Expedition „Emine Bojir Chasar 2016“ ( «Эмине-Баир-Хосар 2016»)

Expedice Emine Bojir Chasar 2016  (20 -29. května 2016) měla za cíl odebrat vzorky vod, sedimentů a krystalů z jeskyně Emine Bojir Chasar Nižni na Krymském poloostrově, pro stanovení geneze a ochrany těchto světově unikátních krystalických speleoforem. Současně zhotovit novou mapu jeskyně.

Účastníci: Wagner Josef, Kotrla Pavel, Fedorowicz Jan, Szalai Jozef, Koutecký Bohuslav, Augustýnek Jiří, Hrubý Matouš

Hlavní cíle: Topografická dokumentace jeskyně Emine Bojir Chasar Nižní

Odběr  vzorků krystalů, sedimentů a vod z jeskyně Emine Bojir Chasar Nižní, pro analýzu a stanovení geneze krystalických forem v této jeskyni,které bude provádět Ústav vied o Zemi Slovenskej akadémie vied v Bánské Bystrici.

Explorace zaplavených  koncových bodů jeskyně

Fotodokumentace krystalických forem jeskyně

………………………………………………………………………………………………………

V pátek 20 května před půlnoci se postupně scházejí všichni účastníci expedice na letišti v Praze. Batohy vyváženy acháty, ametysty a dalšími kameny pro Sášu na maximální váhovou hranici,  jen Jožka vyvážil batoh několika litry slivovice. A ráno v sobotu  bez problémů přistáváme na letišti v Simferopolu, kde nás již Sáša očekává.

Sobota 21 května- nejdříve do sídla Sašova Onyxtur vyložit kameny a naopak naložit portvejn a koňak. A pak už transport  smět hřeben Čatyr Dag. Samozřejmě cestou návštěva supermarketu, abychom nakoupili zásoby na příští dny. Přesvědčujeme se, že je zde vše co si člověk může přát a Krym je dobře zásoben. Pro nás za ceny blízké těm v Česku, ale pro místní to je hodně drahé, když například penze je asi 3500 korun. Naplňujeme WV Transportér po střechu a vyjíždíme na hřeben Čatyr Dag, na Sašovu základnu u vstupu do jeskyně Emine Bojir Chasar. Počasí je ideální a tak zbytek dne věnujeme exkurzi na Dolní plato, které plné jarních květů. A samozřejmě musí být i oslava příjezdu, na které ti, co byli na Krymu poprvé rychle poznali, že nalévat koňak do sklenic menších než deci, je tady trestný čin.

Neděle:  Vstup do přísně chráněné a uzavřené jeskyně Emine Bojir Chasar Nižni nechal Saša  otevřít už před našim příjezdem. Prvním problém má Jožka, když zjistil, že si přivezl úplně nové zabalené gumáky a obě jsou levé. Dnes půjde do podzemí v pohorkách. Do jeskyně vrážíme ve dvou družstvech. Mapovací- Pavel, Jirka a Kocour a družstvo pro dokumentaci a odběry vzorků Pepa, Honza, Jožo a Matuš. Bohužel zatím není na základně slíbená vrtačka a tak mapovací družstvo polygony jen zaměřuje a značí. Nejdříve instalujeme pevné žebříky do  vstupní vertikály a vystrojujeme propast pod úsekem nazývaným Molnia.  Dokumentační skupině se dnes  daří odebrat vzorky krystalů, vod a sedimentů až do Domu krystalů. Vše je ukládáno do uzavíratelných zkumavek a odběry skapávající vody do speciálních zkumavek, naplněných heliem, aby byla zachována  čistota vzorků.

 

 

Při poslední výpravě na podzim 2015 se nám podařilo za pomocí hadic  zčásti vypustit vodu ze zatopených prostor  pod Domem Krystalů a proniknout do nových částí jeskyně. Hladina vody však byla ještě hodně vysoká, a tak Jožka a Matuš opět stahují do podzemí hadice, aby se pokusili vypustit další vodu ze zatopených prostor.

