Expedice Čatyr Dag 2018

Když naši  slovenští kamarádi, geologové z Ústavu vied o Zemi z Bánské Bystrice, kteří byli společně s námi v roce 2017 na hřebeni Čatyr Dag vypustili první výsledky  analýz odebraných vzorků krystalů a sedimentů , bylo nám jasné, že musíme opět do jeskyní na Krymu. Tak vznikla Expedice Čatyr Dag 2018

Výzkumy a analýzy vzorků krystalů, sedimentů a vod z jeskyní Mramornaja a Emine Bojir Chasar přinesly řadu nových objevů, ale také mnoho otázek a dalších záhad.

A tak 24 června vyjíždějí z Bohumína Pepa Wagner, Pavel Kotrla, Jiří Antonín, Roman Latečka a Monika Bolcková, aby podle v plánu v Olomouci přestoupili do Transportéra Jirky Augustýnka a pokračovali na letiště. Jenže vše bylo jinak. Čekáme na domluveném místě setkání u Mac Donalda více jak hodinu a Jirka nikde. Jeho telefon nedostupný. Čas začíná být kritický. Ještě s náma jede Jirkův kamarád a možná budoucí zeť Filip z Prahy. Ten má čekat na letišti. Telefon na něj nemáme, ale alespoň na email mu píšeme, zda nemá spojení s Jirkou. My již nečekáme a jedeme směr Praha. Jsme skoro v Praze, když se Augustýnek ohlašuje po telefonu. Prý si myslel, že letíme až zítra, klidně spal, sbalený není vůbec, je v Jeseníku a do odletu zbývají 4 hodiny. Už to chtěl vzdát, ale hecujeme ho, aby vyrazil. Na cestě mu štěstí mu přálo.  A on to fakt stihnul. Na poslední chvíli. Letadlo už málem rolovalo.

V Moskvě přesedáme na let do Simferopolu. Dokonce už nemusíme ani vyzvedávat zavazadla a převážet je do haly na vnitřní linky.

V Simferopolu na letišti nás čeká ještě jedno a větší překvapení. Přistáváme na nové ploše a vystupujeme v nové, moderní, mezinárodní odbavovací hale. Ještě vloni jsme tady s Pavlem viděli nějakou hrubou stavbu. Dnes plně funkční letištní hala.

Tak nejen most na poloostrov stihli postavit. Na novém letištním parkovišti nás čeká s Transportérem Saša Kozlov junior a převáží nás k sídlu OnyxTur, kde jsme již očekávání naším přítelem Alexandrem Kozlovem. Samozřejmě vybalujeme dárky – tím nejvíce očekávaným je vždy několik petek valašské slivovice. Kromě toho tentokráte i velkoplošné fotografie na připravovanou výstavu o jeskyních Čatyr Dagu a vzor knihy fotografií o jeskyni Emine Bojir Chasar. Za to nás Saša zásobuje portvejnem a krymským koňakem.

Opět nasedáme do Transportéra a pokračujeme směr hřeben Čatyr Dag. Cestou zastavujeme v jednom ze supermarketů a nakupujeme zásoby na příští dny. Obchod je bohatě zásoben potravinami všeho druhu a vůbec není poznat, že na Rusko je uvaleno embargo. V regálech je cokoliv od Nestlé, Nescafé ….. Ceny , jako u nás.  Pro místní to ale není nejlevněší, když průměrné platy se pohybují okolo 600  euro. Za to při návstěvě Ukrajiny se cítí jako králové, když zde jsou platy až třikrát nižší.

Po obědě vyjíždíme do Sašovy základny u jeskyně Mramornaja. Ubytování máme v jedné z chatek. Pro jeskyňáře komfortní.

Sobota. Dnes je cílem jeskyně Mramornaja a hlavně její spodní, turisticky nepřístupná patra. Máme dva úkoly. Při naší loňské expedici  naši slovenští kolegové objevili na stěnách jeskyně Emine Bojir Chasar stopy po vrtavé a leptavé činnosti mořských hub rodu Cliona, potvrzující ponoření jeskyní na platu Čatyr Dag  a plata Čatyr Dag pod hladinu moře. Po těchto stopách budeme pátrat i v jeskyni Mramornaja. A druhým úkolem je nalezení a odběr vzorků  klastických štěrkových sedimentů, vhodných na datování metodou kosmogenních nuklidů. Touto metodou se dá určit stáří až do 6 milionů let.

