Netopýři ve starých důlních dílech v údolí Odry
Josef Wagner
leden 2013 pro časopis Poodří 2/2009
Něco z historie dobývání na Jesenicku.
Oblast Jeseníků byla od nepaměti známa svým výskytem zlatonosných rud.Proto většina hornickém činnosti na Jesenicku byla spojena právě s dobýváním zlata. Počáteční rýžování a povrchové dobývání zlatonosných rud bylo někdy ve třináctém století nahrazováno hlubinným dolováním. Netěžilo se jen zlato, ale v údolí řeky Bělé po Mikulovice byla zpracovávana v četných hamrech železná ruda. Jesenické železo se vyváželo nejen do Slezska, ale i do Anglie.
S dobýváním rud byl i ve 13. a 14. století spojen rozkvět měst a rozvoj hornictví, především zásluhou těžby zlata. Tato skutečnost se plně projevila i při další kolonizaci a osídlování celé oblasti Jeseníků.
Hlavními iniciátory kolonizačních aktivit byla dvě biskupství – na severu vratislavské a na jihu olomoucké. Jesenicko a hlavně zlatohorsko , se pro svá bohatá naleziště zlata stalo na dlouhá léta předmětem sporů mezi moravskými a slezskými zeměpány.
Vlivem bouřlivých událostí i vyčerpáním snadno dostupných ložisek kovů, které byly těženy jednoduchou technikou koncem 14. a během 15. stol. nastává úpadek hornické činnosti a to nejen na Jesenicku.
Nový rozmach dobývání kovů nastal v 16. Století, kdy biskup Baltazar z Promnitz (1539 -1562).Nové podnikatele lákal výhodnými podmínkami, např. neplacení horních poplatků dokud se nevrátí podnikateli investovaný kapitál. Měli volný odběr dřeva z biskupských lesů a “Horní desátek” (důlní podíl ) snížil u drahých kovů ze sedminy výtěžku na dvanáctinu, u mědi, olova a cínu na patnáctinu. Také horníkům dal značné svobody. Nemuseli platit domovní daň a daň z dováženého zboží, mohli se volně stěhovat, nakládat se svým majetkem, porážet dobytek, nebo péci doma chléb. Vyjmul je z pravomoci světských soudů a byli podřízeni přímo biskupovi.
Další úpadek hornické činnosti na Jesenicku nastává na počátku 17. Století a byl zapříčiněn hlavně třicetiletou válkou. Dolování se i pak stává stále nákladnější a většina dolů je zavírána.
Další velmi významnou dobývanou surovinou v oblasti Jesenicka byla i břidlice.
Počátky dolování břidlice v oblasti Nízkého Jeseníku se datují někdy do 18. stol. (podle některých pramenů např. v lomu ve Svobodných Heřmanicích byla zahájena těžba už v roce 1776). Největšího rozmachu dosáhla těžba břidlice ve druhé polovině 19.stol.Není už dnes přesně známo kolik lomů a dolů v tomto období těžily břidlici v jesenickém kulmu. Podle některých autorů existovalo v r. 1880 ve Slezsku,více jak 50 závodů na těžbu a zpracování břidlice a z doby před první světovou válkou bylo známo více jak 70 malodolů na břidlici .
O samotné budišovické břidlici, její těžbě a zpracování existuje poměrně málo literárních údajů.
Také dolování na odersku má dlouhou historii.V okolí města Odra se těžilo stříbro, galenit, sfalerit, a chalkopyrit.Vytěžené rudy byly odváženy do tavících pecí v nedalekém Suchdole nad Odrou.V pozdějších dobách na hornickou tradici navázala i těžba pokrývačských břidlic.Ve svahu Veselského kopce, asi 1 kilometr za serpentinou silnice směrem do Veselí lze nalézt několik pozůstatků břidlicové těžby.
Opuštěné doly chátraly, mnohé ze vstupů se zasypaly a stávaly se cílem návštěv dobrodruhů, trampů nebo těch, kteří chtěli poznat něco z historie dobývání rud a břidlice v tomto kraji. V některých dolech totiž zůstaly zachovány jak historická kolejiště, trouchnivějící těžní vozíky, dřevěná výztuž … Doly sice ztratily praktický význam, ale začínaly nabývat jiného významu. Byly nejen historickým dokumentem o vývoji hornictví v kraji , otevřenou geologickou sondou do masívu Jeseníků – ale hlavně se staly důležitou součástí biotopu pro jednoho z nejpřísněji chráněných savců u nás i v Evropě- staly se zimovištěm netopýrů. Zimovišti, které jsou dnes největší na severní Moravě a jedny z největších v republice.
