Výsledky sledování zimoviště Zálužná I od roku 1979 do r. 2011

seminář „Netopýři Sudet 2011“

Josef Wagner

Zimoviště Zálužná I je opuštěný hlubinný důl po těžbě břidlice v horském masívu Oderských vrchů. Jedná se o třípatrový důl o délce chodeb a podzemních komor okolo 3 km a o maximální hloubce okolo 100 metrů se třemi vertikálními vstupy-šachtami, které propojují všechna tři patra. Systém šachet zabezpečuje cirkulaci vzduchu a poměrně dynamické teplotní režimy v celé lokalitě. Statické teploty v podzemí od 0^o C do +8^o C relativní vlhkost okolo 100 % v různých částech dolu, predisponují lokalitu jako významné zimoviště netopýrů. Největší hibernující kolonie představuje druh B.barbastellus s počtem okolo 2 000 zimujících kusů. Změny a výběr míst k zimování v závislosti na teplotách a návštěvnosti podzemního systému za sledované období 30 let dokladuje tento příspěvek.

Charakteristika zimoviště

Opuštěné důlní dílo po těžbě pokrývačské břidlice se nachází v kopci severně nad vesnicí Zálužné v Oderských vrších v Nízkém Jeseníku. Jedná se o třípatrový důl , do kterého vedou tři vstupy, dvě kolmé a jedna úklonná šachta. Hlavní vstupní šachta je hluboká 40 metrů a ústí do druhého patra, kde na dně menší vytěžené komory pokračuje druhou šachtou hlubokou okolo 35 metrů na 3 patro dolu. Tato šachta o profilu 6×7 m, sloužící jako hlavní vletový otvor na zimoviště, leží na travnatém svahu na okraji chatoviště. Okraje šachty lemují vzrostlé stromy.

Druhá kolmá šachta, hluboká asi 60 m, vedoucí přímo na 3 patro lokality má profil 6×6 m a leží uprostřed chatoviště mezi vysokým stromovým porostem. Třetí vstup je úklonná chodba, z velké části vyplněná odpadky, ležící pod haldou odtěžené břidlice, mnohem níže, než vstupy 1 a 2. Vlastní vstupní otvor je na dně úklonné chodby mezi odpadky a komunikuje s podzemím průlezem o profilu pouze 0,5 x0,6 metru.

Tento systém šachet a chodeb, které propojují horizontální partie dolu zabezpečuje cirkulaci vzduchu v podzemním systému a zvláště na třetím patře způsobuje dynamický charakter mikroklimatu. Tedy roční změny teplot na povrchu se rychle přenášejí i do podzemí a to hlavně do částí, které jsou propojeny vstupními šachtami. V těchto částech III. patra v zimním období ( v závislosti nad teplotním průběhem zimy) teploty   klesají i pod mrazu.

Celý podzemní systém tvoří vytěžené komory, vysoké až 10 metrů, které jsou z velké části vyplněny uloženou základkou z břidlicové hlušiny. V této základce byly vybudovány přístupové a komunikační chodby, jejichž stěny jsou vytvořeny uloženými břidlicovými deskami, které tvoří bezpočet spár a dutin, vhodných pro zimování netopýří populace. Tyto chodby mají trojúhelníkový profil se základnou okolo 1 až 2 metry a výšce 1,5 až 4 metry.

Jednotlivé odtěžené komory a šachty ústící na povrch spojují vyrubané štoly o přibližném profilu 1,5 x 2 metry.

  Mikroklima lokality

Mikroklima lokality je velmi rozdílné a je určováno způsobem a intenzitou odvětrání jednotlivých partií dolu, směry proudění vzduchu a ročními změnami teplot na povrchu. V horních patrech, která komunikují přímo z povrchem pouze jednou šachtou je dynamika proudění vzduchu minimální a tedy mikroklima stabilní. Teploty se celoročně pohybují od +5,2^o C do +6,2^o C a relativní vlhkost okolo 97 %.

Nejníže položené třetí patro dolu je spojeno přímo z povrchem třemi šachtami a dynamika proudění vzduchu a tedy teplotní změny v podzemí jsou velmi intenzívní a rychle reagují na dlouhodobější změny teplot na povrchu. Teploty v jednotlivých prostorách třetího patra jsou také ovlivňovány jejich výškou. Ve vyšších prostorách teploty při počvě klesají pod bod mrazu, zatímco pod stropem jsou nad nulou.

Teploty na III. patře se během zimního hibernačního období v různých částech pohybují od -2,3^o C do +5,0^o C.

Teplotní podmínky s stabilita mikroklimatu v zimních období predisponují i výběr míst k zimování jednotlivých druhů netopýrů. Zatím co v horních, teplotně stabilních patrech zimují rodu Myotis , nejníže položené patro využívají k zimování druhy B.barbastellus a E.nilssoni.

Charakteristika probíhajících změn na zimovišti

Naprostá většina zimujících netopýrů rodu Myotis zimuje na stropech v různých částech všech pater lokality, kde teplota neklesá pod +4^o C a kde je teplota po celé hibernační období stabilní. E.nilssoni využívá k zimování pouze chodby III. patra dolu s teplotami často blížícími se bodu mrazu. Zimuje jak zavěšen na stropech a stěnách nebo využívá spár mezi břidlicovou základkou chodeb. Nejhojnější skupinou hibernantů je B.Barbastellus, který také využívá k zimování pouze různé části III. patra a podobně jako E.nilssoni prostory s teplotami klesajícími k hodnotě +2^o C. Často jsou to ty části dolu, ve kterých proudící studenější vzduch v zimním období rychleji nahrazuje teplejší letní mikroklimatický režim spodních pater dolu. Což právě vytváří ideální podmínky pro zimování netopýra černého a netopýra severního.

