HISPANIA 86

„Hispania 86“ Španělsko, Itálie 20.července-21. srpna 1986. Sestup a explorace propasti Spluga della Preta (-990m), účast na Světovém speleologickém kongresu v Barceloně, sestupy do propastí v krasu okolo Barcelony, explorace hřebene Monte lessini

Účastníci: Josef Wagner, Václav Šutta, Mirek Reichenbach,Jana Wagnerová,Ljuba Šromová,Ivan Podhorný (řidič autobusu), Rabbe Sjoberg,
Speleoklub PTTK Bielsko Biala Polsko :   Lubek Zawierucha a 9 speleologů Speleoklubu PTTK Valusiak, Luber,Micherdzinski,Grebl, Gansier,Grabarczyk, Popil , Pukowski, Baron

ZO ČSS Javoříčko Mirek Vaněk,Jiří Koudelka,Aleš ,Pavel Mazal,Josef Cetkovský

Expedice byla realizována ve spolupráci s :

Gruppo speleologico San Giusto Trieste Itálie

Grupo speleologico Ribereňo Aranda de Duero Španělsko

Přeprava : upraveným autobusem Škoda ŠL –   soukromým majitel Ivan Podhorný a   Vozidlo Volha combi

Cíle expedice :

• Účast na IX. Světovém speleologickém kongresu v Barceloně a aktivní přednesení   referátu o výsledcích výzkumů ZO ČSS 7-01 ORCUS v krasových oblastech SSSR
• Exkurzní sportovní sestupy do vertikálních jeskyní krasu nad městem Villanova (Španělsko)
• Sestup a explorace do druhé nejhlubší propasti Itálie Spluga della Preta (-998 m) na hřebenu Monti Lessini spojený s prolongací koncových bodů propasti
• Další průzkum krasu hřebenu Monti Lessini s  objevu dalších jeskyní

Průběh expedice:

20-23.7    Přeprava celé výpravy Bohumín-Prostějov-Rozvadov-Besanson (Francie)

Vlastně podle tisku máme být už druhý den na cestě. Jenže, když jsme přijeli k Ivanovi a jeho expedičnímu autobusu, zjistili jsme, že kromě plechového obalu nemá nic. A tak v pátek celou noc vyrábíme expediční autobus. Ještě v neděli nacházíme další poruchy. Měníme palivové potrubí a konečně ve 21.30 opouštíme Bohumín a míříme do Prostějova, kde už všichni spí. A tak je budíme a pokračujeme směr Praha.

Nocujeme za Brnem a od rána sháníme servis, kde by nám na Volze vyvážili kola a ztrácíme autobus. Nakonec po několika hodinách nahánění po dálnici se opět nacházíme a můžeme pokračovat na Plzeň. Jenže před  Plzni autobus chytá další poruchu. Je zavzdušněné řízení a tak Ivan neutáhne volant. Autobus opravujeme a okolo půlnoci jsme v Rozvadově na hranici.

Ráno může pokračovat směr Francie..jenže autobus opět odmítl jet dál. Ivan si myslel, že praskl měch a díky tomu se autobus naklonil na bok.Naštěstí to byl jenu uvolněný šroub a my můžeme pokračovat do Francie, kde k noclehu zastavujeme nedaleko Strassborgu.

Ráno nás budí francouzští policajti a ptají se Vaška, odkud máme benzín, který Vašek právě dolévá do Volhy. Nakonec nás nechávají odjet.

Poté jsme navštívili starostu vesnice Deservilérs a konzultovali s ním možnosti expediční výpravy do jeskyní, ležících nad touto vesnicí.

Pak jsme sice chtěli odjet dál směr Andora, kdyby nám nepraskla pneumatika na autobusu.

24.7           Dnes se nám daří pokračovat v přepravě naskrz Francií směr Andora. Ale nikoliv nadlouho. Na autobuse praskla další pneumatika a Ivan samozřejmě další rezervu nemá. A tam musíme koupit novou.A aby se mechanici nenudili utrhl se ve Volze plovák karburátoru ale naštěstí Vašek ve svém montážník kufru měl i pájku a tak na pumpě na záchodě plovák zpátky do karburátoru připájel.

