kontroly na závěr roku v Čermné