Postupně sestupujeme až do, nejníže položených podzemních sálů  Heliktitového a Kanalového (Ruslovyj) domu. Právě tady na stěnách jeskyně objevujeme poměrně rozsáhlé doklady o činnosti vrtavých hub.

 

 

V podzemí se pohybujeme se v nadmořské výšce okolo 850 metrů n.m.  V jeskyni nacházíme i několik míst vyplněných alochtonními sedimenty, které zajímají naše slovenské kamarády a ihned odebíráme několik vzorků pro další analýzy.

 

Procházíme i turisticky zpřístupněné části a v chodbě zvané „Tigrovy chod“ objevujeme ve stropě další místa se štěrkovými sedimenty. A Pavel hned naplňuje pytlíky dalšími vzorky.

Jeskyně Mramornaja je vyplněna bohatými krápníkovými i krystalovými formami.

 

 

 

 

 

Neděle Dnes naše výzkumy pokračují v dalších jeskyních na Dolním platu Čatyr Dag. Nejdříve vyrážíme k jeskyni Suuk Koba. Ale ještě něco nás čeká. Saša do naší výpravy přidal jednoho účastníka. Třináctiletého Vova. Vova ještě nedávno žil v Karlových Varech a nyní se vrátil ke svému otci do Simferopolu. A my jej máme naučit základům speleoalpinismu. Vlastně se nemohl dostat do lepších rukou. Vždyť se o něj starali ti nejpovolanější. Jirka- člen Speleologické záchranné služby ČSS, Pepa šéf komise pro speleoalpinismus ČSS, Jirka Antonín  inspektor bezpečnosti práce a všichni lektoři a instruktoři CRAA

Mezitím Pavel s Romanem a Monikou kontrolují jeskyni Suuk Koba a zjišťují, že v celé jeskyni nejsou žádné stopy po činnosti vrtavých hub. Stejně tak v nedalekém jeskynních systému Bim Baš Koba. Jeskyně leží výše než jeskyně Mramornaja a je možné, že ponoření hřebene Čatyr Dag do moře takové výše nedosahovalo.

Večer nás čeká kulturní zážitek. V největším jeskynním sále vystoupí Simferopolský symfonický orchestr s dalšími sólisty. A opravdu to byl zážitek. Unikátní akustika, skvělé výkony orchestru, sólistů a pěvců. Vše zaznamenával První Ruský televizní kanál. A když reportér zjistil, že jsou zde přítomni i Češi, musel Pepa podstoupit pro ruskou televizi interview.

 

A pak samozřejmě večeře se simferopolskými umělci. A naši kluci rychle zjišťují, že sólistky a houslistky jsou hodně hezké a sympatické. A co chutnalo nejvíce? Salajova slivovice. Ještě, že jsme trochu schovali. Ale i krymský koňak byl super. Extra večer.

Pondělí Po všechny dny na Čatyr Dagu vane silný vichr, až se v noci bojíme, že nám to odnese střechu. Ale stálé svítí sluníčko. Na dnešek jsme naplánovali povrchovou exkurzi na Horní plato Čatyr Dag. Nejen exkurzi, ale i pokusy o exploraci krasového terénu ve vzdálenějších rajonech od jeskyně Mramornaja. Máme sebou i drona a tak chceme natočit i záběry na celý hřeben. To jsme ještě nevěděli, že na Krymu není dovoleno drony používat. A my už několik dní s ním létáme nad Dolním platem.

Projít celé Dolní a Horní plato, to je túra dlouhá skoro 25 kilometrů. Výškový rozdíl asi 600 metrů. Přecházíme přes  východní okraj Horního plata, vrchol Angar Burun a pokračujeme na západní okraj vrchol Eklizi Burun (1527 m n.m.) Ale k našemu překvapení s námi na vrchol vystupují stovky mladých i starých poutníků, pravoslavní kněží a nesou sebou i obří pravoslavný kříž. Dnes je totiž nějaký pravoslavný svátek, a zde na poutním místě proběhne slavnostní mše.

Sestupujeme zpět na Dolní plato a mezi stovkami závrtů, většinou hustě zarostlých starým bukovým porostem, se pokoušíme objevit něco nového. Jenže, plato jsme my a stovky speleologů procházeli sto krát, a jen těžce se dá zde novou jeskyni objevit.

Úterý  Opět se vracíme do jeskyní. Samozřejmě dále pátrat po znacích činnosti vrtavých hub. Společně s jedním se sašových jeskyňářů sestupujeme terénem o 150 metrů níž, než vstup do jeskyně Mramornaja. V hustém nízkém lese je ukryt malý vykopaný vstup do jeskyně  Bělosněžka.

