EXPEDICE ČATYR DAG 2019

Krymské hory a plato Čatyr Dag. Již mnoho krát jsme se zde pobývali, objevili mnoho jeskyní, zkoumali unikátní krasové jevy. A opět  se do Krymských hor  vracíme. Tím hlavním důvodem jsou jeskyně Mramornaja a Emine Bojir Chasar Nižni a unikátní krystalové spelotémy v nich.  Tentokráte je nás sedm.  Jako vždy vedoucí výpravy Pepa a s ním Jožka, Pepe, Petr, Jaryn, Jana a Verča.

Letadla Aeroflotu nás bez problému, jak jsme si již zvykli, přepravují přes Moskvu do Simferopolu. Krátká zastávka u Saše Kozlova v jeho společnosti Onyxtur, upřesnění plánu výpravy, nákupy zásob a vyjíždíme na dolní plato Čatyr Dagu, na Sašovu turistickou základnu. A ubytování extra luxusní, se vším komfortem.

 

Den druhý. Máme tady několik úkolů. Tím prvním je odběr vzorků klastických štěrkových sedimentů v jeskyni Mramornaja, vhodných na datování metodou kosmogenních nuklidů. Touto metodou se dá určit jejich stáří až do 6 milionů let. A také v turisticky nepřístupných částech jeskyně provést fotografování úžasných spelotém, které jsme nestihli v minulém roce.Vlastně kromě Jožky a Pepy ostatní členové výpravy jsou v těchto jeskyních poprvé. Dostat se do vzdálených částí jeskyně Mramornaja není veliký problém. Několik plazivek a nevelká vertikála. Za nimi začíná kouzelný svět žlutých, medových a červených kalcitových krystalů, pokroucených heliktitů i lesů krápníků. Pokaždé člověk žasne, co vše příroda dokázala vytvořit.

 

 

 

Vzorky štěrkových sedimentů jsme zde odebírali již v loňském roce. Ale pro potřebné analýzy jich bylo málo. Proto, to letos napravujeme.

 

Funkci elitního a hlavního kuchaře bere na sebe Jožin. Vlastně musel, kdo by se jinak postaral o jeho baby. Nás pasoval na pomocné síly v kuchyni.  Je pravdou, že to zvládal výtečně. Jako chůvu bychom jej brali všichni.

Den třetí. Sestup do systému jeskyně Emine Bojir  Chasar Nižní. Jak se dohodli Pepa se Sašou poslední na dlouhou dobu. I když Saša do této kouzelné, přísně chráněné části jeskyně pouští jen nás, snažíme se počet návštěv minimalizovat a co nejméně narušovat křehký svět aragonitových  krystalů.

Tentokráte Saša umožnil i sedmi krymským geologům a pracovníkům  simferopolské university, aby s námi sestoupili do „Nižného Bojiru“. Je nás celkem čtrnáct a trochu jsme měli obavy, jak vše časově zvládneme.

My se ale  nejdeme do podzemí jen podívat. V podzemí jsme objevili dosud jinde nepopsané krystalové formy, které jsme pracovně nazvali duté krystalové stalagmity. Proč a jak krystaly aragonitu a kalcitu  vytvářejí tyto jinde nevídané tvary, stále ještě nevíme.  V minulosti jsme odebrali vzorky krystalů a cílem této výpravy je pokusit se odebrat i vzorky skapávající vody. Víme, že skap vody na tyto speleotémy je velmi řídký. Jedna kapka za mnoho hodin. Proto umísťujeme na vrcholky krystalových stalagmitů kelímky a věříme, že během příštích dvou dní do nich alespoň pár kapek vody spadne.

 

 

Ještě jeden úkol je před námi. V jeskyni jsme také poprvé popsali další unikátní speleotémy. Nazvali jsme je  chryzantémy. Co pak se dají nazvat jinak tyto čarovné, květnaté tvary, které zde vytvořily krystaly aragonitu a kalcitu? Pro další analýzy geneze těchto forem odebíráme jejich vzorky.

Mléčná chodba to nejsou pouze chryzantémy , ale také les krápníků obalených miliardami jehlicových a stébelnatých krystalů. Díváme se na ně po sté a vždy nacházíme něco nového.  Ještě se pokochat  pohádkovou výzdobou v  Sále Červených máků a zpět na povrch.

 

 

 

Den čtvrtý.

Saša má narozeniny a na  plato přijíždí s Irou a naší kamarádkou z mnoha expedic Káťou .  Oslava bez tatarské šurpy, to je nemožné. A jako vždy se přípravy polévky s jehněčím masem  sám oslavenec. A jako vždy je skvělá. Stejně tak i šašlyk, naložené ryby a samozřejmě krymský koňak.  I když Sašovi  mnohem více chutná naše slivovice.

Na platu se objevil i náš kamarád Chorche, objevitel mnoha jeskyní na Čatyr Dagu. S Pepou prožili nejednu expedici a jejich setkání je vždy událost. Ve svém bádání je neúnavný. S kamarády nedaleko základny prohlubují jednu z otevřených propastí v naději, že se jim podaří objevit další jeskynní systém. Ještě večer se jdeme podívat jak jsou daleko. Vlastně hluboko.

A ještě jedno nečekané setkání. S jeskyňáři, se kterými v roce 1984 působili na expedici na platu Karabi.

