KRYM 2005

„Krym 2005“ 30.dubna-9.května 2005, Krymský poloostrov, Ukrajina.Otevření domu Kečkemét v Emine Bojir Chasar pro veřejnost, exkurze plato Demerdži

Účastníci: Josef Wagner, Zdeněk Kubík, Jozef Szalay, Arnošt Macura,Jana Wagnerová

Týden před odjezdem výpravy se dovídáme od Saše, že slavnostně otevřít pro veřejnost sál Kečkemét v jeskyni Emine Bojir Chasar a to za účasti samotného ukrajinského presidenta Juščenka a bez nás to prý nepůjde. A tak tam tedy vyrážíme. Naštěstí Ukrajina od 1.května zrušila pro nás víza a tak s odjezdem není problém. Klasicky vyrážíme 30 dubna směr Polsko a těsně po půlnoci 1 května překračujeme ukrajinskou hranici. A míříme dále na východ směr Kijev. Pepa a Zdeněk se střídají za volantem Boxera, zatímco Jožka a Arnošt jim vesele připíjejí na zdraví. Pelášíme dál a dál a někde u Dněpropetrovska nás zastavuje policie. Prý jsme jeli osmdesát na úseku, kde dovoleno pouze padesát. Načeš Pepa policajtům pravil, že spěcháme, neboť nás na Krymu čeká president Juščenko. Slovo Jučšenko působilo jak kouzlo. Policajti jen zasalutovali a pravili : „Ujezžajtě“. A tak jsme ujezžali.

Po půlnoci 2 května překračujeme hranici Krymu a zastavujeme na parkovišti asi 100 km od Simferopolu. Na oslavu vytahujeme litr slivovice.

Ráno přijíždíme před Onyxtur a hned pokračujeme na Čatyr Dag. Tentokráte jsme ubytování ve skoro rozpadlé maringotce, připomínající kontejner se smetím. Nevadí, alespoň nemusíme uklízet.

Večer samozřejmě opět slavíme šťastný dojezd. Podle plánu by slavnostní otevření Kečkemétu mělo být zítra. A tak se všichni zkrášlujeme holením a koupáním v „bani“.

Další den ráno očekávám e informace v kolik president přijede. Dovídáme se, že dnes né a tak vyrážíme na exkurzní okruh po platu Čatyr Dag.

Je středa a dovídáme se, že president opět nepřijede. Je nehezké počasí a tak vyrážíme do Simferopolu na tržiště. Nakonec stejně ale končíme v hospodě u piva a můžeme zpět na plato.

Je čtvrtek 7 května a máme volno. Slavnost se opět odkládá. Je krásně a tak vyrážíme na plato Demerdži. Hřeben vyčnívá nad černomořským pobžežím, vypínají se z něj skalní věže všech tvarů a ten nejznámější je skála „Hlava carevna Jekatěriny“. Autem jedeme do vesnice Lučistoje a restaurace, která je napodobenina Ranče parkujeme a vyrážíme mezi konglomerátové skály. Samozřejmě nejdříve pivo na ranči a pak vzhůru. Procházíme skalním městem a první problém způsobuje Pepa, který se záhadně někde ztrácí a ostatní jej několik hodin hledali- až našli. Po prohlídce skalního města večer končíme opět na ranči, kde jsme si domluvili projížďku na koních. Všichni dostáváme normální koně jen Zdeněk vyfasoval obra, aby jej vůbec unesl. A tak jsme absolvovali půlhodinovou projížďku. Na konci dne už koně hodně unaveni a moc se jím klusat nechce. Ale nakonec jsme to my i koně vydrželi. Večer likvidujeme další koňaky a v báni se opět chystáme na presidenta. Prý zítra přijede i s hercem Depardie.

Pátek 8.5 je den „D“. Ráno o půl desáté přijíždíme k jeskyni Emine Bojir Chasar. Zatím jsme tu sami.Přijíždí první hosté, Sašova manželka, speleologové. Je půl jedenácté a čeká nás to asi 20 osob. Přicházejí dva v kožených bundách se dvěma pudly, čepicemi sluchátky na uších. Prohledávají vše i celou jeskyni, jestli tam není bomba. Po nich přicházejí další v kožených bundách a prohledávají nám foťáky a kamery a hned nám zakazují fotit. Pak už nastává extra zmatek. Přivážejí i vlastní jídlo a pití a vše ještě ochutnávají a degustují ochutnávači. Nádobí i příbory jsou též vlastní. Nikomu nevěří. Z ničeho nic se objevuje Depardié a okamžitě vbíhá do jeskyně. Ceremoniál jej ani nezajímal. Po něm přichází první dáma s dětmi. A pak v obklíčení ochranky a plno neznámých osob Juščenko. Sašu mu představuje Pepu a začíná otevření Kečkemétu pro veřejnost.

President probíhá jeskyní se svou ochrankou spolu se Sášou a nás tam ochranka nepouští. Čekáme až všichni vyjdou ven. Loučíme se pohledem se všema a zatím co se vládní delegace chystá k obědu – my jdeme obědvat do naší maringotky.Nemáme sice tolik chodů- ale chutná nám stejně.

Sláva končí a celý cirkus odjíždí. I my se balíme a odpoledne jedeme do Simferopolu k Sašovi. A tady slavnostní večeři zakončujeme náš pobyt na Krymu. Též bylo několik chodů Sašovy kuchyně.

Je sobota ráno, Saša odjíždí doprovodit presidenta na Čufut Kale a my po nákupech sedáme do Boxera a míříme domů. Tentokráte to zkoušíme směrem na Oděssu. Je to o 200 km blíže, ale cesty dost horší. Za volantem opět Pepa se Zdenkem, povzbuzování Jožkou a Arnoštem , kteří se řádně napájejí portvejnem. Celou cestu.