ČATYR DAG 87

„Čatyr Dag 87“ 22.května -6. června 1987 , plato Čatyr Dag Krymský poloostrov, Ukrajina. Komplexní výzkum a explorace horního plata Čatyr Dag, vykopány a dokumentovány tři nové jeskyně, první známé na Horním platu, explorace v jeskyni Simferopolskaja.Účastníci: Josef Wagner, Václav Šutta, Vladimír Matoušek, Jiří Sýkora, Petr Piechowicz, Radim Vladyka, Láďa Podhorský,Jana Wagnerová, Ivana Rojková, Zdeněk Mazur, Ivan Podhorný (řidič expedičního autobusu)

Původním cílem speleologické expedice byl hřeben Babugan na jihu Krymského poloostrova, který byl a do dnes je jedním z nejpřísněji chráněným přírodním územím Ukrajiny. Tento většinou krasový hřeben nebyl dosud speleologicky zkoumán a sloužil spíše jako vládní lovecký a rekreační terén. Na tento hřeben jsme se dostali exkurzně až v roce 2006- což je popsáno v reportáži z tohoto roku

Výprava která čítala 12 členů vyrazila z Bohumína 22.května 1987 soukromým autobusem Ivana Podhorného ( tehdy pilotem vozů Formule 3) , který byl postaven k převozu těchto vozidel.

A jak vše probíhalo?

22. května Je pátek rána a začínáme balit autobus a kupodivu již po obědě jsme na trase do Těšína. A tady nás čeká první šok. Marně hledáme konec fronty aut na hranici. Zařazujeme se a před námi jsme jich napočítali 286. Na hranici se dostáváme až v devět večer. Ale to nebyl konec problémů. Celnička zjišťuje, že Faldík má vylepený pouze kolek 25 Kč místo 50 Kč a odmítá jej vypustit z republiky. A tak Faldík běhá od auta k autu a žebral o kolek. Ale nikdo navíc kolek neměl. Tak to musel náčelník celnice vyřešit protokolem. Pak zjistila celnička, že nám chybí kolek na soupisce materiálu. A aby nebyl konec problémům, chtěla po Ivanovi povolení Krajského národního výboru k výjezdu autobusu do zahraničí. A tak Pepa běhal a ukecával a jako vždy ukecal a my mohli vjet do Polska a kousek za Krakovem můžeme zalehnout k noclehu. No ujet za 10 hodin 150 km to je dobrý průměr, né?

23.května           Je pět ráno a naše holky chystají snídani. Hodně lije a brzy poznáváme, že řada měst po trase je zatopených. Do Tarnova ani Řešova auta nepouštějí a musíme po velkých objížďkách. Ale i na objížďce nás chytila u jednoho mostu povodňová vlna a Ivan nestíhal couvat autobusem před valící se vodou. Domy v okolí byly zalité do prvního patra. Hledáme další objížďky a odpoledne jsme na hranici. Vše šlo bez problémů až na Ivanův autobus. Nemohli pochopit, že je soukromý a nemáme servisní knížku. A tak jsme museli čekat 3 hodiny na souhlas Sovtraavto. Večer konečně můžeme dále, ale brzy je další problém. Začalo blbnout naftové čerpadlo a tak co chvíli stojíme a opravujeme. Ivan je unavený, ale vydržel jet do dvou hodin v noci.

24.května  Máme půlden zpoždění, ale ráno se mechanici Vašek, Zdeněk a Jura vrhají pod autobus a nacházejí prasklinu na potrubí nad nádrží a pomocí propan-butanového vařiče a cínu ji opravují.

Ale i pak motor místy v kopcích vynechává. Stále prší a Ivan místy peláší i „120“ aby dohnal ztrátu. Večeříme za Natalinem a jedeme dál až nás okolo půlnoci zastavuje milice a nutí nás zastavit na parkovišti.

25.května  Ve 3,30 za svítání jsme už zase na cestě. Za chvíli ale zase stojíme. V motoru zmizel olej a vypadá to vážně. Mechanici rozebírají motor autobusu a konstatují, že první píst i válec jsou propálené. Ucpala se vstřikovací tryska a tak skapávající nafta propálila píst.Oprava potrvá 12 hodin a stojíme za Záporožím. Jeden válec se podařilo zahlušit a dál jedeme už jen na 5 pístů.