Den pátý

Dnes a možná naposled  na řadu let jdeme do Nižného Bojiru. Tentokráte se dělíme na dvě družstva.  Společně sestupujeme do Krystalového sálu a tady se naše cesty dělí. Jožka, Pepe, Petr a Verča vystupují do výše položených partií jeskyně nazývaných sál svatého Georgia. Dosud jsme v něm nepořídili žádnou fotodokumentaci. A tak mají dnes napravit.

 

 

Pepa s Janou a Jarynem míří zpět do sálu Nokturno. Po trase je ještě jeden kouzelný jeskynní dom, který často jen tak proběhneme. Dom Ponorů. Jinde na světě by už tento dóm byl přísně chráněným unikátem. Stěny i krápníky pokryly  krystaly kalcitu medové barvy. Nádherné dílo přírody.

V Nokturnu postupně odebíráme kelímky připevněné na vrcholcích krystalových stalagmitů a jsme zvědavi, kolik do nich nakapalo vody. Některé kelímky jsou zcela prázdné, ale ve dvou je tak půl centimetru kubického vody. Přeléváme vzorky skapu vody do zkumavek a popisujeme každé místo odběru. Snad jejich analýzy v ústavu věd o zemi  napoví více o genezi těchto unikátních speleotém.

 

 

Vracíme se zpět a nakukujeme do míst, kterým jsme v minulosti mnoho pozornosti nevěnovali. Jeskyně je přebohatá na úžasné krystalové a krápníkové formy. Stačí se vplazit do některé skryté  jeskynní prostory a otevírá se pohled na další křehké a čarovné tvary.

 

 

 

 

Sraz se skupinou pracující v sále svatého Georgia byl naplánován v domě Krystalů. Na trase je několik plazivek a propastí a přesněji snad sraz nešlo naplánovat. Jožkova skupina sestupuje ve chvíli, kdy Pepova skupina do domu přichází. Zbývají dvě poslední vertikály a transport materiálu zpět k malému vstupu do části jeskyně Emine Bojir Chasar, nazývané Nižni. Vstup bude nyní na mnoho let uzavřen a s ním i kouzelný a jedinečný svět krystalů.

Den šestý

Dopoledne vše balíme a loučíme se s Čatyr Dagem. Saša nám půjčuje wolsvagna  transportéra a my odpoledne míříme do městečka Kača, kde má Saša u moře turistickou základnu.

Den sedmý

Máme na Krymu ještě několik dní a ty chceme věnovat exkurzím po zajímavostech poloostrova. Dnes míříme do historického centra Bachčisaraje. Prohlídka chánského paláce, oběd v tatarské restauraci a pak návštěva Uspenského monastýru, který se stále rozrůstá. Když jsme tady byli v 1979 poprvé, byl tady pouze svatý obraz na skalní stěně a jeskynní kaple. Původně zde byli byzantští mniši, dnes obrovský pravoslavný mužský monastýr.

Další zastávka patří tajemné karajimské zlaté studni. Objevil a vykopal ji Saša se svými kamarády a zpřístupnil pro turisty. Dnes je uzavřena. Od tohoto roku vedení Bachčisarajského zapovědniku její provoz nedovoluje. Tak tady se dnes nepodíváme.

Naše exkurze končí ve skalním městě Čufut Kale a karajimském hřbitově. Karajimové byli jedni z původních obyvatel Krymského poloostrova, jejich původ je stále zahalen tajemstvím. Pomníky na hřbitově jsou ze 14 století a je jich zde více jak 7000. Bohužel většina byla převrácena vykrádači hrobů.

Den osmý

Kača je nedaleko Sevastopolu a proto naše další cesta míří do tohoto města. Byli jsme tady mnohokráte a vždy jsme si objednali plavbu okolo zakotvené  ruské vojenské flotily a samozřejmě i údajně na světě nejtišších ponorek. Plavbu jsme  nevynechali ani dnes. Po ní procházka městem a tržištěm, na kterém nechybí opravdu nic.

Den devátý

Ještě jedno místo je naším častým cílem Balaklavská zátoka. Při výjezdu na vrcholky nad zátokou jsme nejdříve trochu zabloudili a Pepa pravil, že zná cestu, která vede na hřeben. Jen zapomněl, že po ní jel kdysi dávno Landcrusrem. No ale dnes se transportér v terénní auto musel proměnit. Ještě že to Saša neviděl.

 

 

Nad zátokou se vypíná řada pevností. Nejvýznamnější je pevnost Čembalo, která hrála významnou roli při obraně Krymu ve všech rusko-tureckých válkách. Balaklavská zátoka ještě před 15 lety byla přísně utajovaným a uzavřeným místem. Tady do podzemních doků vplouvaly ponorky a po přezbrojení jadernými torpédy vyplovaly druhou podvodní skalní branou zpět na moře. Jenže nové, daleko větší ponorky se již do podzemí nevešly a doky ztratily svůj význam.

Cesta do Balaklavy vede nekonečnými vinicemi, které zásobují známý vinařský závod Zolotaja balka. Jeho návštěvu a degustaci vín si nemůžeme nechat ujít.

 

 

Den poslední – je jako vždy dnem relaxu, dobrého jídla a  loučení. Na Kaču k moři přijíždí za námi Saša s Irou a dalšími přáteli. Dnes nám připravili  pravou  uchu z pěti druhů ryb.

Příští ráno vše balíme, naposled nakládáme do Transportéra . S vycházejícím slunce  míříme na simferopolské letiště. Další výprava na Krymský poloostrov skončila. Bude ještě další?

 

 

Josef Wagner