KRYM 2010

„Krym 2010“ 30.června-14. července, Krymský kras, skalní města Krymského poloostrova, Ukrajina. Dokumentace Emine Bojir Chasar Nizni, prolongace jeskyně „Komar“, skalní města Eski Kermen, Tepe Kermen, dokumentace jeskyně „Trochglaska“Účastníci: Josef Wagner, Pavel Kotrla, Honza Fedorowicz, Jakub Wagner, Arnošt Macura

Tak z veliké výpravy, na kterou měly vyrazit 3 automobily plné našich členů, zbylo jako už mnohokráte 5 členů výpravy: Pepa, Kuba,Brepta, Pavel s rukou v ortéze a Arnošt.

Cíle byly jasné: pokusit se v jeskyni Komar, kterou jsem vloni objevili, prokopat se hliněnou výplní a objevit její pokračování, udělat nové lanové vystrojení v jeskyni Emine Bojir Chasar Nižnij a vyčistit celou tuto jeskyni od odpadků a starého karbidu, který je zde jako pozůstatek po našich i krymských minulých expedicích a nakonec provést celkovou fotografickou a filmovou dokumentaci v jeskyni „Trochglazka“.

Jako vždy prvním problémem, bylo bez pohromy překonat trasu mezi Bohumínem a Krymských poloostrovem. Po zkušenostech z mnohahodinovými frontami na polsko-ukrajinské hranici, tentokráte volíme trasu přes Slovensko. No moc jsme si nepomohli. Fronta byla sice malá, ale zato nám na ukrajinské straně sdělili ( poprvé po 8 letech našich cest), že prý je úmluva mezi ČR a Ukrajinou, podle které není mikrobus osobní auto a musí mít zvláštní „bumážku“ pro jízdu na ukrajinských silnicích.Teprve až po intervenci u náčelníka a po jeho varování, že příště nás už nepustí, vjíždíme na ukrajinské silnice.Díky známému folklóru ukrajinských řidičů, kteří světelnou houkačkou upozorňují na každý policejní radar se nám daří unikat pokutám za rychlou jízdu, až do chvíle, když v noci nás zastavuje policejní hlídka, že jsme tam někde projeli plnou čáru. Jak to v té tmě mohli vidět nevíme, ale to není důležité. Důležité je, že vždy mají pravdu a další postup už známe. „Musíte jet do nejbližšího města, zaplatit v bance pokutu, a pokud máte výhrady, ráno navštívíte soudce, který rozhodne“, pravil rozšafně policajt a věděl, že v noci a daleko od civilizace s tím nemůžeme souhlasit. A tak po známé, časté otázce „ Cto budeme delat Josef?“  obdržel ode mne 200 Hriven do kapsy ( asi 500 Kč), zatím co jeho kolega schovával složitý protokol, který samozřejmě ani nezačal vyplňovat.

Příští den, už bez pokut, dosahujeme Simferopolu a v Onyxu zjišťujeme, že je dnes 1. července a to má Sáša narozeniny. A to je samozřejmě oslava přímo v Onyxu a tam nemůžeme chybět. A tak to odnesl Pepa, který se mohl na portvejn a koňak jen dívat. Ale Saša nás řádně vybavil a tak na Čatyr Dagu to může dohnat.

První dny na platu Čatyr Dag věnujeme kompletní fotografické a filmové dokumentaci jeskyně „Trochglaska“. Tato propasťovitá jeskyně byla zčásti zpřístupněná pro turisty, ale její výzkum nebyl zdaleka ukončen. Víme, že podzemní vody z této jeskyně vytékají ve vyvěračkách dole v údolí a jak Sáša prozradil, podařilo se nejhubenějším jeskyňářům propasírovat se úžasnými úžinami z „Trochglasky“ do nových partií s bohatou krystalickou výzdobou. Tak to nás možná čeká v příštích létech. Ale tady to bez sbíječek, vrtaček a střílení nepůjde.

 

Do večera máme v „Trochgazce“ co dělat, a kdyby nám nedošla světla, ještě bychom pokračovali. A tak jsme vyměnili jeskyni za příjemnější prostředí na základně s portvejnem.

Je sobota a my víme, že dnes na plato přijede Saša pokračovat v oslavách svých narozenin. A protože máme dopoledne čas, vyrážíme na plato, neboť prý rostou houby jako divé. A také že ano. Žampiony rostly skoro všude. No je jasné jaké budou nyní naše večeře.

Na oběd přijíždí Sáša se svými přáteli a samozřejmě dělá svou Šurpu a spoustu dalších dobrot.No, ale nejvíce hostům chutnaly naše nakládané okurky. To prý ještě nejedli.

Odpoledne se strhnul liják a bouře, jakou jsme ještě na Čatyr Dagu nezažili, a další dny se to již stalo pravidlem. Lilo pak už každé odpoledne. A večer jsme začali smažit žampiony …. No bylo jich požehnaně a ještě na noc. Co to asi udělá s našimi žaludky ?

Je pondělí ráno a některým z nás je po houbách hodně těžko na žaludku. Ale dnes nás čeká kopání v Komarovi. A tak balíme lopaty, kbelíky a míříme do středu plata. Nejdříve musíme samozřejmě odkopat vstup do Komara, který jsme vloni důkladně zavalili balvany.