Sledováním, dokumentací a ochranou těchto zimovišť v opuštěných důlních dílech v Jesenické oblasti se od roku 1979 věnují členové Základní organizace České speleologické společnosti ORCUS z Bohumína. Během této doby se ji nejen podařilo lokalizovat velmi významná zimoviště netopýrů ( jako třeba největší zimoviště netopýra černého u nás čítající až 2000 jedinců), ale také zachránit řadu starých důlních děl, sloužících jako zimoviště před jejich likvidací.Tento příspěvek je věnován starým důlním dílům v údolí řeky Odry .
Co netopýry do těchto dolů v zimě přitahuje?
Faktorů je několik. Tím hlavním je stabilita mikroklímatu v těchto dolech. Teplota zde kolísá během celého roku jen minimálně a v zimním období se zde pohybuje ( podle dynamiky větrání) od + 2o C do + 6o C a relatívní vlhkost do 95 do 100 % ( a ta je pro zimující netopýry velmi důležitá, neboť nevysychají jejich létající blány). Také prostorné a lehce dostupné vletové otvory jsou netopýry přilétající na zimoviště velmi důležité.
Důležitým faktorem jsou veliké prostory podzemí a veliké množství úkrytů zvláště pro netopýry zimující ve štěrbinách a spárách. Tisíce spár a štěrbin vznikly při budování základek z hlušiny a nekvalitní břidlice, které horníci v podzemí vytvářeli. Ty dnes využívají k zimování hlavně netopýři černí, kteří zde vytváření veliké kolonie.
Stará důlní díla v údolí řeky Odry sloužící jako zimoviště netopýrů
Starooldřůvecký mlýn (Willibaldzeche)
Opuštěná důlní díla se nacházejí jižně od obce Staré Oldřůvky, u starooldřůveckého mlýna, v prudkém svahu nad řekou Odrou.
Pozůstatkem po hornické činnosti je zde dnes několik štol rudného dobývaní a mohutná komora po těžbě pokrývačské břidlice. Břidlicový důl tvoří jedna, rovná, 180 metrů dlouhá komora, 8 m široká a vysoká asi 10 metrů. Je vedena přímo v ložiskovém pruhu štípatelných jílových břidlic o mocnosti až 10 m Tato objemná prostora svým celým profilem ústí na povrch.Naproti obrovitému vstupnímu portálu do podzemí je situována odpadová halda.Odval kopíruje téměř celý svah kopce až do Odry, kde je podezděn asi pět metrů vysokou ochrannou zídkou.Při těžbě pokrývačských břidlic zde bylo v těžené hornině naraženo na stříbroolovnaté zrudnění, které bylo sledováno kutacími prácemi.Na lokalitě od roku 1886 začala těžit Libavská kutací společnost založená notářem F. Kupidem a majitelem dolů na pokrývačské břidlice W. Posseltem.
Dnes jsou zde přístupny, ale opatřeny uzavíratelnými mřížení 3 důlní díla. Kromě již popsané 180 metrů dlouhé komory nad haldou, leží několik metrů nad úrovní řeky Odry 2 štoly , nazývané Willibald štola č.1 a Willibald štola č.2. Jedná se většinou o chodby obloukovitého profilu vysoké 1,6-2,2 metrů a široké 1 až 1,4 m, z nichž většina je zaplavena vodou do výše 0,5 metrů.
Willibald štola č.1 je i významným zimovištěm netopýrů, v zimním období zde převládá netopýr velký a celkem zde bylo zatím zastiženo 9 druhů netopýrů a celkový počet hibernantů se pohybuje okolo 20 kusů.