Do kopců jedeme krokem a tak kluci ještě sundávají sací potrubí ze 3 válců a hned je to lepší. V Melitopolu cesta připomíná krátery na Marsu a brzy se objevuje další porucha – odchází redukční ventil kompresoru. A zase opravujeme. Ale přece jen před půlnocí jsme v Simferopolu.

26.května Dopoledne všichni povinně nastupují do baně a Saša začíná zajišťovat opravu našeho autobusu. Zjišťuje, že na jedné z opraven mají havarovanou Liazku a tak tam jedeme. A fakt tam byl blok motoru. Za chvíli je náš. Saša ještě Pepu vrhá k zubařce, neb mu praskl zub. Vše se vyvíjí dobře. Vypadá to, že se do krasu v přísně střežené rezervaci Babugan dostaneme. A večer se proto slavilo. Přišli všichni. Ďaďa Vasja, Larisja, Míša šéf potápěčů…. Vládne tady, ale částečná prohibice a alkohol drahý a tak se pilo všechno. Hlavně naší mladí, kteří sbratřili se Sášovými mladými. Byli všichni pěkně dohola, neboť při pokusu o pankáčské účesy je Saša pochytal a nůžkami na plech ostříhal dohola.

27.května  Dnes máme ve 12.00 odjet. Ale neodjeli jsme. Nic zvláštního. Naše registrace na milici ještě není hotová. Bude prý další den. Bez pasů nikam nemůžem.

28.května  Máme naše pasy a můžeme do terénu. Větší část expedice odjíždí trolejbusem do Alušty pod Babugan. Sáša a Pepa jedou dvěma mikrobusy a vezou materiál.Všichni se setkáváme v Aluště u správy rezervace Babugan a dovídáme se, že náčelník tady není a jeho zástupce o ničem neví a na Babugan nás nepustí. Marně Saša jezdí za kým se dá na Babugan nás nepustí. Rozhodujeme se pro náhradní řešení- Vrchní plato Čatyr Dag. Zatím jsou zde známy jen dvě jeskyně. Expedice se zde nekonají. V zimě tu je několik metrů sněhu a v létě poušť- nikde voda. Obracíme auta na Angarský převal. Nakládáme část materiálu do batohů a zahajujeme výstup. Auta zbytek materiálu vyvezou co nejvýše. Jenže to nebylo vůbec jednoduché. Každý výjezd příkrými stezkami v hlubokém bahně zvládali až na několikáté. Pod hřebenem ale auta stejně končí a vynášíme postupně materiál na zádech.

Každý si nakládá tak 60 kilo a vystupujeme pod vrchol Angar Burun (1540 m.n.m.) kde v jednom ze závrtů stavíme základní tábor. Je nás celkem 19 a hlavní problémem bude voda. Naštěstí v některých závrtech jsou ještě zbytky sněhu. Stromy zde samozřejmě nejsou, ale na vaření nám bude stačit uschlá kleč.

29. května  Ráno, zatím co Pepa s holkama budují kuchyni, jídelnu … všichni vyrážejí na oblídku terénu. Po obědě začíná seriózní výzkum.Pracujeme ve skupinách v různých částech hřebene. Vaškova skupina ( s Láďou , Sašou a dvěma Krymčany) vyrážení do centra plata a objevují 3 nové jeskyně o maximální hloubce -20 metrů. Skupina Jura, Radim,Zdeněk objevují asi 300 metrů od tábora malý otvor v zasněženém závrtu a prokopávají se do jeskynního systému, nazvaném „A-3“, který měl nakonec hloubku – 60 metrů. Ale podle zbytku lana na dně poznávají, že zde nejsou první. Nedaleko objevují úzkou spáru mezi bloky a postupně ji kopáním rozšiřují a pronikají do nové jeskyně „A-1“, s hloubkou okolo 40 metrů. Mezizím Radimova skupina se prokopává do další jeskyně „A-2“ o hloubce 30 metrů.

                Odpoledne bere ještě Pepa naše mladé do závrtové řady SV od tábora, kde v jednom závrtu otevírají šachtici do hloubky 4 metrů. A třebaže z ní vytahovali i krápníky do jeskyně se nedostali. Večer u ohně hodnotíme první výsledky. Je jasné, že i na vrchním platu Čatyr Dagu jeskyně jsou, i když teorie profesora Dubljanského praví opak.