                   Ještě ten den jsme stihli prohlídku hradního města Carcassonne a pak zahájili výjezd na Andoru. Dostali jsme se však pouze do poloviny výjezdu a asi 12km před Andorou z motoru i výfuku se valí pára a kouř. Dále už autobus odmítl jet. Asi se přehřál a prasklo mu těsnění pod hlavou. A to byl konec. Tedy to jsme si původně mysleli.

25.7           A začala šílená kalvárie s opravou motoru. Nejdříve rozebrat motor a sundat hlavu motoru. To je problém i v dílně natož na cestě v horách. Hlavní problém byl povolit šrouby hlavy. Ivan samozřejmě v autobuse skoro žádné nářadí neměl, natož gola klíče. A tak Volha pendlovala po okolních vesnicích a železářstvích a vykoupili jsme všechny gola ořechy 29. Jo koupili jsme jich mnoho, ale všechny postupně při pokusech o uvolnění šroubů hlavy praskly. Doufáme, že nahoře v Andoře ještě nějaké klíče budou mít. Navštěvujeme hranici a přesvědčujeme velmi milého komisaře, aby nás vpustil do Andory. Komisař se brzy stal naším spolupracovníkem nám pomáhal jak uměl, (asi aby se nás zbavil), vpustil nás na 3 hodiny do Andory a kupujeme další klíče. Od něj jsme také mohli zavolat našim kamarádům ze speleologického klubu Ribereňo do Arandy de Duero v jaké jsme situaci. A samozřejmě i do Česka abychom zajistili nové těsnění. Praskly i klíče z Andory.. Všichni na hranici nad tím kroutí hlavou a telefonují po okolních městech i servisech. Až do Paříže. Marně, Škoda tu servis nemá.

                   Pak někoho napadlo, že Pepa Cetkovský je kovář že třeba když gola hlavu zakalíme pak nepraskne. Nasbírali jsme v okolí cesty dřevěné palety a rozdělali obrovskou vatru a gola klíč rozpálili a pak vychladili ve vodě. Bohužel praskl na prvním šroubu

                   Pak dostáváme nový nápad. Pod námi je vodní elektrárna a tam snad musí být dílna.Snad budou ochotni pomoci. Tak Vašek, Pepa, Josef a Šéf vše vkládají do posledního pokusu. V dílně Josef navařuje ořech na dlouhou ocelovou rouru. K autobusu se vracíme o půlnoci a další pokus necháváme na ráno.

26.7           Stojíme pod Andorou třetí den.

                   Mezitím Ljuba a Pepa nezaháleli a z nejbližší pošty telefonovali všem známým, kteří se chystali na kongres do Barcelony, aby třeba sebou přivezli nové těsnění. Jenže ani to nebylo jednoduché, neboť je dlouhé skoro metr a tenké pár milimetrů. A tak třeba docent Panoš, který se uvolil těsnění přivézt, si jej musel vzít sebou do kabiny letadla, aby jej mezi zavazadly nezlomili.

                   Ráno Ivan a Raich nastupují k poslední zkoušce. Nikdo ani nedýchá. Když Raich radostí zařval, bylo nám jasné, že první šroub povolil. Opět se vracíme zpět do elektrárny udělat do roury otvory pro páku.

                   Po třech dnech pokusů podařilo hlavu uvolnit a vadné těsnění vytáhnout. No jo, ale nové bylo v letadle na druhém konci Evropy. Jenže Ivan je kouzelník. Užaslým francouzským policajtům i mechanikům, kteří tvrdili že těsnění pod hlavu nelze ani vyrobit ani opravit dokázal opak. Našel plechovku od coca coly a z ní vyklepal poškozené plechové části a těsnění opravil.