Mapovací družstvo za pomocí Dista X mezitím pokračuje ve vyměřování hlavního polygonového tahu a sestupuje na spodní patra jeskyně. Kontrolní čas výstupu na povrch byl stanoven na 19- tou hodinu.  Celé dokumentační družstvo je již dávno na povrchu na pivě v baru a nervózně vyhlíží návrat ostatních z podzemí. Honza několikráte seběhnul turistickou částí jeskyně Emine Bojir Chasar k otvoru vedoucím do částí „Nižni“. Konečně s dvouhodinovým zpožděním se ve vstupu objevuje celé mapovací družstvo. Natáhli polygonový pořad až do nejzazšího domu jeskyně, do Domu červených máků.

Pondělí 23 května: Čekáme na příjezd Sáše a jeho pracovníků, kteří nám mají přivézt aku vrtačku. Přivezli. Ale k našemu zděšení vytahují z auta obří „Hiltku“, ale místo originálního akumulátoru v bedně sadu tří motocyklových akumulátorů s kabelem pro napájení vrtačky. Celková váha skoro 30 kilo. No to si Jirka s Kocourem máknou.

 

Všichni sestupujeme na spodní patra jeskyně a odběry vzorků a dokumentace pokračuje v Domě Ponorů, Domě Jezer a končí v největším domě Nokturno.

Dom ponorů je nejhlubší místo jeskyně a v dávné minulosti zde byl i ponor svádějící vodu do nižších pater. Dnes je ale vyplněný hliněnými sedimenty a do hněda zabarvené stalaktity na stropě jeskyně svědčí o tom, že prostora byla zaplavována vodou.

V Nokturnu se naše pozornost zaměřuje na odběry vzorků a dokumentaci našeho loňského objevu, množství krystalických forem, které jsme nazvali „Krystalové stalagmity“.

 

Útvar je uvnitř dutý a krystaly jakoby!!!! vznikaly na nějakém stalagmitu, který časem „zmizel“, takže je  nyní  útvar uvnitř dutý a jen krystaly zůstaly. Těchto forem (dutých krystalových stalagmitů)  jsou zde desítky . Po dalším zkoumání je nacházíme nejen ve středu domu, ale i v jeho dalších částech. O vzniku a genezi těchto útvarů nemáme žádné vysvětlení. Třeba analýza vzorků něco napoví.

Popisovat bohatost kalcitových a aragonitových krystalických forem v Nokturnu je zbytečné, byly popsány mnohokráte a jsou celosvětově ojedinělé. Odebíráme z nich řadu vzorků krystalů i skapávající vody a zanecháváme zde i dataloger, který bude celý rok zaznamenávat změny teplot.

 

Mapovací družstvo postupně za pomocí „nejtěžší aku vrtačky na světě“  instaluje pevné polygonové body až do koncových částí jeskyně. Heroický výkon. Protáhnout „vrtací soupravu“ přes plazivky, propasti…. Řádný trénink.

Odpoledne nahlížíme do nových prostor, z nichž hadicemi vypouštíme vodu. Hladina klesla  více jak o metr a do dvou menších domů se už dá vstoupit. Jako celá jeskyně i nově objevené domy jsou bohatě vyzdobeny. Krystaly aragonitu zde však nejsou. Většina sekundárních forem byla pod hladinou vody. Vznikly však daleko dříve, než byly tyto částí jeskyně vyplněny vodou.

 

Mapovací družstvo si pěkně máklo. Do večera stihli navrtat polygony po celé jeskyni. A samozřejmě i po celé trase tam a zpět transportovat vrtačku s obří akubaterií. A samozřejmě se úspěch večer musí oslavit dávkou portvejnu.

 

Úterý 24 května:  Ráno všichni sestupujeme přímo do sálu Nokturno. Tady necháváme svačinu a všichni vystupuje do výše položených pater jeskyně, do Sálu  Dvacetiletí Simferopolské sekce speleologů. Mapovací družstvo tady začíná provádět vertikální a horizontální  řezy jeskyně a dokumentační družstvo odebírá vzorky vody z jezírka a krápníků, vzorky krystalů i kašovitého „monn milk“ z hladiny jezírka.

 

 

 

 

 

Postupně všichni sestupují do domu Červených máků a mapování i odběr vzorků a dokumentace Nižneho Bojiru pokračuje. Dom Červených máků- to je zcela jiný svět Nižného Bojiru. Bílou barvu tu nahrazuje červená ve všech odstínech.

 

Kontrolujeme také stav vypouštěné vody v domech pod  „Domem Krystalů“, které jsme nazvali „Vodní svět“. Voda je prakticky vypuštěna a v nejníže položeném místě, kde jsme doufali v pokračování jeskyně se ukazuje, že dom zde končí.