Štoly Pod Otáhalovými
Dvě poměrně rozsáhlé štoly se nacházejí nedaleko obce Staré Oldřůvky na okraji vojenského pásma prostoru Libavá. Vstup se nachází po pravé straně cesty ze Starých Oldřůvek , která klesá k řece Odře. Asi po 300 metrech od konečné zastávky autobusu po pravé straně je viditelný odval, na jehož temeni v malé terénní rýze se nachází vstup do štoly „Pod Otáhalovým- Dolní“. Vstup má profil 0,6x 1 metr a pokračuje horizontální štolou která přechází ve velké odtěžené komory po těžbě břidlice, dosahující výšky až 10 metrů a šíře 20 metrů, které jsou zčásti vyplněny základkou z břidlicových desek a kamenů, mezi kterými je spousta spár vhodných k zimování netopýrů. ( tuto základku však zimující netopýři nevyužívají) Štola otevírala ložisko štípatelných jílovcových břidlic.
Ve střední části odvalu se nachází vstup do štoly „Pod Otáhalovým- Horní“. Horizontální štola o profilu1,5×2 metry postupně přechází v systém vysokých komor (výška až 10 metrů, šíře komor až 20 metrů) a celková délka asi 200 metrů. Štola je z části vyplněna kameninovou zakládkou. Převážně vysoko na stropech zde zimují netopýr velký (Myotis myotis) a netopýr brvitý (Myotis emarginatus), počet hibernantů se pohybuje okolo 30-40 kusů.
Důl František ( také Olověný, Františkův důl))
Lokalita se nachází v JZ svahu kopce Olověný vrch ( 616 m.n.m) na území vojenského újezdu, nedaleko zaniklé obce Barnov a je památkou po vyhledávání a těžbě stříbronosného galenitu.V této oblasti kulmu zde stříbro vystupuje jako příměs galenitu v žilách s polymetalickými rudami.Doly zde byly otevřeny po celé období 18. a 19. století
Důl je otevřen štolou o profilu 1×1,5 m, který se zvětšuje do profilu 2 x 3 m. Asi po 25 metrech ( tato část chodby je zaplavována vodou do výše asi 0.5 m) štola zatáčí do pravého úhlu a asi po 75 metrech je křižovatka chodeb. Uprostřed křižovatky je otevřená asi 70 metrů !!! hluboká šachtice, za kterou pokračuje lokality dvěma směry.
Otevřená šachtice je překryta ztrouchnivělými kládami, překrývajícími šachtici na jejím okraji. Na další chodby navazuje několik komínů a další, většinou slepé šachtice a vyrubané prostory. Celková délka dolu je asi 400 metrů. Profil většiny chodeb je homolovitý o šíři 1-2 metry a výšce 2-3 metry.
V lokalitě bylo prováděno sledování netopýrů pouze v horních patrech, protože níže položené části do nichž vede šachtice jsou silně rozrušení a zborcené a hrozí neustálým zavalením.
Nový svět
Ve svazích Veselovského kopce jižně od Hranic byla v minulosti otevřena řada dolů na štípatelnou břidlici. Dnes je zachováno několik nevýznamných štol a hlavně důl „Nový svět B“ a „Nový svět C“, které se nacházejí asi 2 km od Hranic na jižním svahu Veselovského kopce.
Vstup do štoly „Nový svět B“ o profilu 0,8 x0,35 m se nachází na konci zčásti zasypané terénní rýhy po pravé straně lesní cesty vedoucí ze silnice Odry-Veselí, nadmořské výšce 460 m.n.m. Je opatřen uzavíratelnou mříží a za krátkým závalem ústí do chodby o profilu 2,5 x 1,8 metrů. Důl pak pokračuje křížícími se chodbami a odtěženými komorami, které jsou z velké části zavaleny, s prohnilou dřevěnou výztuží, spadlými stropními břidlicovými deskami. V závěru těchto zřícených prostoj vede krátká plazivka do největších prostor dolu, které jsou vyplněny břidlicovou základkou, ve které byla ponechána chodba s typickým obloukovým profilem. Uprostřed chodby je v základce vytvořená čtyřstěnná komora, s úžasně přesně a rovně na sobě seskládanými břidlicovými deskami, tvořícími stěny komory.
Z komory chodba v základce pokračuje a v jejím závěru je asi 3 metry vysoký kolmý stupeň, který vede do horních partií odtěžených prostor dolu. Tady v horních partiích v největší komoře je na jejím stropu odkryt typický a učebnicový příklad oblé vrásy o průměru asi 8 metrů.
