Josef Wagner, 10.1.2015
ZO ČSS 7-O1 ORCUS Bohumín
Krátká úvaha na úvod. Zkoumáme, mapujeme, objevujeme to, co vybudovali, lépe řečeno vydolovali naši předkové před mnoha staletími. Není to pouze touha po dobrodružství, ale i přání a možná i povinnost zachovat pro budoucí generace kus této historie. Není to jednoduché v časech, kdy nejjednodušším zabezpečením starých důlních děl před nepovolanými návštěvami, je odstřel jejich vstupu. Ještě, že máme naše okřídlené zimní obyvatele podzemí a stará důlní díla jsou významnou součástí jejich biotopů. Alespoň na Severní Moravě. Všichni netopýři jsou celoevropsky chráněni a tak jejich zimoviště také. A tak my chráníme je a oni naše historické podzemí.
Od nepaměti Oderské vrchy prosluly těžbou velmi kvalitní pokrývačská břidlice. Těžba probíhala jak v povrchových lomech, tak v hlubinných dolech. Aby horníci dosáhli na málo mocné vrstvy břidlice, vhodné k výrobě střešní krytiny, museli vytěžit i stonásobné množství hlušiny. A někam tu méně kvalitní břidlici museli také uložit, a nějak také museli zabezpečit stropy vytěžených prostor proti zavalení. Hydraulickou výztuž ještě neznali a vyvážení hlušiny ze stometrových hloubek na povrch bylo příliš namáhavé. Ale uměli využít přírodní zákony a vše, co se jim nabízelo ve vytěžených prostorách. Z břidlicových desek dokázali vybudovat nejen výztuž dobývaných prostor, ale jimi i zpětně vyplňovat obrovské podzemní komory. Tak nemuseli transportovat na povrch tisíce tun nepoužitelné břidlice. Staří havíři znali tvar a budování samonosné klenby, kterou využili při budování chodeb přímo uvnitř kameninové základky, mocné i více jak 10 metrů. To vše budovali stovky let a přežilo to v podzemí podnes.
Při každé návštěvě těchto stařin, které jsou dnes i významnými zimovišti netopýrů, zařazenými v soustavě evropsky významných lokalit Natura 2000, člověk obdivuje přesnost, preciznost a důkladnost těchto podzemních staveb. Mnohdy připomínají středověké gotické hradní chodby a hradby, jindy nějaký fantastický sci-fi svět.
Obdobně vyskládané základky jsou známy i v dolech po těžbě rud v Jeseníkách. Samozřejmě zde nebyla hornina dobývána a lámána v deskách, jako při těžbě břidlice a tak budované tvary v podzemí nejsou tak pravidelné a geometricky přesné jako v lokalitách Oderských vrchů, ale přesto jsou impozantní a splňující svou funkci. Ta mnohdy nespočívá pouze v uložení hlušiny, kterou tak nebylo nutno transportovat na povrch, ale základka sloužila i jako výztuž proti poklesu či propadnutí stropu vydolovaných prostor.
Historické podzemí Jeseníků a Oderských vrchů je dnes stále ještě bohaté a zachovalé. Není jednoduché to vše ochránit, když i samy přírodní hlubinné procesy často způsobují v podzemí destrukci, závaly či sesuvy horniny. Ale pokoušet se o to musíme.