27.7           Ráno Ivan s Raichem pokračují ve skládán motoru. Dopoledne se Ljuba s Pepou pokoušejí stopem se dostat na Andorskou hranici, kam by po včerejším telefonátu našeho přítele komisaře, měli dorazit kamarádi z Arandy de Duero. Projelo snad tisíc aut, až konečně jedno zastavilo. Na hranici se opravdu v poledne objevují Tonda, Charo a další z Arandy. Tři z nich s námi a hraničními policajty sjíždějí k autobusu. Tady po třech dnech oprav motor opět naskočil. Sláva Ivanovi. Mezitím ještě Vašek stačil opravit motor na autě nějakému Francouzovi, který jej ve stoupání do Andory zavařil. A vydělat si 50 franků. A můžeme pokračovat vzhůru na Andoru. Tedy ještě dvakráte jsme zablokovali cestu když motor klekl, ale to bylo jen znečistění sítka čerpadla a jsme na hranici. Tady už čekají ostatní přátelé z Arandy a to hlavní komisař (už víme že se jmenuje pan Noel) nám dovoluje projet Andorou, třebaže nemáme víza.

                   V Pyrenejích zastavujeme na noc v kempu v městě Seo de Urgel a řádně vše oslavujeme na místní diskotéce, kterou nakonec místo organizátorů řídili Vašek a Plagát.

28.7           Ráno začíná pracovně. Vašek a Raich se vrhají na motor Volhy, který nějak zlobí. Rozebrali co se dá, ale na nic nepřišli. Za to na autobuse objevili další závadu, prasklou trubku chlazení motoru, kterou nám ve vesnici nechali zavařit naši španělští přátelé.

                   Mezitím se Ljuba chopila přípravy oběda a zjistila že jí chybí vejce.A tak pro ně poslala televizního dramaturga Rudu do obchodu vzdáleného asi 400 metrů.To bylo v deset ráno. Když lašk byla jedna hodina odpoledne a Ruda nikde, začali jsme mít starosti.Ve tři odpoledne jsme již začali s pátráním po Rudovi. Vyrazili jsme autem do vesnice a Ruda jde proti nám.Bez vajec. „Rychle pojďte se mnou na policii“, pravil. A pak jsme se vše dozděděli. V obchodě s vejci totiž Ruda navázal kontakt s americkými vojáky a chtěl jako frajer přijet do kempu na jejich džípu.Jenže v jednosměrkách ztratili Američané směr a Ruda kemp. A tak Američané Rudu i s vejci předali místní policii. Ti pak Rudu s vejci vozili po městě a hledali náš kemp. Ale nenašli. A navíc zjistili, že Ruda nemá pas. A tak začalo ověřování na naší ambasádě v Madridu, kde musel Ruda velvyslanci líčit po telefonu jak šel pro vejce. Ověřování skončilo úspěšně a tak policie vždy na hodinu Rudu vypustila do města aby nás hledal.Vejce si ovšem nechali jako zástavu. A ta při třetí hodinové vycházce jsme jej potkali. A tak Pepa zavezl Rudu i s pasem na stanici, obdržel vejce a oběd vyráží Pepa s Vaškem.e mohl konat.

                   Autobus pracuje i s provizorním těsněním normálně a tak můžeme pokračovat směr národní park Sant Maurici. Jenže to byla cesta. Serpentiny, stoupání , sjezdy. Ivan i autobus šíleli. Jenže to nejhorší nás čekalo. Cesta do města Sort se brzy mění v prašnou, rozbitou stezku ve výstavbě. Vlastně tankodrom. Na sebe jsme brzy neviděli. A to skoro 30 km až k parku Sant Maurici. Dál už odmítá jet i Ivan. A měl pravdu. Serpentiny a stoupání dělají problém i Volze. Zastavujeme proto u odbočky k parku u vodní nádrže, do které se všichni vrhají, jen Vašek chytá ryby a raky. Jako vždy marně.