Důl je současně významným zimovištěm netopýrů, které je velmi významné pravidelným zimováním skupiny netopýrů brvitých ( Myotis emarginatus), patřící mezi kriticky ohrožené druhy u nás. Celkem zde zimuje 8 druhů netopýrů .
Štola „Nový svět C“ se nachází asi 50 metrů pod lesní cestou, která odbočuje jižně ze silnice Odry-Veselí. Ze štoly vytéká nevelký vodní tok. Vstup je opatřen uzamykatelnou mříží. Štola je tvořena převážně chodbami o profilu 2 x 2 metry a větší odtěženou komorou v jejím závěru. Byl nově vyzmáhán v roce 2010 ( v minulosti byl asi 10 let zasypán) a jeho délka je asi 200 metrů. Zimuje zde okolo 20 kusů netopýrů.
Štola „Nový svět A“ je nevelká lokalita, která se nachází asi 30 metrů nad štolou „Nový svět B“. Z hlediska zimování netopýrů je lokalita negativní.
Sledování netopýrů v těchto lokalitách provádějí od roku 1984 členové Základní organizace České speleologické společnosti ORCUS z Bohumína, kteří se také starají o ochranu těchto zimovišť.
V oblasti údolí řeky Odry existuje řada dalších opuštěných důlních děl jako třeba štola Klokočov, Ne Čermence a další, které však jsou z chiropterologického hlediska nezajímavé. V zimním období se zde netopýři nevyskytují, nebo jen v počtu 1-2 kusy.
Metodika prováděných sledování
Sledování zimovišť netopýrů ve starých důlních dílech, je prováděna tak, aby docházelo k minimálnímu rušení hibernujících jedinců. Tedy je prováděna determinace druhů a prosté sčítání jedinců bez jejich sundávání se stropů lokalit nebo vyjímání ze spár, tedy není určováno pohlaví. A to ani v případě , že zimující kusy jsou vysoko na stropech dolů . Stejně tak nejsou rozebírány zimující kolonie nebo v několika řadách netopýry ( v Oderských vrších se jedná o kolonie netopýra černého) vyplněné hluboké spáry mezi břidlicovými bloky. Zde proveden pouze odborný odhad počtu kusů.
V počátcích sledování v osmdesátých letech , kdy bylo prováděno kroužkování zimující populace, byly tyto kolonie rozebrány a tak stavy v jednotlivých koloniích byly známy. Určitě v každém zimním období nejsou počty absolutně stejné, ale v zimujícím množství kusů a s důrazem na minimální rušení hibernantů, je tato skutečnost nepodstatná. Dalším faktorem ovlivňující počty nalezených netopýrů je i obrovské množství hlubokých, členitých spár ve stovkách metrů kameninové základky, které není možno do hloubky prohlédnout a tak najít zimující jedince. Stejně tak nelze důkladně prohlédnout i stropy podzemních prostor, které dosahují výše více jak 10 metrů.
Proto provádění zimních kontrol mohou opravdu zkušení sčitatelé, kteří určí jednotlivé druhy i na několikametrovou vzdálenost.
Touto metodikou sledování je zabezpečeno minimální rušení hibernantů, pro něž každé probuzení znamená velkou ztrátu naakumulované energie na přežití zimního období a tak riziko úhynu.
Několik zajímavostí o netopýrech
Právně je v České republice chráněno 13 druhů letounů kategoriemi – kriticky ohrožený (vrápenec malý), silně ohrožený (netopýr černý, pobřežní, stromový, velký, východní, velkouchý), ohrožený (netopýr Brandtův, brvitý, dlouhouchý, pestrý). Celkově na území ČR žije 23 druhů netopýrů.
Netopýři mají také schopnost echolokace pomocí přírodního sonaru, pracujícího na základě příjmu odražených vysokofrekvenčních zvukových signálů. Jejich přesnost orientace pomocí ultrazvuku je fantastická a intenzita vysílaných signálů, které lidské ucho neregistruje je taková, že kdybychom je slyšeli pak by byly silnější než pneumatická sbíječka.