A v jeskyni se nic nezměnilo. Opět nás přivítaly tisíce pakomárů, kteří pokrývali celé plochy v různých částech jeskyně. Jen po vydatných deštích je v podzemí vše rozbahněno. Kuba s Honzou se spouští těsným průlezem až na dno jeskyně a začínají zde kopat. Zatím co Pepa, Pavel a Arnošt zkoušejí vyklidit hliněnou ucpávku na dně vstupního domu. Hliněné sedimenty zde zakrývají krápníky rostoucí ze stropu a tak je naděje, že úklonná jeskyní chodba má pokračování do dalších prostor. Jen je otázkou jak hluboko budeme muset kopat, abychom překonali vrstvy hlíny a kamenů.

 

Postupně se prokopáváme ke skalní stěně a pak hlouběji podél ní. Vykopanou hlínou zaplňujeme slepé části jeskynních prostor. K večeru kopání přerušujeme a hlavní problém jak se ukázalo, bylo dostat Kubu úzkým bahnem zaplněným otvorem ze dna jeskyně. Za pomocí Honzy a lana se mu to za půl hodiny podařilo. Vracíme se zpět na základnu a pokračovat budeme příští den.

Je pondělí a dnes se Kuba, Pavel a Honza soustředí na kopání v prohlubující se sondě na konci vstupního domu. Po hodinách kopání, kdy už postupně se vykopanou hlínou a kameny zaplnily všechny volné prostory jeskyně narážíme na volnější kamenné bloky a dutiny mezi nimi. Vykopaná šachta v hlíně je již natolik hluboká, že hrozí sesuv sedimentů a tak při pokračování bude nutno šachtu vydřevit. Ale to až příští den.

Po návratu do tábora se dovídáme smutnou zprávu. Na zhoubnou nemoc zemřel náš starý přítel a jeskyňář Žeňa Umaněc . Upravujeme náš program na příští dny.

Příští den začínáme hlavní akci výpravy, sestup do jeskyně Emine Bojir Chasar Nižnyj. Balíme lana, nýty, vrtačku do vaků a ráno sestupujeme k otvoru vedoucího do míst, kde jsme byli naposled před 6 lety a kam od té doby Saša nikoho nepustil.

 

Prvním úkolem je nově a opravdu bezpečně vystrojit traverz nad padesátimetrovou propastí, pod Molniou. Osazujeme zde 8 nýtů, natahujeme druhé fixní lano a pokračujeme na dno Domu Krystalů, kde ústí další vertikála do nejnižších pater jeskyně.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Vystrojujeme i tuto část jeskyně a začínáme podrobnou prohlídku této části jeskyně. Sašova klimatoložka při jedné z kontrol z horních částí jeskyně uslyšela s hlubin silný rachot, připomínající valící se skalní bloky. Proto nyní podrobně prolézáme všechny prostory Domu Krystalů a kontrolujeme jejich stav. Nikde nenacházíme ani spadlé ani uvolněné bloky či balvany. A to by znamenalo, že jsou zde jeskynní prostory, které dosud neznáme.

Bereme vaky a pytle a jdeme uklízet odpadky a zbytky po expedicích, které v jeskyni působily. Po našim osmidenním táboře v Bivakovém domě v roce 1981 zde zbyla hromada použitého karbidu a po dalších výpravách konzervy, plasty, dráty … Naplňujeme vaky odpadky a postupně vše vytahujeme a vynášíme na povrch.

Příští den sestupujeme do „Nižneho“ opět. Tentokráte do spodních pater se stejnými cíli. Vyčistit jeskyni a vynést všechny odpadky a zkontrolovat, jestli zde nedošlo k řícení skalních bloků. Vše nacházíme jako když jsme jeskyni opouštěli před 6 lety. Naplňujeme opět vaky odpadky, fotografujeme některá místa, která jsme v minulosti nestihli a k večeru opět vystupujeme na povrch.

 

 

 

 

 

Je čtvrtek a končí naše působení na platu Čatyr Dag. Dnes vše balíme a přejíždíme se na Kaču. Cestou podél pobřeží Černého moře však nemůžeme minout Massandru a Vlaštovčí hnízdo. V Massandře jsou snad neslavnější vinné sklepy Krymu a samozřejmě být zde a neokoštovat vína, to ani nejde. Proto si objednáváme exkurzi do carských sklepů i celého závodu, samozřejmě spojenou s degustací vín. Po prohlídce sklepů, kde jsou uloženy láhve s víny už z poloviny osmnáctého století ohromné ceny ( například láhev vína z roku 1948 stojí zde okolo 10 000 Kč). No nám nabídli 8 druhů, od skvělých suchých vín po portvejny ( silná vína s obsahem alkoholu okolo 17 %). Jen v tomto závodě se vyrábí snad více jak 50 druhů vín, vše z hroznů, které zrají na jižních svazích Krymských hor nad mořem. Je až z podivem, že u nás tato skvělá vína nejsou v prodeji.