Hlavní předmětem tohoto příspěvku je sledování změny míst zimování kolonie B.Barbastellus v popisované lokalitě za posledních 30 let.

Při zahájení sledování tohoto zimoviště byly lokalizovány dvě místa v podzemí, ve kterých B.barbastellus vytvářel kolonie o počtu několika set kusů jedinců.

1. „Netopýří chodba“

Byla tak nazvána podle tehdy největšího množství hibernantů v dole, průměrná výška chodby je 1,5 až 2 metry a šířka 1,2 až 2 metry). Netopýři zde k zimování využívali hustou síť spár mezi břidlicovou základkou, kde hibernovalo až několik set jedinců. Od zimního období 2007-2008 využívá k zimování základku v „Netopýří chodbě“ pouze 10 až 20 jedinců. V této chodbě ve sledovaném období 1979 -2007 vytvářel B.barbastellus velké klastry ( spíše lze říci hrozny) netopýrů na starých, ze stropu chodeb vyčnívajících dřevěných trámech, čítající až 200 jedinců. Také tyto kolonie od zimního období 2007-2008 zde již nebyly pozorovány.

2. Chodba „B“ .

Tato chodba má paralelní průběh s „Netopýří chodbou“, její průměrná výška je 1,6 až 2,5 metrů a šířka 1,5 až 2,5 metrů. Chodba současně slouží    jako hlavní ventilační tah mezi vstupními šachtami a změny teplot na povrchu se poměrně rychle projeví na mikroklimatu této chodby. Ve větší části chodby „B“ je opět jedna stěna tvořena břidlicovou základkou se množstvím spár. Od zahájení sledování v roce 1979 bylo zjištěno, že netopýři B.barbastellus využívali k zimování až metr hluboké pukliny mezi stěnou chodby a uvolněnými břidlicovými deskami. Byly zde lokalizovány 3 takto zimující kolonie, z nichž největší čítá okolo 300 jedinců B.barbastellus. Je zajímavé, že spáry mezi kameninovou základky chodby „B“ využívá k zimování minimální počet netopýrů.

3. „Severní komora“- komora „D“

Jedná se o odtěženou komoru o rozměrech 4×6 metrů a výšce 4 metry, která leží na počátku chodby „B“ ve které se kříží další dva hlavní větrné tahy a kde v zimním období teploty pravidelně klesají pod bod mrazu. Zde od počátku sledování lokality zimuje na stropech a stěnách komory větší skupina E.nilssoni (až 50 jedinců). Až do roku 2008 v této komoře zimovalo pouze několik kusů B.barbastellus, avšak od zimní sezony 2008/2009 zde začala zimovat ve spárách za deskami břidlice kolonie B.barbastellus, čítající dnes okolo 300 jedinců. Kolonie B.barbastellus se do „Severní komory“ zřejmě přemístila z „Netopýři chodby“.

Diskuze

Je otázkou proč kolonie B.barbastellus po tolika letech ( 30 let sledování) opustila „Netopýři chodbu“ a přemístila se do „Severní komory“.

a) Změna mikroklimatu nebo teplotního režimu?

             Měření teplot prokázala, že teplotní režim se v „Netopýři chodbě“ ani v „Severní  komoře“ nezměnil

b) Zvýšená návštěvnost a rušení kolonie ?

Po celou dobu sledování kolonie v „Netopýři chodbě“ byla tato chodba, jako i celý důl často cílem nepovolaných návštěv. Důl není nijak zabezpečen a v podzemí byl značný pohyb osob i v zimním období. Zimující kolonie B.barbastellus však po celé třicetileté období zůstávala na svém místě.

c) Stav cirkulace a intenzity proudění vzduchu ?

     Kolonie B.barbastellus si ke svému zimování volí místa, kde je poměrně intenzívní proudění vzduchu a naopak, v místech, ve kterých je proudění vzduchu minimální ( slepé chodby, slepé odtěžené komory) se druh B.barbastellus v této lokalitě nevyskytuje.

d) Jiné násilné vyrušení kolonie

     Nelze vyloučit násilný zásah člověka do kolonie, do klastru, který se vlastně nachází na úrovní hlavy procházející osoby. Lze s velkou pravděpodobností vyloučit zásah predátora , např. kuny, protože přístup na zimoviště je přirozeně chráněn vstupními vertikálami ( o hloubce 80 metrů) a zatopenými chodbami

 Závěrem lze konstatovat:

1. Kolonie B.barbastellus si ke svému zimování v této lokalitě volí místa se stejnými mikroklimatickými podmínkami ( a to nejen teplotními a vlhkostním, ale také intenzitou proudění vzduchu) a tedy, že k úspěšné hibernaci je zachování těchto podmínek nezbytné. Toto zjištění je velmi důležité i pro ochranu této lokality a zachování všech tří vstupů do podzemí.
2. Kolonie B.barbastellus, z neznámých příčin opustila místo zimování v této lokalitě, ale neopustila lokalitu a našla si k zimování jiné místo se stejnými mikroklimatickými podmínkami

Pozn. V zimním období 2014/15 se v Netopýří chodbě opět objevila kolonie B.Barbastellus na dřevěném trámku, v místě kde byla sledována zimního období 2006/2007. Počet netopýrů v “hroznu” na trámu byl odhadnut na 150 ks, stejně jako v minulých obdobích.