EXPEDICE MONT MARCOU 2019

Expedice do jeskyně Grand Aven du Mont Marcou ve Francii, jeskyně Cueva De L-Autopista ve Španělsku byla pokračováním našich výprav do jeskyní  v této části Pyrenejského poloostrova a byla stejně jako v minulých létech připravena hlavně se speleology klubu Espeleological club Resaltes z Murcie a tentokráte  i se speleology Association Mont Marcou z Francie.

Termín konání : 24.5- 3.6.2019

Účastníci:  Josef  Wagner, Jakub Wagner, Pavel Kotrla, Jiří Antonín, Bohuslav Koutecký, Luděk Látal

Místo konání: jeskyně Grand Aven du Mont Marcou Francie, jeskyně Cueva De L-Autopista Španělsko

Výprava vyla připravena s Espeleological club Resaltes, Murcia (doprovod Alberto Roca), a Association Mont Marcou, Bedarieux, Francie

Přeprava: vozidlo Peugeot Boxer

Výprava měla několik cílů. I díky našim výsledkům v jeskyni Emine Bojir Chasar, které jsme  Francouzům poslali, jsme dostali možnost sestoupit do jeskyně Aven du Mont Marcou, ve které se nacházejí unikátní aragonitové speleotémy zelené barvy. Vstup do této jeskyně je povolován pouze 2 krát ročně skupině 10 speleologů. Nám původně členové Association Mont Marcou nabídli termín návštěvy jeskyně až v roce 2021. Po shlédnutí fotografií aragonitových speleotém z jeskyně Emine Bojir Chasar nám nabídli termín 1.6.2019. A to jsme samozřejmě přijali. Předem jsme museli zaslat jmenný seznam, členství v ČSS, pojištění v Alpevereinu…. Výprava měla další cíle. Při loňské expedici  do Španělska jsme navštívili i jeskyni Cueva De L-Autopista, kde jsme objevili krystalické aragonitové formy, hodně podobné těm v jeskyních na Krymu. Odebrali jsme pouze vzorky krystalů a analýzy v Ústavu vied o Zemi z Bánské Bystrice potvrdily, že se jedná o aragonitové krystalové formy. Při této návštěvě, jsme měli za cíl kromě vzorků krystalů, kterých je na dnu jeskyně mnoho, odebrat i vzorky sedimentů a hlín, na kterých aragonitové speleotemy vyrůstají.

A také porovnání aragonitových forem v navštívených jeskyních s aragonitovými formami v jeskyni Emine Bojir Chasar a porovnání mikroklimatických podmínek v jeskyních.  Současně porovnání na jakých skalních či sedimentačních podkladech aragonitové speleotémy vznikají, jaké krystalické formy vytvářejí.

Průběh expedice:

24-25.5 Přeprava Bohumín-Ostrov- Aiguèze (kaňon Ardeche)

Návštěva krasového kaňonu Ardeche, středověkého městečka Aiguèze a skalního mostu Vallon Pont d’Art na řece L’Ardèche.

 

 

Přeprava k městečku La Roque-sur-Cèze, kde jsme na parkovišti – kempu přenocovali. Příští den ráno prohlídka krasových kaskád Cascade de Sautadet.  Kaskády  v délce asi 500 metrů byly vytvořeny na řece  La Ceze  v destinaci La Roque-sur-Cèze (Gard). Protéká jimi dravá řeka a byly vytvořeny ve vápencových vrstvách. Kromě meandrů hlubokých až 8 metrů je zde vidět množství obřích  hrnců, menších skalních mostů  a tvarů známých z jeskyní.

26.5    Přeprava pod městečko Gandia ve Španělsku. Nocleh na pláži.

Příští den ráno se přemísťujeme na místo srazu s kamarády s klubu Resaltes. Přijíždí José, který byl s námi vloni  a hned se omlouvá, že nepůjde s námi, neboť má poraněné koleno. Za chvíli velký kamarád Alberto, Vir a Vicente. José, který naštěstí umí anglicky, nám říká, že Vicente již v této jeskyni byl, ale je to veliký popleta a zmatkář. Převlékáme se a známou stezkou míříme podchodem k jeskyni.

Popis jeskyně Cueva De L-Autopista je obsahem zprávy z expedice Murcia 2018 ( https://www.orcus-speleo.cz/expedice-murcia-2018/). Brzy se přesvědčujeme, že Vincente se v jeskyni opravdu vůbec neorientuje. Proto jsme po hodině překonávání plazivek a labyrintu jeskynních chodeb nejdříve skončili ve východní části jeskyně, kde se aragonitové formy vyskytují pouze výjimečně. Máme sice mapu jeskyně, kde je vyznačeno i několik polygonových bodů, ale ty najít v jeskyni je problém a stabilizovány jsou pouze některé. Pro jistotu jsme si cestu značili reflexními šipkami.