Jeskyně byla objevena v devadesátých létech minulého století. Určitě byla kdysi dávno součástí jeskyně Mramornaja. Prozatím je dlouhá okolo 150 metrů. Stopy po činnosti vrtavých hub jsme nenašli. Opět se nám potvrzuje, že Čatyr Dag byl ponořen je do určité výšky (či hloubky), neboť houby žijí a pohybují se pouze v příbojové zóně.

Po „Bělosněžce“ se vracíme do jeskyně Emine Bojir Chasar, prohlédnout turisticky zpřístupněné části, zda kromě objevu stop po vrtavé činnosti hub v domě Kečkemét nenajdeme další výskyty. Našli jsme je ještě v několika dalších chodbách.

Ještě jednu akci v úterý stíháme. Pepa a Pavel nalákali ostatní na exkurzi do námi objevené jeskyně Komar. Vykopali jsme ji v roce 2012 a má unikátní výzdobu – kořenové stalagmity. Prý jeskyně je jednoduchá a nejsou třeba ani gumáky, pravil Pepa. Trochu jsme se báli, jestli ji už někdo další nenašel a krápníky nevylámal. Dobře jsme ji zamaskovali a tak je nepoškozená.

 

Jenže když Jirka, Monika, Roman a Filip vylézají na povrch, nemají pro Pepu a Pavla slušné slovo. Prý bahno, úžiny, které ani Monika neprolezla a nakonec ji z jedné ze zabahněných puklin museli vytahovat. Neposlouchali, že si stačí  prohlédnou hlavní dom a do úžin se necpat.

Středa Ještě nám zbývá sestoupit do jeskyně  Trochglaska ( Emine Bojir Koba) se stejnými úkoly jako v ostatních jeskyních. V této propasťovité jeskyni jsme objevili jen nepatrné stopy, které by svědčily, že jeskyně prošla fází vývoje pod mořskou hladinou.

A večer je trochu slavnostní. Na plato vyjíždí Saša, přiváží nám Transportera a  skvělou šurpu (polévku z berana) a samozřejmě i šašliky. A loučímem se i s Vovou, kterého Saša odváží do Simferopolu.

Čtvrtek Ráno vše balíme, nakládáme do Transportéra a sjíždíme dolů z Čatyr Dagu. Míříme na pobřeží Černého moře do přímořského centra Kurortnoje pod vulkanickým hřebenem Kara Dag. Před námi je skoro 200 kilometrů úzkých horských silnic a serpentin lemující Černé moře. Trochu si cestu zkracujeme, když projíždíme zákaz vjezdu do vesnice Lučistoje  a pod hřebene Demerdži míjíme Aluštu.

Nejedeme přímo. Míříme ještě do „Slunečné doliny“, místa kde se nejen vyrábějí skvělá vína a portvejny, ale také údolí, ve kterém v minulých letech uviděl Pepa něco, co nazval pyramidy. Utvrdily ho i materiály : https://www.cez-okno.net/clanok/krymske-pyramidy,

http://mayax.ru/category/piramidi-mira/obnaruzheni-piramidi-v-krimu.html , http://www.zahadyazajimavosti.cz/index.php/2016/12/04/krymske-pyramidy-1/

Proto míjíme historické město Sudak a pokračujeme podél pobřeží vedlejšími cestami směr Sluneční dolina. A opravdu v dálce vidíme zemní tvary velikostí a tvarem připomínají pyramidy. Vystupujeme z auta a vydáváme se směrem k pyramidám.

Při prohlídce terénů jsme tady také objevili podzemní tunely, neznámého stáří a významu. Tyto zemní tvary sice připomínají pyramidy, ale jsou to jen zajímaví přírodní formy vzniklé zvětrávacími a erozními procesy. Vlastně i mezi vyvýšeninami nacházíme hluboké erozní kaňonovité formy, vytvořené stékajícími proudy vod po silných dešťových přívalech na dně doliny.

Odpoledne jsme ubytování v Kurortném a zkoušíme teplotu moře. Je ještě hodně studené. Za to čebureki v tatarské restauraci byli výborné. Se sýrem, brynzou, na sladko, s masem… I pivo se dalo pít. Tady, a po celém pobřeží Černého moře vlastně všechny restaurace, stánky, bistra patří Tatarům.

v soukromém penzionku. Slušně vybavený, sprcha, lednička, klíma… noc za 500 rublů (asi 200 Kč) na osobu. Kurortnoje je přímořské letovisko dosti vzdálené od velkých přímořských center. Ceny jsou zde určitě nižší, ale pláže, většinou štěrkové,  jsou dosti rozsáhlé.