Jeskyni opouštíme  až navečer. Samozřejmě první zastávka v baru u vstupu do jeskyně. Pak na večeři, kterou nám připravuje kuchařka, která vaří pro celou směnu Sášova personálu na jeskyni. A Tatarka, neb kuchařka je Tatarkou, vaří opravdu skvěle. Obdivujeme ji,  jak ze skromných ingrediencí  v polních podmínkách dokáže vykouzlit skvělá jídla.

Středa 25 května: Dokumentační družstvo má své zadáním už skoro splněno a tak vytváříme druhé mapovací družstvo, abychom mapování jeskyně urychlili. Nemáme  sice druhé Disto X, ale mapovat pásmem a geologickým kompasem jsme nezapomněli.  Zatím co Pavel s Jirkou a Kocourem začínají v Nokturno, Pepa s Honzou začínají mapovat  horní partie Nižného Bojiru.

 

Jožka s Matušem mezitím likvidují a vynášejí hadice z „Vodní světa“. Voda je z jezera zcela vypuštěna a jediným „přítokem“ je voda skapávající z krápníků v domě. Je otázkou za jak dlouho, domy „Vodního světa“ budou opět zaplaveny.

Do večeře se daří mapování  téměř ukončit. Zbývá poslední vertikální řez propastmi pod „Domem Krystalů“. Ale dnes máme slíbenou šurpu, skvělé tatarské jídlo z jehněčího. A Sašovy kuchařky umí šurpu skvěle. A opět do dokázaly.

Čtvrtek 26 května: Zatím co Jožka s Honzou sestupují naposled do jeskyně, aby dokončili zbývající vertikální řezy, Pepa s Pavlem zpracovávají všechny výsledky mapování. Matuš, Kocour a Jirka využívají volna a vyrážejí na horní plato. Byla by to krásná exkurze, kdyby  je nezastihl pořádný liják.

Dnes také navštěvujeme Sašovu bázu, kde se můžeme po 5 dnech osprchovat. A pak se patřičně rozloučit s Čatyr Dagem, neb zítra hřeben opustíme. Saša nás zásobuje portvejnem, vínem i pivem. A naši Valaši slivovici též nezapomněli.

Pátek 26 května: Ráno vše balíme do Transportéra, která nám Saša na zbytek výpravy půjčuje a jedeme do Simferopolu.

A pak přímo do historického centra Krymu – Bachčisaraje. Tradiční návštěva  Bachčisarajského paláce, Sašovy Zlaté studny a skalního města Čufut Kale.  A samozřejmě návštěva bachčisarajského závodu vín a koňaků, nakoupit portvejn a koňak na cestu domů. Večer dojíždíme do Kači, na další Sašovo  panství na břehu moře. Moře má sice 15 °C, ale některým to vůbec nevadilo.

Sobota 27 května: chceme toho stihnout  hodně a času je málo. Nejdříve míříme do Sevastopolu podívat se na kotvící Ruskou flotilu a ponorky. Najímáme si člun a plujeme do zátoky.No nic se nezměnilo. Kotví tu stejné lodě jako v minulosti.

Jen bez ukrajinských.  A ponorky – to jsou ty zastaralé na odpočinku.  Ze Sevastopolu jedeme do Balaklavy, podívat do podzemí bývalých ponorkových doků.  Při naši poslední návštěvě v podzemních tunelech, kam vplouvaly sovětské ponorky pro potřebné opravy a přezbrojení zde byla ještě ukrajinská expozice. Dnes je tu již expozice ruská, bohatší  a samozřejmě patřičně ideologicky upravená.

A večer opět na Kaču. Tam už chystá večeři na rozloučenou Saša s Irou. Kombinace ryby- vodka-koňak byla pro některé smrtelná. Ale příští den ráno jsou všichni fit.

Opět vše balíme do Transportéra a jedeme na letiště do Simferopolu. Pak jde vše rychle. Přelet do Moskvy, přesednutí na linku do Prahy a za pár hodin jsme v Česku. A kdyby ještě Jirkův batoh nezapomněli v Moskvě přeloži,t tak by to bylo úplně super.

Nyní nás už čeká zpracování  obrovského množství dat, vzorků a materiálu. Po té vše odvézt do Bánské Bystrice a doufat, že se podaří objasnit alespoň některá tajemství, která Nižni Bojir ukrývá.