Expedition “Emine Bojir Chasar 2015” ( «Эмине-Баир-Хосар 2015»)

Expedice “Emine Bojir Chasar 2015” (3-11.10.2015) měla za cíl provést novou filmovou dokumentaci jeskyně Emine Bojir Chasar-Nižni na Krymském poloostrově, novou topografickou dokumentaci této části jeskyně a exploraci některých koncových bodů systému. Jo.Wagner, P.Kotrla, L.Látal, J.Antonín, Ja.Wagner,B.Koutecký

Expedition “Emine Bojir Chasar 2016” – Crimean peninsula. Russian Federation.
Discoveries of new cave passages. New mapping caves. Filming a new movie about the cave.

Účastníci: Josef Wagner, Jiří Antonín, Pavel Kotrla, Luděk Látal, Bohuslav Koutecký, Jakub Wagner

Maxim Kozlov, Sergey Tatartsev, (členové KSS- Kontrolno spasatelnaja služba)

Alexander Kozlov ml., a 3 členové simferopolského speleologického klubu

Na Ukrajině to stále vře, cesta autem není vůbec bezpečná, tím spíše, že vjezd na Krym už několik dní blokují Tataři a Ukrajinci a prý nepouštějí na Krym žádná auta. Jak jsme se pak dozvěděli na Krymu, blokují jen kamiony s potravinami a proto opět volíme leteckou cestu.

Saša nám sice poslal oficiální pozvání, ale to ruské ambasádě nestačilo. Prý jeho firma Onyxtur nemá oprávnění zvát cizince. Jenže u nás je plno podnikatelů, kteří za patřičný úplatek pozvání zařídí. Tak že máme víza a můžeme startovat. Už v letadle si říkáme, kdo a kde nás vlastně v Rusku zaregistruje, když víme, že registrace je povinná.

Po přistání v Moskvě procházíme celnicí a dostáváme už vyplněnou a potvrzenou registrační kartu, kterou musíme odevzdat při odjezdu z Ruska. Prý jsme byli ubytováni v nějakém hotelu v Moskvě a v Simferopolu. Jen kroutíme hlavami.

V sobotu večer přistáváme v Simferopolu. Vyzvedneme batohy, které v pořádku dorazily a venku vyhlížíme mladého Sašu s autem, který měl pro nás přijet. Běháme okolo letiště a Saša nikde. Mobily nám tady samozřejmě nefungují, neboť evropští operátoři všechny sítě tady blokují. Nikomu se nedovoláme. Ale najednou se ze tmy ozývá: „Privjet Josef, ty opjat na Krymu?“. Náhodně nás zachraňuje jeden ze Sášových pracovníků, který poznává Pepu a volá Sašovi. Za chvíli pro nás přijíždí mikrobus a syn Sáše a jedeme do města do Onyxu. Přivítání s přáteli, přebalení batohů, upřesnění programu výpravy, doplnění zásob koňaku a portvejnu, a ještě v noci jedeme směr plato Čatyr Dag.

Nemáme žádné zásoby a tak cestou zastavujeme v jednom ze supermarketů. Je plně vším zásoben a naplňujeme potravinami tří nákupní vozíky. Nejvíce jsme ale šokováni při placení, když po nás chce pokladní, ruble v hodnotě asi našich 1500 korun českých. No u nás bychom platili minimálně dva krát víc. Cestou koukáme i na ceny benzínu. Asi 10 korun za litr. Neskutečné. Jenže později se dovídáme, jaký je tady průměrný plat. 3000 korun českých.

Ještě v noci vyjíždíme na plato, na základnu u jeskyně Emine Bojir Chasar. A samozřejmě den zakončujeme degustací portvejnu.

Nedělě 4 října

Hned ráno balíme do vaků statívy, kamery, světla a vyrážíme do jeskyně Emine Bojir Chasar- do části Nižni, kterou se Saša, po domluvě s Pepou opět po 5 letech rozhodl otevřít. Cílů je pro tuto expedici několik. Natočit nový film o uzavřeném „Bojiru Nižněm“ – to byl náš hlavní cíl, provést novu mapu celé jeskyně za pomocí DistaX (na což měl Pavel zaškolit krymské kolegy) a pokusit se o exploraci koncových bodů Nižní části. To čekalo mladého Sašu Kozlova s kamarády.