29.7           Dnešek patří exkurzi do parku Sant Maurici. Vyjíždíme se španělskými kamarády k jezeru Sant Maurici (1900 mnm) a pak pěšky k chatě d Amitgés (2405 mnm). Před námi se tyčí dvě skalní věže Agules de Basiero (2758 mnm), na které vyráží Pepa s Vaškem. Překonávají další údolí a skalní rozsedlinu a dostávají se k patě věží s kolmými stěnami. Obtížnost tak čtyřka, odhaduje Pepa a zároveň kouká na své botasky u kterých odpadají podrážky. „ No zkusíme to volně“, pravil Vašek a za hodinu si podávají ruce na vrcholu. Cestou zět sbírá Vašek různé brouky, až jej zpozorovali strážci přírody a musel vše vysypat.

                   Proto raději rychle sjíždíme k autobusu, kde čeká Ivan.

30.7           Pokračujeme v cestě směr Lerida. Tady se s námi loučí většina španělských kamarádů a zůstávají jen tři dívky jako náš doprovod. Po prohlídce Leridy míříme dál na Taragonu     a Pepa se telefonicky spojuje s nový přítele Abelem, kterého nám doporučili polští kolegové z Bielska. Ten už o nás ví a říká, že můžeme přijet. Nocleh nacházíme přímo u cesty, na strašném smetišti ( ale tím je skoro celé Španělsko).

31.7           Sjíždíme do města Taragona. Prohlížíme si místní památky a chceme doplnit pitnou vodu. Jenže ze všech kohoutků teče v městě voda- ale slaná. Pokračujeme směr město Vilanova. Tady nás již očekává Abel se svou polskou manželkou. A s jeskyňářem Chuanem, současně policajtem, který bude doprovázet v příštích dnech Vaškovu skupinu.  Od tohoto dne se naše expedice dělí na dvě skupiny. Pepa, Ljuba, Plagát, Jana, štáb TV Jirka a Ruda a samozřejmě Ivan za volantem autobusu odjíždějí do Barcelony na světový speleologický kongres a druhá část expedice pod vedením Vaška během příštích dnů absolvovali sestupy do propastí Avene del Esquirols (-180m), Avene del Llambrics (-87m) , Avene Bensami-Digon (-95m) a další.

1.8             Ráno tedy míříme do Barcelony na kongres. Autouus ještě umýváme mořskou vodou, aby nám nedělal ostudu. První šok v Barceloně byla cena registrace. 6000 Kč za osobu. Ještě , že oficiálně je zde jen Pepa. Setkáváme se opět s našimi přáteli z Arandy, kteří přijeli na kongres a ti se nás ujímají a večer dokonce večer propašovali všechny na otevírací recepci. I když vstup byl jen pro Pepu. A tak šampaňské zdarma bylo pro všechny.

2.8             Dopoledne má na kongresu referát Pepa a tak televizní štáb má pohotovost. Referát o Nižnem Emine Bojir Chasar vzbudil zaslouženou pozornost. Pak má barcelonská skupina volno. Pohodička. Za to v táboře nad Villanovou je rušno.                         Raich měl službu v táboře na večeři uvařil rýži v mořské vodě, neboť si myslel, že rýži v sáčku to nevadí. Jíst se nedala.

3.8             Kongres pokračuje a s ním vrcholí volební kampaň na předsedu UIS. Sbíráme hlasy pro Doc. Panoše. Od Švédů a Norů za pomocí Ljuby a Rabbeho. Bude to stačit? A náš televizní štáb se přemísťuje za Vaškovou skupinou do Vilanovy.

4.8             Ráno nám přivážejí do Barcelony dvě nová těsnění motoru pro Ivanův autobus. Jedno přiváží po nejrůznějších dobrodružstvích Doc. Panoš a druhé D.Havlíček.

5.8             Dnes se v Barceloně opět všichni setkáváme. Přijíždí naše skupina z Villanovy i naši kamarádi z Arandy de Duero.             Ještě ale stíháme návštěvu muzea P.Picassa a shodujeme se na to, že takové čmáraniny by svedl i Raich. Večer jdeme na poslední večeři s našimi přáteli z Arandy a posledním metrem se vracíme k autobusu. Uvnitř zamčený spí tvrdě Ivan a dovídáme se, že byl přepaden a od úplného vykradení jej zachránila jen skupina jugoslávských speleologů.