To jim umožňuje spolehlivou orientaci v prostoru. Tyto zvuky vznikají u netopýrovitých rezonancí hlasivek a jsou vydávány tlamou, u vrápencovitých pak nosem s blanitými výrůstky, které jim umožňují vysílat daleko přesnější zvukový kužel. O to více však musí otáčet hlavu, aby pokryli větší část prostoru před sebou, což mu zaručuje bezpečnou orientaci v prostoru a značnou úspěšnost při lovu. Vysokofrekvenční signály se odrážejí od předmětu a vlny, které se vrací ve změněné podobě zpět, jsou přijímány sluchovým aparátem. Tak je netopýr schopen přesně zjistit polohu překážky či kořisti.
K páření netopýrů, dochází již na podzim, kdy samice vyhledávají samce. Samice je schopna v pohlavních žlázách uchovat sperma až do doby klimaticky vhodné k vývoji zárodku, až do jara příštího roku. Takovému jevu říkáme zpožděné oplození. Pokud i během vývoje embrya dojde ke zhoršení vývojových podmínek, třeba z důvodu ochlazení, může samice zpomalit i růst zárodku nebo ho i zcela zastavit a vyčkat na vhodnější dobu. Potom mluvíme o utajené březosti. Přesto při větších teplotních výkyvech může dojít k masovým úhynům již narozených mláďat. Doba březosti trvá v našem klimatickém pásmu podle druhu 2 až 3 měsíce. Samice obyčejně mívá jen jedno mládě, které se rodí už značně veliké a vyvinuté. Porod trvá až 1 hodinu. Narozené mládě je zachyceno ocasní částí létací blány, avšak k prsním bradavkám se musí vyškrábat samo. Samičky vrápenců mají ještě u pohlavního otvoru pár příchytných bradavek, kde se mládě přidržuje při změně polohy matky. Ještě 4 až 6 týdnů je mládě plně na matce závislé, přibližně prvních deset dní je nosí všude s sebou, i na noční lov. Později mládě zůstává v úkrytu a samice se k němu vrací v čase kojení, a to i několikrát za noc. Některé kolonie čítají i statisíce jedinců, samice je schopna díky pachovým a především individuálním zvukovým signálům poznat spolehlivě právě to své mládě.
Netopýr je typickým hibernatem- živočichem, který upadá do zimního spánku, pro který potřebuje příhodné zimoviště. Při vyhledávání vhodných zimovišť mohou jedinci překonat až 1000 kilometrů.Pro řadu druhů jsou nejvýhodnějšími zimovišti různé podzemní objekty, jako jeskyně, opuštěná důlní díla a štoly. Je zde nejstabilnější mikroklima a dostatečně vysoká relativní vlhkost. Jsou druhy ( netopýr severní, netopýr černý) , které pro své přezimování vyhledávají lokality, ve kterých se teplota blíží bodu mrazu. Během zimního spánku sníží teplota jejich těla na teplotu okolí, srdeční tep poklesne až 20 krát ( normální tep je okolo 400 tepů za minutu a v zimním období klesne až na 16 tepů , sníží se frekvence dechu.Důležitá je přípravná fáze netopýrů na zimní spánek, při níž v období podzimu stoupá jejich lovecká aktivita a netopýří si vytvářejí dostatečné zásoby tuku na zimu.
Jsou netopýři pijáci krve?
Netopýrů je asi 1000 druhů a většina z nich se živí hmyzem a jen tři druhy cizopasí na teplokrevných zvířatech – mohou se živit krví. Žijí ve Střední a Jižní Americe a někdy farmářům způsobují veliké škody. Nejde o pár kapek krve- kůň nebo kráva tuto ztrátu nepoznají , ale horší je přenášení infekcí.. Ztráty na skotu se zde odhadují až na půl milionu kusů ročně. Malí netopýrci druhu Desmodus rotundu, jsou velcí jen 7 cm jsou schopni za noc vysát jedenapůlkrát více krve než sám váží. Zoubky ostrými jako žiletky nařízne zvířeti kůži a pak líže vykapavající krev.
Nejdelší přelet netopýra zaznamenaný na našem území byl v roce 1949, kdy byl u České Lípy nalezen netopýr rezavý, který byl okroužkován v Rize (Lotyšsko)- uletěl tedy 930 km
V článku použity materiály autorů:
Ing. Jaroslav Kočandrle, CSc., Geologie Rýmařov s.r.o.