30. května  Dnešek patří exkurzi do Simferopolské jeskyně. Je na Dolním Platu a přechod k ní trvá 2 hodiny. Vstup je zavalen velkými balvany a ten největší má tak 300 kilo. Jeskyně byla objevena v roce 1983 Sašou a jeho kamarády a patří ke skvostům Krymu. Abychom obří balvan ze vstupu dostali, porazili jsme strom a pomocí něj nakonec balvan vytahujeme.

Na rameno dlouhé 8 metrů jsme se ale museli zavěsit všichni, abychom balvan nazvedli. Vstup je asi 14 metrů hluboký úzký komín a jeho dně je dom 6×8 metrů. V nejnižším místě je krátká plazivka, která ústí do stropu dalšího velikého domu, který rozdělují jen kolony krápníků. Délka domu asi 100 m a výška 30m. A v něm obrovské množství všech sekundárních forem, včetně množství krystalů. Tvary připomínají listy květů a jsou dlouhé až 40 cm. Neskutečné.

  Po prohlídce a nezbytném focení vystupujeme na povrch. Cesta vzhůru vstupním úzkým komínem se stala pro některé porodem a museli být vytaženi za ruce. Pro staré kozáky Vaška a Pepu to byla lahůdka, za to Radim málem umřel.

31.května  Od rána nad námi visí olověné mraky ale vyrážíme do terénu. Dopoledne se soustřeďujeme na nově objevenou díru „A-1“.

Zatímco Pepa, Vašek a Ivana provádějí mapování, Krymčané zkoušejí prolongaci. Na dně je vertikála kam do hloubky padají kameny, ale úžinu se Krymčanům nedaří překonat . Tak jim Pepa s Vaškem ukazují jak na to.

                V tom samém čase naši mladí Péťa, Radim a Jana otevírají závrt asi 300 metrů SZ nad táborem a prokopávají se do sytému „A-5“ , hlubokého 30-40 metrů.

                Skupina Radim, Zdeněk a Jura si balí jídlo na celý den a vyrážejí na exploraci SV hrany horního plata. A daří se jim objevit 3 propasti. Ta nejhlubší má okolo 30 metrů.

                Odpoledne se ještě více zamračilo a hlavní úkol dne bylo vyčistit vstup do „A-5“ od volných balvanů. A nebylo jich málo. Proto se zapojují všichni. Lanem vytahuje,me několika set kilové balvany a ty, se kterými nehneme rozbíjí Vašek jako Herkules „bolšim lomem“ málem na štěrk. Brzy je nad vstupem halda balvanů a mapování může začít. Zároveň ale také začínán pršet. My v „A-5“ mapujeme a Sašova skupina s Vaškem ( který by snad dnes rozbil i Everest) otevírají malou puklinu na protější antiklinále, ze které to pěkně táhne.

                Postupně se déšť mění v liják a tak se scházíme všichni v táboře. Liják vyplavil Sašův stan a tak se stěhuje do našeho šapita. Lije celou noc.

1. června Prší i ráno a my zjišťujeme, že nám tečou stany od podlahy. Ještě dopoledne v mlaze vše balíme. Zmoklé těžké stany a věci si nakládáme na záda ( pod nákladem se málokdo dokázal ze země zvednout sám) a pomalu scházíme do Angarského průsmyku. Tam necháváme celý náklad s Vaškem a Pepou a trolejbusem jedeme do Simferopolu. A v bani po 5 dnech konečně sloupáváme ze sebe bahno a špínu.

                Zatímco my byli na platu, Ivan v Simferopolu nezahálel. Makal na motoru autobusu. Déšť nedéšť ležel pod autobusem. Motor udělal. Ale zároveň zjistil další nebezpečí. Medvěd Vašek, který utahoval šrouby na hlavě motoru stačil jeden ukroutit úplně a dva načnout. Jak dojedem – to se uvidí.

2. červa Stále prší a většina výpravy vyráží vedená Vaškem do Bachčisaraje. A Večer nastává loučení.
3. června Den odjezdu. Nikomu se domů nechce.Původně jsme měli startovat ve 12 hodin ale ještě ve tři odpoledne se loučíme před klubovnou. Pak už ale Ivan zahoukal a jedeme na sever.
4. června Prší furt a Ivan je ve formě jede nonstop a zastavuje až 100 km před Lvovem.
5. června Hranice byla kupodivu bez problémů a tak okolo 3 hodin ráno jsme opět na česko-polské hranici. A tam čekáme do rána. Né že byla fronta.Prostě si nás nikdo nevšímal.