6.8             Vše balíme, nabíráme Švéda Rabbeho, který doplňuje naši expedici a míříme směr Itálie. Na hranici Španělsko-Francie nás celnící kontrolovali 4 hodiny a málem nás zavřeli kvůli šutru, který si ve Volze nechal kameraman Jura na památku. Konečně nás francouzští celníci pouštějí a my míříme na sever. Ale jak pravili jasnovidci, náš autobus je pro Francii nebezpečný. Za městem Narbone autobus zabloudil a sjel k moři. Na silnici přímořskými středisky je spousta retardérů a to Ivan neznal. Hned na první najel šedesátikilometrovou rychlostí, autobus se vznesl do vzduchu a po dopadu se projevil i výsledek. Vzadu v autobusu jsme měli dvěstělitrový sud s naftou, který vyskočil též a po dopadu se samozřejmě otevřel. Současně se otevřela zadní vrata autobusu ( ty tady měl Ivan, aby mohla do autobusu najíždět jeho formule) a z ní se začala řinout na silnici mezi turisty nafta, melouny, cibule, brambory…. A Francouzi skoro o půlnoci se bavili tím, že vše sbírali a nosili nám do autobusu. Rychle zasypáváme pískem ropné kaluže a prcháme z města. Spíme raději na dálnici.

7.8             Přijíždíme do Monaka a Ivan jinak nedá, než se musí projet autobusem po závodní dráze F-1. Jenže formulím to trvá několik minut a nám v nekonečných kolonách vozů několik hodin.

                   A večer můžeme pokračovat dál směr Itálie.

8.8             Jedeme směr Verona jenže 30 km od města končíme. Provizorní těsnění pod hlavou motoru nevydrželo. Musí se vyměnit a to je práce na 24 hodin. Kromě toho také odešla baterka v autobusu a tak místo startéru autobus startujeme roztlačováním, a to chce vždy hodně lidí. A na Monti Lessini nás už čekají Poláci. Proto Pepa s Vaškem a Ljuba s Rabbem vyjíždějí na hřeben ke Spluze della Pretta.    Ještě že Poláci, kteří jsou již na Monte Lessini mají funkční kamion a tak expediční materiál nám vyvážejí na hřeben.

9.8             Ivanovi se daří opět opravit autobus a vyjíždí do vesnice Fosé pod hřebenem Monte Lessini. Ještě tentýž den Pepa s Vaškem a 7 Poláků navštěvují jeskyni Spurga delle Cadene, která leží pod vesnicí Fosé. Podzemní vody jeskyně jsou znečisťovány průsaky z nově vybudovaného vepřína na platu nad touto jeskyní.

Večer se setkáváme s polskými i italskými kolegy, abychom upřesnili plán celého působení v systému jeskyně Spluga della Preta.

Polští jeskyňáři na hřebenu působí již od 1. Srpna a provedli přípravu pro vlastní zahájení expedice. Tedy vystrojili propast novou sérií polských statických lan průměru 10 mm a jako jistící byla použita italská lana, která zde byla nainstalována Italy při jejich poslední expedici. Nebyl však dosud vybudován podzemní tábor.

10.8           Dnes vlastně začíná pořádná akce- Spluga. Zatím co se všichni chystají na večeři k faráři-speleologovi Do Giovanimu, který všechny pozval, připravuje se naše útočné družstvo do Splugy. Pepa, Mirek a Vašek balí do tří vaků materiál pro podzemní tábor, lana na další sestup, karbid, jídlo…. Jejich úkolem je sestoupit na nové dno jeskyně a pokusit se najít pokračování propasti, což se dosud nepodařilo několika italským expedicím. Je to trochu riskantní tah Pepy, když vybral do útočného družstva Raicha, který vlastně 3 roky nelezl pořádnou díru. Ale Mirka známe a důvěra je silná. Věříme , že sestup zvládne , na rozdíl od našich prostějovských kamarádů z Javoříčka při minulé výpravě do Splugy, bez problémů.

