Čatyr Dag 2004

„Čatyr Dag 2004“ 25. června – 12. srpna 2004, Krymský poloostrov Ukrajina. Explorace pseudokrasových jeskyní okolí Bachčisaraje, výzkumy v Emine Bojir Chasar, explorace jeskyní na Dolním plato Čatyr DagÚčastníci:Josef Wagner,Jozef Szalay, Pavel Bobek, Jakub Wagner, Petr Stolarčík, Zdeněk Kubík, Jana Wagnerová,Jana Piskořová, Alča Stolarčíková

Doprava : Peugeot Boxer (Pepy Wagnera), Ford Tranzit (Zdenka Kubíka)

24. června Vsetiňáci vyzvedávají 10 balení kofol jako sponzorský dar expedici a konečně v pět odpoledne můžeme vyrazit na východ. A za dva další dny jízdy v osm ráno bez jediné pokuty zastavujeme před Onyxem v Simferopolu. Tady vybalujeme bedny a kartony piva a vyměňujeme je za kartony portvejnu a vodky. A můžeme pokračovat na Čatyr Dag. A večer samozřejmě se úspěšný příjezd musí oslavit.

27. června Dnešní cíl je focení v Mramornej. Pepa a Bobek berou naše modelky Janu a Janu a Alču a sestupují do všech částí jeskyně. Ostatní vyrážejí do terénu na Dolní Plato, pokusit se objevit něco nového. Bohužel objevili jen budku s pivem.

 

28. června  Vstáváme hodně brzy, neboť dnes jdeme do Nižného Bojiru. Úkol je jediný. Odebrat vzorky sedimentů, neboť naši vědátoři (Vašek Cílek) se domnívají, že krystaly v Nižném Bojiru vznikají právě z těchto sedimentů. Bohužel Bobkovi je nějak zle a tak zůstává na povrchu v péči Jany a doktorky Alči. Snad to přežije. Ostatní se přemisťujeme k Bojiru. Všichni se rutinně chystají do díry, jen Láďa se připravuje velmi důkladně. Lano a propasti – to je jeho hobby. Sestupujeme k uzavřenému vstupu do Nižného, odvalujeme balvany ježící na poklopu. Lépe řečeno to vše zvládá Golém Zdeněk. Jožka s Pepou vystrojují první propast a travers. Postupně transportujeme vaky s materiálem a málem jsme museli transportovat i Láďu, který s traversem hodně bojoval a nakonec s ním alespoň remizoval.

                Odebíráme postupně vzorky sedimentů v “Sále krystalů“ a sestupujeme do „Domu ponorů“, kde je vrstva sedimentů nejmohutnější. K odběru máme připraveny tenkostěnné trubky, které zatloukáme do sedimentu do hloubky 60 centimetrů. Při zatloukání se ozývají duté zvuky, jako by pod námi byli neznámé prostory. Ale tady kopat to je mnoho dní nebo týdnů. Možná někdy v budoucnu. Pokračujeme v sále Nokturno. Tady získat vzorky sedimentů není jednoduché. V obřím sále je dno zcela zasintrováno a pokryto silnou vrstvou krystalů aragonitu a kalcitu. V nejníže položené části domu přece jen nacházíme odkryté místo a můžeme vzorky odebrat. Zdeněk se tady hned pokouší někam prokopat, ale marně. Pokračujeme do „Sálu Červených máků“. Tady je sedimentů opravdu hodně.

Zatímco Pepa a Láďa berou vzorky, Zdeněk, Jožka, Kuba a Pedo vystupují do „Sálu dvacetiletí Krymských speleologů“ a po návratu hlásí, že to tam někdo pěkně pošlapal. Všechny trubky jsou naplněny sedimenty a můžeme zahájit výstup na povrch. Přímo mezi turisty, kteří procházejí přístupnými partiemi. A samozřejmě hned do kiosku na pivo. Jedna-dvě-tři rundy. Marno dole bylo hodně sucho. Poleháváme zabahnění okolo vstupu do jeskyně a jsme pěknou atrakcí pro davy turistů. Fotí si nás jako exotickou zvěř. Ještě že nás nekrmí kostkami cukru. No pro nás to byla sranda.