Teprve po dalším bloudění a upozornění Pepy na místo, kde se v roce 2018 výprava dostávala do severních částí jeskyně, byly postupně nalezeny a navštíveny Sala Blanca, Galeria Dels Miserables, Sala Del Jardí. Zde byly odebrány vzorky hliněných (většinou suchých a ztvrdlých) sedimentů, na kterých zde často vznikají aragonitové formy.

 

Zvláště jemné jehlicové krystalické struktury byly vytvořeny jak na stěnách, tak na dně těchto částí jeskyně. V jeskyni lze pozorovat dvě hlavní formy aragonitových krystalových tvarů.

1. Jehlicové a často až vlasové krystaly vyrůstající z jednoho místa do všech směrů- tyto formy jsou hlavně na  stěnách a stropech jeskyně. Tvarem často připomínají květy chryzantém (podobně jako aragonitové formy v jeskyni Emine Bojir Chasar). Jehlicové krystalové tvary jsou zde však mnohem jemnější a delší.

2. Jehlicovité a stébelnaté krystaly vyrůstají stromečkovitě na sobě. Tyto formy jsou na stěnách a hlavně na dnech jeskyně, kde vyrůstají na  krápníkových kůrách (zřejmě také aragonit) nebo na zemních tvarech, pokrytých vrstvou aragonitových (zřejmě) kůr. Všude na stěnách, kde jsou vytvořeny aragonitové krystalové formy, jsou stěny pokryty vrstvou bílé (zřejmě aragonitové) kůry, připomínající polevu.  Ze stropu a stěn na těchto kůrách vystupují a visí nepravidelné tvary, připomínající stalaktity. Stejně jako krystalové formy jsou čistě bílé barvy.

 

 

Pouze v chodbě Sala del Xampinió (kde jsme však při této návštěvě nebyli) vyrůstají trsy aragonitových krystalů nebo aragonitové formy, připomínající „žampióny“, přímo na stěnách jeskyně, často zde tvořenými nehomogenním vápencem či konglomerátem. Byly vytvořeny také na dně této části, které je tvořeno směsí hliněných sedimentů a vápencovou sutí.

Cestou na povrch sbíráme reflexní šipky a  naštěstí výstup společně zvládáme bez většího bloudění.

 

 

 

 

 

 

 

Po skončení akce se výprava přepravila do Mursie, kde stejně jako v minulých létech byl hlavní stan expedice v domě u Alberta. Večer se k výpravě přidal Luděk Látal a Kája Hanočíková.

27.5 Dopoledne se přepravujeme na středomořské pobřeží k městu Aguilas, kde se společně s dalšími členy klubu Resaltes uskutečnila plavba na kajacích podél pobřeží.

Po obědě se všichni přemísťujeme východně od městečka Calabardina, kde parkujeme  na pobřeží pod kostelem Ermita de Cope.

 

Na skalnatém výběžku se zde nachází jeskyně  Torre de Cope. Od parkoviště je vzdálena JV asi 40 minut chůze. Vstup leží ve skalním zářezu asi 25metrů nad úrovní moře.  Jenže naši průvodci nějak zapomněli lokalizaci jeskyně,  a tak jsme po skalnatém prudkém svahu nad jeskyní dosti dlouho bloudili. Nakonec jsme objevili, že ke  vstupu vede ocelovým lanem vystrojená cesta ve skále a po skalní terase, která začíná asi 60 metrů nad úrovní moře.

Vlastní jeskyně má propasťovitý charakter. Vstupní členitá propástka má asi 15 metrů a lze jí přímo sestoupit k mořem zatopenému dnu anebo dále pokračovat mezi krápníky, stupňovitě klesající prostorou, končící opět v prostoře s podzemním mořským jezerem.

 

Účastníků bylo skoro dvacet. I když jeskyně není náročná končíme okolo půlnoci. Pak velmi pozdní večeře a návrat okolo půl třetí ráno k Albertovi do Murcie.

29.5 Sestup a exkurze do jeskyně Cueva de Pulpo. Jeskyně se nachází se nedaleko městečka Almadenes, JZ asi 2 km. Příjezd z města Cieza,  po silnici RM B 19 pak okolo ústí kaňonu a ferraty Caňon del Almadenes. Z parkoviště mírným stoupáním pak ještě pěšky asi 500 metrů. Vstup je ohraničen plotem z ocelových profilů (daly by se lehce překonat) a není uzamčen. Vstup o průměru 50cm ústí do rourovité, klesající chodby. Na ni navazuje systém suchých vertikál o maximální hloubce 20 metrů.