 Do propasti sestupuje I.čs družstvo (Pepa Wagner, Vašek Šutta, Mirek Raich) s materiálem pro podzemní bivak, který byl vybudován v hloubce -700 metrů. Odsud zahájili vystrojení a sestup do části zv. Vecchio Trippa (Stará držka) do hloubky 980 metrů. Zde byly prováděny explorační a prolongační práce s cílem prohloubení celého jeskynního systému.

 A jak vše probíhalo časově?

13.00 Zahájení sestupu I.čs družstva

Sestup první   -132 m komplikuje skupina nějakých italských speleologů, kteří spustili jen pod druhou vertikálu. Na další vertikále – 108 metrů se musí něco stát Pepovi. Na druhé přepínce, zjišťuje že má nefunkční piezo zapalovač na karbidce a náhradní světlo mu prosvištělo propastí na dno. A tak další čtyři přepínky lezl úplně potmě. To není špatný výkon !

Raich si rychle osvojuje techniku přepínek a trojice už nyní pokračuje sehraně hlouběji. Sestup jen zdržuje Pepa fotografováním. A vlastně dvacetikilový vak s „foťáky“ též není jednoduché transportovat.

Suché vstupní propasti postupně přecházejí ve vertikály protékané silnými vodopády a dna vertikály Torrino dosahuje družstvo zcela promočené.

18.00  Zahájení sestupu I.pl družstva (Micherdzinski, Valusiak ) s cílem na lehko sportovně sestoupit   na dno Spluga della Preta

20.00  Dosažení dna studny Torrino- místa bivaku

Bivak je v malém bočním domě asi 8 metrů nad dnem Torrina a ke spánku instalujeme 3 závěsné sítě. Uléháme zcela mokří. Máme sice ne sobě izotermické podkombinézy, ale usnout na chvíli dokázal jen Vašek.

 24.00 I.pl družstvo (Micherdzinski,Valusiak ) dosahijí bivak -700 m a popisují nám bohatou hostinu u faráře

11.8  03.00  Zahájení sestupu II.pl družstva (Luber,Grebl,Ganszer) s cílem dosažení  bivaku „- 700 m“ a vystřídání v exploraci dna I. čs družstva

07.00 Do bivaku přichází   Micherdzinski a Valusiak , kteří se vracejí ze starého dna a samozřejmě nás budí.

09.00Bivaku „-700 m“ dosahuje II.pl družstvo a zaléhá do našich spacáků a sítí a my zahajujeme sestup na Nové dno( zvané též Vechio Tripa). Sjezd propastí Bologňa a pak výstup 30 metrů vysokou bahnitou stěnou (Raichovi dala zabrat na hodinu) a pak sjezd dalšími vertikálami, tak úzkými, že jimi Raich neprošel. Dno nové části má zcela jiný charakter než celá Spluga. Prostory jsou velmi suché, s množstvím nickamínku, flyšové, stále se uvolňující vrstvy vápence. Prolézáme labyrintem puklin, balvanitých závalů a dómů. Připadáme si jako v Kněhyni. Všude kam pronikneme jsou již stopy po něčí exploraci.

Po 8 hodinách zkoušení někam proniknout to vzdáváme bez dalšího objevu. Vystupujeme do bivaku -700 m.

 22.00      Jsme zpátky z Nového dna v bivaku a na exploraci Vechio Tripa vyráží Andrzejova skupina –II.pl družstvo, kterou vyháníme ze spacáků. Ještě jsme ani nezalehli a oni byli za 3 hodiny zpět. Prý to je bez šance něco tam objevit

12.8           03.00  A tak II.pl družstvo -sbalili lana z nového dna a zahájili výstup na povrch

06.00  Likvidujeme podzemní tábor

08.00   Zahajujeme výstup na povrch a retransport podzemního tábora.Vše nám komplikují karbidky které na polský karbid odmítají hořet a tak je stále opravujeme. Raicha pomalu opouštějí síly, hlavně v meandrech, ale drží se statečně. Ve vertikále -108 m mu dokonce prokluzují gibsy a musel se vrátil z první přepínky. Ale za hodinu ji překonal. V 18 hodin jsme pod vstupní vertikálou, kde právě sestupuje IV. Čs-pl. družstvo.