Transportujeme video výbavu přes nově otevřený průlez do „Nižneho Bojiru“ až do „Domu krystalů“ a tady začínáme natáčení. Zatím jen při našich aku- reflektorech, neboť naše Sašova podpůrné družstvo prozatím nestačilo kabely a LED reflektory v podzemí natáhnout.

Jak jsme brzy zjistili, hlavní problém bude naučit naše herecké hvězdy Kocoura, Jirku a Kubu „hrát jeskyňáře“. Brzy pochopili, proč v Hollywoodu se točí každý záběr deset krát. No naštěstí krystaly obalené krápníky a krystalové trsy sen tváří stále skvěle, tak nějaký filmový materiál se daří pořídit. Kocour s Kubou ještě vystrojují obě propasti na nejnižší patra jeskyně a můžeme zpět na povrch. Samozřejmě hned, ještě v overalech, do baru na pivo. Vlastně před bar, kde v zabahněných overalech a s pivem v ruce jsme atrakcí pro ruské turisty.

Pondělí 5 října

Ráno se stáváme elektrikáři a chystáme si napojení tří LED reflektorů a pomáháme Sašově družstvu natahovat kabely pod propasti z Dómu krystalů.

Provijanťák expedice Jirka samozřejmě kromě tyčky salámu balí do vaku láhev portvejnu, neboť v podzemí je zima. Dnes sestupujeme bez Pavla, který čeká na povrchu na mapovací skupinu, kterou tvořili jeskyňáři z KSS (Kontrolno spasatelnaja služba Russkoy federacii, obdoba naší Horské služby). Krym už není Ukrajina a podle ruských zákonů musí být přítomni při konání mezinárodní expedice členové KSS. A tak to Sáša vyřešil po svém. Prostě přizval své kamarády.

Natáčíme sestup propastí a dále natahujeme asi 300 metrů kabelů plazivkami i velkými dómy až do Jezerního sálu, kam transportujeme stativy a video-techniku.

Tady zakládáme podzemní bázi na příštích několik dní. Tady začínají ty nejzajímavější, nejkrásnější a na krystaly nejbohatší partie jeskyně. Instalujeme reflektory a pokračujeme v natáčení.

Končíme pozdě odpoledne a vystupujeme plazivými a nevelkými vertikálami až ke vstupnímu otvoru do „Nižneho Bojiru“ a pak nás čeká 200 schodů turisticky přístupnou částí jeskyně na povrch. Automaticky do baru, kde už nás holky čekají s vychlazeným pivem.

Úterý 6 října

Po třetí sestupujeme do podzemí. Tentokráte přímo do Jezerního sálu. Natáčení začínáme na skalní terase v sále Nokturno, největší podzemní prostoře jeskyně, vysoké 40 metrů, dlouhé 80 metrů a široké 50 metrů.

Skalní terasa, kterou nazýváme „Balkon“, je hustě vyplněna lesem stalaktitů a stalagmitů, které jsou tvořeny trsy bílých kalcitových a aragonitových krystalů. Miliony stébelnatých krystalů, dlouhých až 10 centimetrů, hustě vyrůstají do všech směrů z tenkých stalaktitových hůlek a na koncích jsou pokryty průsvitnými jehlicovými a vlasovými krystaly.

Pokračujeme v Nokturnu, jenže nasvítit celý dóm je nemožné. Tady nás také dohání Pavel s mapovací   skupinou a tak musejí měření opakovat. Dost dlouho jim trvalo, než pochopili, že při mapování DistemX nemohou mít na sobě žádné železo. Dohání nás i podpůrné družstvo mladého Saše ( syn Saše Kozlova, jeho budoucího dědice panství Onyxu i jeskyní ) a s nimi transportujeme kabely i světla až do Sálu Červených máků.

Dokumentujeme další úžasné krystalické formy v Mléčné chodbě, kde sloupy obrostlé krystaly spojují dno jeskyně s jejím stropem a dosahují výšky až pěti metrů. Krystaly v mocných vrstvách pokrývají všechny stěny a jejich tvary místy připomínají ledovou jinovatky, jinde bohaté květy chryzantém, hlavice květáku či trsy mořských korálů.

