Soustředění na Kněhyni

Měla to být velká akce na chatě Leopoldka, kterou nám zapůjčily Biskupské lesy a na kterou se hlásilo mnoho zájemců (bohužel né tolik členů z Orcusu). Jeskyňáři z Moravského krasu, šest jeskyňářů z Bielsko Biala, čtyři jeskyňáři z Ameriky. Ale jak vše dopadlo?

V pátek odpoledne nejdříve na Kněhyni vyrazil Pepa, aby na Čeladné naložil Poláky. Nakonec přijeli pouze dva. Naši staří přátelé nezničitelný Jurek (byl s námi na nejedné expedici) a Kasia, skvěla speleoalpinistka. Hodinu na to přijíždí Roman s Monikou (vyvážejí i čtyřicítku bečku s pivem) a my se dovídáme od Lenyho, který řádně naložen cvičně vystupuje pěšky, a to hned jednou z nejprudších stezek v Beskydech, že se Američani  ubytovali někde v hotelu na Čeladné, neboť jeden z nich onemocněl. Večer doráží Libor se synem Honzou a nakonec vysílená ale šťastná nastupuje s plným nákladem Kristýna (ta si vynesla i mlýnek na kávu).

Co večer? Hodně povídání a vzpomínání s polskými kamarády, táborák, špekáčky …

 

Sobotní ráno začíná sestupem do Kněhyňské jeskyně. Polští kolegové slaňují Velkou propast (která se jim  tak zalíbila, že Jurek uvažuje v ní o výcviku “mladých“), Krista provází celou jeskyní Libora s Honzou, Pepa s Monikou mapují prostory nad Dómem objevitelů (a opravdu se podařilo skoro přesně propojit polygony od Domu vrápenců k polygonu č. 6 v Domě objevitelů.

 

Pepa s Monikou pronikají a mapují cestu od Domu vrápenců  přes Komoru vrápenců (zde holky před dvěma lety objevily novou kolonii vrápenců) až nad Dom objevitelů, kde se potkávají s Romanem a Lenym. Nad Domem objevitelů snad zatím zázrakem visí, či snad levitují mnohatunové pískovcové bloky s množstvím menších volných balvanů. Zmapovat a raději tuto cestou opravdu !!! nepoužívat! Ale trasa od Komory  vrápenců k polygonu č. 6 v Domě objevitelů je zmapována a úspěch je, že se polygony s přesností  snad půl metru setkaly.

Leny s Romanem se vydávají prozkoumat většině jeskyňářů utajenou cestu z horního patra rovnou na Balkón. Jde o vertikální kaskádu (ze dna Domu se žebříkem na Balkon)) více méně nepříjemných slezů sutí s několika většími prostorami, která je zakončena asi 10 m hlubokou úzkou rozsedlinou. Jak na to? Roman instaluje kotvení a spouštíme první kratší lano. To nestačí a tak navazujeme další, které umožní při sestupu slaňovat na tření mezi hladkými pískovcovými stěnami. Roman vyráží prozkoumat jakýsi boční komín, ale ouha, hned se vše sype dolů na Lenyho, který se ukrývá ve slepé odbočce. Tuto vertikální zkratku na dno jeskyně bude třeba při jedné z příštích akcí ještě zmapovat.

 

 

 

 

Loučíme se s polskými přáteli a úderná skupinka pokračuje na vrchol Kněhyně. Zde se do levé části Kyklopa po provazový žebřík spouští Krista. Mezitím Roman s Lenym pronikají do Žánovy jeskyně. Lenymu prolézt úzké plazivky nejde a tak se Roman spouští dolů sám a brzy se zasekává v jedné z koncových úžin. Bojuje, ale vylézt se mu nedaří. Na povrchu je v té chvíli jediná osoba, která je schopná prolézt a Romanovi pomoci – Monika. Spěchá oklikou přes plazivky horního patra a pak už je slyšet z hloubi rozsedlin jen nadávání.

 

 

 

 

 

 

 

 

A jak to viděla Monika??