Pátek  I na moři vane stále silný vítr a my si objednali exkurzi na člunu pod hřebenem Kara Dag. Kdyby ale byla na moři bouře, tak by člun nemohl vyjet. Byl sice silný vítr, ale  člun dorazil. Byl hodně rychlý a my jsme byli za chvíli úplně mokří. Co je to Kara Dag jsme již popisovali v reportáži z expedice v roce 2017.

Opět obědváme čebureki u Tatarů a vyrážíme na exkurzi do zajímavého skalního terénu „Novy svět“, ležící na pobřeží u města  Sudak. Cesta plná serpentin nás zavádí do stejnojmenného městečka Novy svět.

Okolí městečka má status botanické rezervace, kvůli endemické borovici Stankevich, která roste jen v těchto místech. Osada vznikla na popud jednoho ze zakladatelů ruského vinařství, knížete Leva Golitsinina,na konci 19.století. Kníže vybudoval na svém panství závod na výrobu šumivých vín. Zdejší ideální přírodní podmínky pro pěstování kvalitní vinné révy a přísné dodržování tradiční technologie výroby šampaňského vína, které zde zavedl kníže, mělo za vznik vína výjimečné kvality. Jedním z hlavních odběratelů byl carský dvůr. Původně se osada jmenovala Paradise (Ráj),ale po roce 1912, kdy majetek knížete Golitsinina navštívil car Mikuláš II, byla osada přejmenována na Nový svět.

Z osady vede nad mořem Golicynova stezka, která byla vyhloubena ve skalních stěnách hory Koba-Kaj právě k carově příjezdu v roce 1912. Dnes je to přírodní rezervace a ještě před 2 roky se zde platilo vstupné. Dnes zdarma.

 

Obcházíme východní část hory a před námi se otevírá velký portál „Golicynovy jeskyni“, která bývá také nazývána Šaljapinovou. Uprostřed jeskyně je malá studna. Kníže Lev Golitsyn nechal vybudovat  interiér této  jeskyně. Kamenná zeď dělí jeskyni na dvě části. Vnitřní část určená pro skladování vína – v ní jsou vyrobeny výklenky, ve kterých byly uchovávány archivní vína. Tato vinotéka je zachována do dnes.  Z jeskyně vedl tunel, který ústil do vinných sklepů závodu.

Golitsyn často tuto jeskyni navštěvoval. Jeskyně má úžasnou akustiku. Jeskyni osvětloval veliký lustr, byly zde vybudovány  kamenné terasy a lavice, které byly využívány při slavnostních příležitostech. Nová etapa v historii jeskyně začíná ve dvacátém století, kdy jeskyni navštívil car Mikuláš II.

Častým hostem u Golicyna byl slavný operní zpěvák Šaljapin. Při jedné návštěvě Šaljapin koncertoval i v této jeskyni. Šaljapinův hlas byl tak silný, že od rezonance  praskla sklenice v jeho ruce.

Od jeskyně pokračuje stezka okolo Modrého zálivu a mysu Kapčik, kterému se lidově říká Delfín. Modrý záliv bývá nazýván také Pirátský, protože podle legendy se zde schovávaly pirátské lodě už v dobách starověkého Řecka. Za mysem Kapčik se otevírá Modrá laguna, na které je pláž, která se jmenuje Carská. Podle legendy se právě na této pláži slunil první pár Ruské říše.

Sobota Ráno se loučíme, vše nakládáme do Transportéra a vyrážíme směr Simferopol. Již zkušeně projíždíme zákazem přes vesnici Lučistoje a odpoledne jsme pod Čatyr Dagem, kde u jezírka má OnyxTur své centrum. A dnešek, je dnem loučení. Přijíždí Saša se ženou, Vova i s rodiči. Loučíme a současně plánujeme další výpravu. Již na podzim. Chceme ještě navštívit jeskyni Simferopolskou, v Nižném Bojiru odebrat další vzorky a Saša plánuje vědeckou konferenci nad výsledky našich bádání i výsledky analýz a zjištění slovenských kamarádů z Ústavu vied o Zemi z Bánské Bystrice

Neděle Den odletu domů. Už jsme si zvykli, že cesta zpět probíhá bez problémů. A tak tomu bylo i tentokráte. Ráno v deset odlet z nové letištní haly v Simferopolu a c pět odpoledne jsme v Praze.