Na akci nás doprovází Alberto a Vir. A protože byla s námi i Kája, která ještě vertikály nelezla (byť jsou zde velmi jednoduché), tak ji začali oba vyučovat.

 

A vrcholem bylo, že to zkoušeli i na nás. Zvláště Vir. Nejdříve zkontrolovala naši výstroj. A pak už jsme nic nechápali. Jištění dvěma lonži i tam, kde nebylo kam spadnout, a vrchol byl, když nás čtyři společně nechala  připnout se ke smyčce, síly asi šňůrky z bot (neunesla by asi 50 kg) a to opět v místě, kde nebylo kam spadnout :-). Nechápala, že většina z nás má za sebou tisící metrové propasti. Ještě, že propast má hloubku pouze 70 metrů a nikoliv 700. S jejich rychlostí vystrojování bychom tam byli ještě dnes.

 

A tak jsme raději utíkali vždy daleko od ní. Asi v hloubce okolo 70 metrů začínají v jeskyni horizontální, velmi zajímavé části. Kromě krápníkové výzdoby, místy velmi bohaté, je dno chodeb pokryto vysokými kupami sypkého šupinatého sintru, zřejmě raftového původu. Na stěnách jsou velmi dobře patrné velmi husté, často se střídající po několika centimetrech, úrovně podzemních vod. Proto je také jeskyně chráněna. V této jeskyni jsme odebrali vzorky sypkého sintru.

 

 

 

 

Po skončení akce zastavujeme u ústí kaňonu Caňon del Almadenes, na odpočívadle nad řekou Segura, do které zde vtéká termální pramen. Ale není moc teplý. Je na protějším břehu a přístup k němu je po mostě nad řekou a pak asi 200 metrů houštím po proudu řeky. Večeříme v městě Cieza a do Murcie se vracíme hodně po půlnoci.

 

30.5 Dnes nás čeká přeprava do Francie. Dopoledne ještě vyrážíme k pobřeží Středozemního moře. Nejdříve za město Cartagena, kde se kromě zajímavého skalního pobřeží nacházejí i historické objekty středověkých pevností. Z Cartageny přejíždíme do městečka Bolnuevo, kde v pobřežních pískovcových skalách větrná a vodní eroze vytvořila zajímavé skalní útvary.

Odpoledne vyjíždíme z Murcie směr Beziéres ve Francii. Na noc zůstáváme na zajímavém parkovišti u kostela Ermita del Calvari u městečka Alcalà de Xivert.

31.5 Pokračujeme v přepravě na místo srazu s francouzskými speleology do sedla nad osadou Greissenac v národním parku Du Haut Languedoc, kde také přespáváme. Tam také doráží za námi Luděk s Kájou.

1.6. Sestup a exkurze do jeskyně Grand Aven du Mont Marcou

Jeskyně je spravovány speleology Association Mont Marcou a vstup do ní je velmi omezen. Vstup leží v nad. výšce 840 m n.m. Jeskyně má dvě části, propasťovitá část s hloubkou -345 metrů je otevřena pro každého zájemce. Ale část, kde se vyskytují unikátní aragonitové krystalické formy zelené barvy, do ní je povolen vstup pouze 2 x ročně, skupině 10 osob. Vstupní propast je společná a je neustále zalévaná nevelkým potůčkem, který se však po dešti mění v silný potok a sestup je nemožný. Zalévá i níže položené plazivky a meandry. V hloubce okolo 70 metrů se vertikální systém dělí na dvě větve. Větev se zelenými aragonitovými speleotémy je zde uzavřena ocelovou mříží. My jsme měli samozřejmě hlavně zájem o části se „zeleným aragonitem“.

Místo srazu nebylo na sedle, kde jsme spali, ale asi 5 km dále u jedné z farem, kam nás ráno přivádí Mathias, která nás ráno na sedle objevil. Mezitím se již k sestupu připravila skupina Belgičanů a vyrážejí k jeskyni. Michel a Mathias (členové Association Mont Marcou) k nám přicházejí a ptají se, zda máme nějaká lana. Je nám to divné proč, ale dvě třicítky máme. I my se balíme a vyrážíme k jeskyni. Je to asi 20 minut po klesajícím chodníku. Belgičané s doprovodem mizí ve vstupní propasti a za nimi jdeme my.