Cestou ještě nemůžeme minout symbol Krymu „Vlaštovčí hnízdo“, zámeček stojící na skále vypínající se přímo nad hladinou Černého moře. Původně zde stál klášter a později gotický zámeček, který byl přebudován po roce 1917 v restauraci,která jako velmi exkluzívní funguje dodnes.

Na Kaci už nás očekává Voloďa, jak se později dovídáme vyléčený alkoholik, který ještě před 6 lety denně zkonzumoval 5 půllitrů vodky.Dnes si nedá ani pivo.Máme den na odpočinek a v sobotu je ohlášený Sáša s přáteli. Že by pokračování oslav???

Ještě ráno jdeme do moře. No ale Arnošt asi neměl. Po chvíli koupání vidíme jen jak se snaží plavat na jednom místě a křičí :“Moje zuby, moje zuby !!!“. A je nám to jasné, jeho zuby jsou někde na dně moře. Začíná šílené potápění na dno, ale je kalná voda a vlny-kdo ví kde jej jim konec.

A tak jdeme raději na daču, kde my chystáme maso po čínsky a Saša svou šurpu. A na číně pro 12 osob pracovala celá naše výprava. Také toho bylo na tři pánve. Maso, zelenina, nudle. A aby nám to šlo všem lépe přivezli sašovi přátelé třílitrovou láhev nejlepší ukrajinské vodky. A pak Saša zavelel : „Jdeme hledat zuby“, zvláště když Arnošt vyhlásil prémii 1000 Kč za jejich nalezení. Vše marno, zuby už asi používá nějaká ryba.

Příští den vyrážíme na exkurzi historických skalních měst v okolí Bachčisaraje. Nejdříve máme před městem schůzku s dřevorubcem Saňou, který ještě byl nedávno plukovníkem a pilotem v armádě, ale jak říká je třeba živit rodinu a tak nyní kácí lesy. Saňa nás za svým gruzovikem vedl mezi křídové questy, kde původní obyvatelé Krymu ve skalních stěnách vyhloubili řadu zajímavých skalních měst. Pod horou Tepe Kermen se s námi rozloučil a zatím co my začínáme výstup na tuto horu, on pokračoval do lesa kácet stromy. Tepe Kermen ( česky pevnost na hoře), je krásná stolová hora, která vystupuje u okolní krajiny. Pod vrcholem hory v kolmých skalních stěnách jsou již z dálky vidět vytesaná prehistorická obydlí původních obyvatel této části Krymu. Takovýchto skalních měst je zde celá řada.

 

Vystupujeme ve strašném vedru strmými svahy hory a obdivujeme stavitele i obyvatele těchto skalních měst, jak dokázali žít v těchto podmínkách, kde není ani kapka vody a celý den praží slunce.První osídlení jsou zde známa již z počátku prvního století n.l.

Tepe Kermen je sice co do rozlohy nejmenším skalním městem Krymu (1,2 ha), ale je skutečnou skalní dominantou krajiny, která vystupuje do výše 250 metrů nad okolní doliny. Nejvýše ze všech skalních měst. Na platu je zachováno více 250 jeskyních obydlí a objektů, které byly vybudovány ve třech výškových úrovních po celém obvodu hory. Podzemní objekty mají i dvě patra a výška skalních stěn mezi jednotlivými úrovněmi obydlí přesahuje i 30 metrů. Byla to i přirozená ochrana obyvatel před útočníky. Mezi podzemními objekty nacházíme kromě obytných jeskyní také stáje, sýpky. Na vrcholu questy je zachován prostorný podzemní chrám z baptisteriem , který byl vybudován v devátém století n.l.

Z Tepe Kermen míříme do nejrozsáhlejšího komplexu skalních měst Eski Kermen, nacházejícího se mezi městy Bachčisaraj a Sevastopol. Skalní hřeben je po celém obvodu protkán téměř 400 sty podzemních obydlí, ve skalách obyvatelé vytesali 7 chrámů, 50 sil na uskladnění obilí. Je zde 118 koryt na krmení dobytka vytesaných ve stěnách podzemních stájí . Na východním okraji obyvatelé vyrubali ve skále více jak 30 metrů hluboké hydrotechnické dílo přímo na vodní pramen hluboko pod skalním městem, ze kterého získávali cennou vodu .

Než se ale vydáme do skalního města seznamujeme se z obyvateli, kteří pobíhají v údolí. Desítky vietnamských čuníků se s námi brzy přátelí a netuší, že si v místní restauraci objednáváme boršč, ve kterém skončil některý z jejich kolegů.

Návštěvou skalních měst končí náš pobyt na Krymu. Ještě samozřejmě rozloučení se Sašou a kamarády v Simferopolu- a ráno můžeme opět vyrazit na 2000 kilometrů důvěrně známých ukrajinských silnic. A kdyby nás opět nedaleko hranice v noci nezastavili ukrajinští policajti s tvrzením, že Kuba oslnil ze zadu před ním jedoucí auto- nic by se nedělo. A samozřejmě pak následovalo stejné divadlo se závěrečnou větou : „Čto budem delat Jakub?“ a do kapsy policajtů opět putovalo 200 Hriven.