Venku ještě svítí slunce, když vylézáme na povrch a s pivem v ruce v overalech poleháváme před barem, zatím co na nás zvědavě koukají turisté- návštěvníci jeskyně. Pro ně jsme i atrakcí, když v podzemí vylézáme na prohlídkovou trasu z malého otvoru mezi krápníky. Večer přenášíme data i Dista do notebooku a zkoušíme orientačně tvořit polygonovou mapu jeskyně. No mají tam kluci hodně nepřesností, které musí přeměřit.

Středa 7 října

V plném složení sestupujeme přímo do sálu Nokturno. Z Nokturna vybíhá vzhůru široká prostorná chodba, která nese příhodné pojmenování : „Salomový kopec“. Chodba je zakončena domem Svobody, kterému vévodí nevelký stalagmit, nazývaný socha Svobody. Krápník opravdu trochu tuto sochu připomíná. Dom je opět vyplněn´krápníky pokrytými kalcitovými krystaly a heliktity. Nejkrásnější je však nevelký „Heliktitový dóm“, do kterého vede krátká plazivka pod stropem. Je vyplněn úžasným množstvím heliktitů všech tvarů a velikostí.

Abychom nemuseli transportovat kamery na povrch a zpět, nechali jsme je v Nokturno. A to byla chyba. Hodinu musíme čekat, než se nám odrosí objektiv a můžeme pokračovat natáčení.

Čas čekání využíváme na podrobný průzkum středu sálu Nokturna. Nikdy jsme se tady moc nepohybovali, neboť dno je vyplněno krystaly a šlapat po nich- to je hřích. Dnes při reflektorech ale zjišťujeme, že uprostřed sálu je velká skupina zvláštních stalagmitů, které jsme nazvali „krystalovými stalagmity“. Útvar je uvnitř dutý a krystaly jakoby!!!! vznikaly na nějakém stalagmitu, který časem „zmizel“, takže je nyní útvar uvnitř dutý a jen krystaly zůstaly. Těchto forem (dutých krystalových stalagmitů) jsou zde desítky a v žádné jsme nenašli „uvnitř“ nějaký krápník. Některé jsou čistě bílé, (ty jsme našli na vyšší úrovni než je dno dómu), ale většina na dně dómu je okrově zbarvené (s různými barevnými odstíny). Další rarita a záhada „Nižného Bojiru“.

Dokončujeme ještě filmování v Nokturnu a v Mléčné chodbě a hodně pozdě zahajujeme výstup na povrch. Pod propastí z Dómu krystalů je ve stěně nevelký otvor, za kterým už mnoho let pozorujeme neznámou vodou zatopenou prostoru. Až do dnes se nikomu do vody nechtělo. Včera ale do jezera dal malý Sáša několik hadic a začali jezero vypouštět. Při výstupu zjišťujeme, že hladina vody klesla tak o půl metru a že se otevřely nové prostory. Voda je sice hodně hluboká, ale po stěně by se dalo nad hladinou při troše štěstí projít. První to zkouší Pepa a kromě a nabírá vodu jen do gumáků. Za ním pronikají do nových prostor i ostatní. Chodby jsou stále ještě zaplaveny a prozatím končí po dvaceti metrech sifonem. Tady to bude chtít vypustit ještě více vody a nebo se potopit. To necháváme na příště.

Na povrch vystupujeme až za tmy a všichni už na nás čekají. Dnes je pro všechny připravena společná večeře. Saša nechal zaříznout berana a v kuchyni v baru z něho připravili šurpu. Tatarský pokrm- něco jako polévka se zeleninou a kusy skopového. Opravdu vynikající. Saša nám poslal i nové zásoby portvejnu a sušené ryby a večerní program byl jasný.

Čtvrtek 8 října

Dnes nás čeká natáčení v nejvzdálenějších částech jeskyně v sálu Červených máků a sále „Dvacetiletí Simferopolské sekce speleologů“. Po včerejší zkušenosti jsme již kamery vytáhli na povrch. Transport s výzbrojí do místa natáčení nyní už trvá více jako hodinu.

Sál Červených máků, to je zcela jiná jeskyně. Zatím co všechny ostatní prostory jsou bílé a plné bílých krystalických forem, v sále Červených máků jsou krápníky, krystaly i celý dóm v červených barvách všech odstínů.