 V srpnu 2021 se nám společnými silami povedlo odkopat bahenní špunt, který blokoval vstup do Žanovky hned na vstupu, možná i přes 40 let. Následující 3 roky nedošlo ani k náznaku, že by se vstup znovu zasypával. Hned v roce 2021 se nám povedlo dostat se dovnitř, ale plazivou část vpravo, která také vede do druhého patra, nebylo možné slézt z důvodu většího množství drobných volných kamenů, které by popadali rovnou na Romana, který slezl komínem hned za vstupem. Nejspodnější patra byla také zavalena kameny. Nostalgicky se v srpnu 2024 opět dostáváme dovnitř a hle, kameny jsou pryč. Hlavně je zvláštní ten, který blokoval vstup na nejspodnější patro. Že by stékající voda odvedla práci za nás ? 😊. Po sestupu do Kyklopa po 3 letech musím konstatovat, že se mi pravá část jeví značně sesypaná, je to i větev, která by se mohla napojovat do Žanovky. Ovšem prolongační práce v takovémto prostředí budou značně nebezpečné. Žanovka však skýtá další tajemství, hned za plazivkou vpravo, je blokovaná přes celou šíří kamenem, pokračující chodba. Možná, že směr do dalších prostor bude spíše zde. Červená tečka na paměťovém Romčovém nákresu značí místo sestupu, které jde velice dobře proplout dolů, ale nahoru je to bída. Hodila by se zde připevněná kramle na možnost vzpěru na rukou. Až na drobné kameny, které zde shazujete z důvodu, že jeskyně není moc lezena, jsou zde prostory vcelku stabilní. Ale opravdu plazivka i komín, které vedou na spodní patro, jsou velmi úzké a zrádné, komín pouští velmi dobře dolů, naopak nahoru už to taková paráda vůbec není. Malí samozřejmě fičí tam i zpět bez ztráty na egu, ale jsou taky dost připláclí 😊

Pokračujeme dále. Dalším cílem je odkrýt zasucený vstup do jeskyně Biskupovka II. Tato díra byla zmapována před 40 lety a od té doby ji nikdo nenavštěvoval. Leny s Monikou odhazují kameny a během asi 10 minut se vylupuje temný otvor, do kterého padá silný průvan. Roman si opět nedá říct a zahajuje jako první sestup. Mizí v chodbě a delší dobu je ticho. Opětovné drama se naštěstí nekoná a postupně sestupujeme do jeskyně všichni a radujeme se z nečekané zajímavé jeskyně, byť krátké. Shodujeme se, že je zde potenciál odkrývání suťového kužele ve vstupu, kudy někam mizí průvan.

 

 

 

Mezitím Pepa, který odvezl Poláky, krosuje jižní svahy Velké Stolové a severní svahy Folvarku. Bohužel žádné znaky o existenci podzemních forem nenachází.

Celý den kolem nás kolují silné bouře, ale vrchol Kněhyně je stále suchý. Máme neuvěřitelné štěstí. V atmosféře plné blesků jsme u Kyklopa i Biskupovky se zatajeným dechem pozorovali scény dole v údolí nebo na protější hoře Smrk, kde se místy ženili čerti. Vracíme se do chaty, a jakmile zahájíme večeři, přichází konečně bouře i sem a zbytek večera trávíme při svíčkách uvnitř chaty. Tajemný den se naplnil v noci, kdy ve větru práskaly dveře a některým se hlavou honily myšlenky na duchy.

V neděli ráno se Monika, Krista a Leny vydávají prozkoumat malou jeskyni nalezenou Daliborem Pastorkem pod vrcholem Folvark. Průvany jsou zde malé, ale půjde odstranit osypový kužel ve vstupu do jeskyně a třeba nás to pustí někam dál. Akce pomalu končí, odjíždíme. Leny se vydává dolů na vlak a cestou potkává čtyři americké jeskyňáře ze St. Louis, kteří v pátek nedorazili z důvodu nemoci jednoho z nich. Obrovská náhoda. Šli se aspoň projít k chatě Leopoldka, kde už by nikoho z nás nenašli. Leny vysvětluje Američanům cestu do Ondrášových děr a vybavuje je základními instrukcemi a mapou. Během téměř tříhodinového sestupu prolezli obě větve jeskyně a šťastně se vrátili na povrch.