Do vstupní propasti padají i vody z potoka, který dnes po několika dnech sucha je slabý. Po deštích, je sestup do jeskyně nemožný. Silné vodopády nezalévají jen vertikály, ale protékají i nízkými úzkými plazivkami, které propojují větší jeskynní prostory. V hloubce asi 70 metrů (sestup je většinou ve vertikálách s vodopády a ani deviace od vody nezachrání) je doháníme a vidíme, že oni jdou jiným směrem než my. Michel a Mathias instalují naše lana a dalšími nevelkými vertikálami a hodně úzkými meandry sestupujeme hlouběji. Až nyní se dovídáme proč. Abychom nemuseli čekat a mrznout až Belgičané vystoupí ze „zelené“ části jeskyně, cvičně lezeme směr dno. Naše lana ale stačily do hloubky asi 130 metrů a vystupujeme zpět. Stropy vertikál a dómů jeskyně tvoří často nakupené  vápencové bloky a balvany, které jsou spojeny sintrem a  vytvářejí tak jakési slepence (konglomeráty) .  I tak ještě asi půl hodiny čekáme, až Belgičané vystoupí a my je vystřídáme.

 

 

Postupně sjíždíme dvěma vertikálami na dno této části jeskyně. Cestou vidíme, že vedle nás vede vodovodní hadice. Na dně vertikál chápeme proč. Stojí zde stan a je tady vybudován základní tábor. Tady ze sebe sundáváme overaly a vodou z hadice řádně myjeme gumáky. Teprve pak, po dvojicích můžeme vystoupit po dvou ocelových žebřících do jeskynní dutiny, vyplněné bohatými aragonitovými formami. A to hlavní: od bíle barvy až po brčálově zelenou. O výzkum a analýzy se jim zde starají vědci s university Universite De Namur (Département de Géologie de l’Université de Namur, Belgique).

 

Tvarem připomínají aragonitové formy ty v jeskyni Aven des Crozes (https://www.orcus-speleo.cz/expedice-espana-2015/). Jehlicové krystalové speleotémy jsou zde výjimečně, většina tvarů představuje různě pokroucené, tvarem heliktity připomínající stébelnaté formy. Uspořádání je většinou ježovité.  Pokroucené stébelnaté (trubkovité) aragonitové speleotémy jsou často duté. Zeleně jsou překryty i početné stalaktity a stalagmity, vysoké až 0,8 metru. Ve vápencových vrstvách jsou viditelné slabé nazelenalé jílovité vrstvičky, které podle belgických badatelů jsou bohaté hlavně na nikl, zinek, hořčík, měď, stroncium. A právě nikl způsobuje zelené zabarvení aragonitových speleotém. Belgičtí badatelé je klasifikovali jako frainpontit a sauconit.

 

Po vizuálním srovnání aragonitových speleotém Aven du Mont Marcou  z krystalovými aragonitovými formami  v jeskyni Cueva De L-Autopista lze říci, že jsou zcela odlišné. Stejně tak s aragonitovými spelotémy v jeskyni Emine Bojir Chasar. Bohužel v této jeskyni podrobné analýzy či výzkumy geneze aragonitových forem nebyly prováděny. Jediným výsledkem je analýza jehlicových krystalových speleotém, odebraných naší expedicí v roce 2018 a provedených pracovníky Ústavu vied o Zemi, Slovenská akadémia vied. Byly potvrzeny jako aragonitové speleotémy.

 

 

Zajímavým společným jevem, je skutečnost, že některé krystalické aragonitové formy (zvláště zv. Chryzantémy, či ježovité tvary) v jeskyni Emine Bojir Chasar (zde poměrně mocné vrstvy hliněných sedimentů), Cueva d Autopista, Aven de Crozes vyrůstají na plochách pokrytých vrstvami hliněných sedimentů, které byly postupně pokryty stagmalitovou vrstvou (zřejmě !!! také aragonitovou). V jeskyni Cueva d Autopista zvláště v sále Sala del Xampinió.  Na stěnách jeskyně Mont Marcou v sále s aragonitovými spelotémy byly hliněné sedimenty pod aragonitovými formami pozorovány v malé míře.

Navštívené jeskyně Mont Marcou, Aven de Crozes i Cueva d Autopista jsou vytvořeny ve vápencových vrstvách, které jsou často protkány či střídány vrstvičkami jílovců i břidlic, což neplatí pro jeskyni Emine Bojir Chasar, která je vytvořena v kompaktních vrstvách jurských vápenců.

Z jeskyně vystupujeme pozdě odpoledne a připravujeme pro všechny piknik na louce. S českou šunkou, španělskými sýry a českým pivem. A pak už vyrážíme na dvoudenní, dva tisíce kilometrů dlouhou cestu zpět do Bohumína.

 

Josef Wagner