V okně pod stropem dómu ve výšce dvaceti metrů byly jako poslední objeveny prostory, kterým vévodí „Sál dvacetiletí Simferopolské sekce speleologů“. Končíme dokumentaci a vše transportujeme do této částí jeskyně. Do „Sálu 20 let SSS“ vede úzká plazivka, která byla proražena v krápnikové výzdobě.

Za ní se otevírá jeskynní dóm z úžasnými krystalickými formami, vytvořenými přímo nad vodním jezírkem. Pohádkové aragonitové a kalcitové speleotémy.

Končíme filmovou dokumentaci a začínáme retransport materiálu na povrch. Jako vždy se zastávkou na pivo v baru u vstupu do jeskyně. Dnes je ale zima a tak pivo měníme za svařák. Jdeme na základnu kontrolovat filmové nahrávky a pokračujeme také ve zpracování podkladů mapování, které nám dodává mapovací družstvo. Mapa se pomalu kompletuje. Ale dnešní filmové záznamy mají barevný posun. Sál Červených máků vypadá na nich hodně vybledle. Zítra jsme chtěli mít volno na procházku po platu, ale musíme znova až na konec jeskyně.

Pátek 9 října

Poslední den na platu. Zatímco Kuba s Pepou začínají tvořit ze stovek záměrů, které dodalo mapovací družstvo, polygonové pořady jeskyně, Luděk s ostatními opět sestupují až do „Sálu Červených máků“, aby zopakovali filmové záběry. Při velmi studeném světle LED reflektorů doladit na kameře reálné barvy, není vůbec jednoduché.

Začínáme brzy ráno, abychom na oběd už měli i trochu času na plato. Opravdu po jedné hodině jsou kluci zpátky na povrchu a můžeme vyrazit na okraj plata. Dnes máme objednané i sprchování na Sašově turistické základně, která je asi kilometr od jeskyně Emine Bojir Chasar. Po týdnu můžeme spláchnout pot a bláto.

Dnes také zahajuje podpůrné družstvo mladého Saše likvidaci všech kabelů, reflektorů a žebříků z jeskyně. V neděli musí být Emine Bojir Chasar Nižni opět uzavřena a znepřístupněna. Opravdu platí, že tuto jeskyni Saša otevře pouze na přání a za přítomnosti jediného člověka.  Je nám ctí, že je jeden z nás.

Pozdě večer vystupuje z podzemí i mapovací družstvo s posledními výsledky. Přetahujeme data z DistaX do notbooku a upřesňujeme dlouho do noci naměřené údaje.

Sobota 10 října

Vše balíme, nakládáme do Transportéra a přemísťujeme se do Simferopolu. Přisedá k nám Saša a jedeme do jeho centra u městečka Kače, zakončit expedici. Nejdříve ještě zastávka v Bachčisaraji, prohlídka Zlaté studny (jeden z Sašových objevů), oběd v tatarské restauraci a pak k moři do Káče. Zatím co si všichni prohlíželi pamětihodnosti Bachčisaraje, Pepa nakupuje v místním „vinzavodě“ pro všechny portvejny a koňaky, abychom v Česku mohli vzpomínat na Krym.

V noci byl už na Čatyr Dagu mráz, ale my věříme, že se ještě v Černém moři vykoupeme. Tím spíše, že musíme vyprat zabahněné overaly. A také se tak stalo. Voda byla teplejší než vzduch a plavání v overalu je naše oblíbená disciplína.

Večer končíme jak jinak, než u portvejnu, hrnců čerstvých mušlí, které přivezli sašovi kamarádi od námořnictva a spoustě, dobrot, které nám hospodyně připravila.

Neděle 11 října

Přímo z Káče jedeme na letiště v Simferopolu. Odbavujeme batohy i sebe a přes Moskvu (kde na letišti u okýnka celnice odevzdáváme vyplněné registrační lístky), v pohodě a bez problémů vysedáme odpoledne na letišti v Praze. Jen když čeští celníci vyzvídali, zda vezeme z Ruska vodku či cigarety, Kocour  prohodil: „Jo, ale málo“. A jsem doma.