12.00  Výstup na povrch II. pl družstva

13.00 Zahájení sestupu III.pl retransportního družstva (Lubek Zawierucha, Marek Grabarczyk)          s cílem likvidace materiálu od bivaku ke vstupní propasti

19.00  Zahájení sestupu IV.čs-pol družstva (Tomica ,Cetkovský Popiel, Pukowski Baroň) s úkolem likvidace materiálu od bivaku ke vstupní propasti

20.00  Výstup na povrch I.čs družstva, provádějící ještě cestou na povrch  fotodokumentaci. Vašek vystupuje s horečkou, Raich hodně unavený.

13.8   Ráno. Do vstupní propasti Splugy (-132m) byl nainstalován elektrický vrátek se zavěšenou klecí pro 3 osoby a funkce obsluhy výtahu se hned zhostil Raich. Jako první zákazníky má Lubka a Marka, kteří se vracejí ze dna a netransportují materiál. Přinášejí nedobré zprávy o našich. Tedy Tomice a Cetkovského. Jsou prý hodně vyčerpáni v bivaku v hloubce 600 m. A začalo čekání. V 19. Hodin se ozval první z této skupiny Jurek a říká že naši už jsou pod vertikálou -108 m a už nemají sílu vytransportovat materiál na povrch a materiál nechali ještě hlouběji pod vertikálou – 88m. Čekáme ještě dlouho. I na lehko lezl Cetkovský vertikálu – 108 m skoro 2 hodiny. Štěstí, že ve  vstupní šachtě už je nainstalovaný výtah, tu by nevylezl.

23.00  Vystupuje na povrch IV. Družstvo, které však pouze zlikvidovalo materiál   nad propast -88m (hloubka -300m)

Výstup III a IV družstva Vstupní propastí (-132 m) byl realizován za pomocí el. vrátku-výtahu

 Ostatní práce na hřebenu Monti Lessini

V čase, kdy probíhal sestup do Spluga della Preta a její explorace další členové výpravy (Vaněk, Šádek,Koudelka a v prvních dnech Tomica, Cetkovský) prováděla explorační práce v okolí základního tábora.A výsledkem bylo objevení jeskyně, která byla nazvána „Morava“ (byla objevena 11.8). Další den probíhala v této jeskyni dokumentace a prolongace v koncových bodech. Vaněk , Koudelka prolongace, Wagner, Wagnerová fotodokumentace.

Celková likvidace materiálu ze systému Spluga della   Preta z hloubky -300m polskými kolegy. Čs expedice likviduje  povrchový tábor a Volhou postupně vše svážíme dolů do Fosé, kde Ivan vychytat všechny mouchy na autobusu.     Odpoledne míříme do Terstu na návštěvu u klubu San Giusto.

15.8 A co cestou domů? S kamarády z Terstu navštěvujeme krasovou oblast Vall de Rossandra a po prohlídce kaňonu končíme i vína v malé hospůdce na italsko-jugoslávské hranici. Další den necháváme pracovat televizní štáb a my se touláme po Terstu i Brunově obchodě.

17.8  Odjíždíme z Terstu směr Rakousko. Měli jsme sice v plánu podívat se na vodopády u Abtenau….jenže autobus opět odmítal dále jet. Tentokráte to byla porucha na čerpadle a tak Ivan má do večera co dělat.

18 a 19.8 Přijíždíme do Norimberka, kde nás čekají naši přátelé speleologové z klubu při Muzeu v Norinberku. Večírek na uvítanou byl v bytě Renaty a vešlo se nás tam hodně. Zjistili jsme, že i Němci jsou pohostinní. Další den společně s nimi míříme do krasové oblasti nedaleko Norimberka, kde díky těžbě rud vznikají v krasu nové povrchové tvary propadáním zeminy do neznámých podzemních prostor a otevírají se tak nové jeskyně. A pak už do Bohumína.