                Za to v noci nás sranda přešla. Ve dvě hodiny nás budí Zdeněk. S Bobkem není dobře. Má veliké bolesti břicha a vysokou horečku. Voláme Sašovi a hned fičíme do Simferopolu do nemocnice. Hned se schází koncilium a výsledek je jasný. Operace. Okamžitě. Jen se modlíme, aby to byl pouze slepák. A byl. Gangrenózní. A za půl hodiny je Bobek bez něj. Oddechli jsme si. A bylo na poslední chvíli. Podle doktorů, za pár hodin mohlo být pozdě.

                Čekáme v nemocnici, až se Bobek probudí z narkózy. Ráno v osm hodin můžeme klidní odjet zpět na Čatyr Dag. A hned to také musíme oslavit. „Ať žije Bobek a jeho slepé střevo“.

A pak hned jdeme pokračovat v práci. Dnes fotíme přístupné části „Emine Bojir Chasar“. Fotíme za plného turistického povozu a tak to není jednoduché. Hlavní modelingovou hvězdou je dnes Jana Piskořová, která si před objektivem vyzkoušela všechny polohy a pozice. Tolik poloh prý ji nenaučil ani Láďa.

Zbytek výpravy vyráží do nemocnice, zkontrolovat zda si sestřičky nehrají s Bobovým střevem. Bobek je ale v dobré formě a je tady středem pozornosti personálu. Asi 100 dolarů, které dal Sáša doktorům udělaly své.

1.července Pokračujeme ve focení a začínáme exploraci v sále Kečkemét. Skupinu vede Zděněk. V sále Kečkemét, kde jak pravil Sáša se pokusíme dom prohledat svýma očima, zda nenajdeme místo, které by mohlo znamenat pokračování jeskyně. Očima tady již nikdo nic nenajde a tak se explorace mění ve vrtání.

Ale to až další dny. Dnes totiž Saša slaví narozeniny- 51 let a tam nemůžeme chybět. Přípravy jsou velké. Naše holky pomáhají při přípravě Šurpy a šašlíků. V šest večer vše propuká. Na plato přijíždí spousta našich známých. Ďaďa Vasja, Larisa. Vodka, portvejn a koňak nemá konce. Stoly se prohýbají.

2. července Je pátek a to bývá nešťastný den. Pepa vyráží fotit na plato a kluci střílet do Kečkemétu. A holky- ty šly do hajzlu. Tedy málem, neboť Jana Wagnerová šla na WC a jen si dřepla, už byly klíče od Boxera na dně žumpy, hluboko mezi hov..ma. Požádali o pomoc krymské kolegy a náčelník směny pravil, že pošle specialistu. A přišel s dlouhým smetákem s háčkem na konci. A tak zatím co Jana bránila svým tělem dveře záchodu před všemi, kdo jej chtěli použít a klíče nepřesrali, specialista půl hodiny lovil až klíče ulovil. Po té hodinu klíče desinfikovali a deratizovali. Byly od Boxera jediné.

                Mezitím v Kečkemétu Zdeňkův team zkouší štěstí a rozšiřuje jednu z nadějných puklin ve stěně pokryté náteky. Až nakonec nejhubenější ze všech Kuba se mohl prosoukat do dutiny. Marně. Pokračování nenašli.

3.července Pokračujeme v Kečkemétu. Zdeběk, Pedo, Jožka,Kuba lozím kam se dá. Opět marně. Kečkemét má své pokračování dobře ukryto. Vylézíme z Bojiru a u vstupu už čeká pilot Vladimír, ten který v Kongu vysypal do pralesa z letadla celý náklad zbraní a černých vojáků. A tak se zase slaví.

4.července Dopoledne ještě Pepa s Janou fotí v Tygří chodbě v Mramornej jeskyni a pak už vše balíme a sjíždíme do Simferopolu. Nakládáme Sašu a jedeme za Bobkem do nemocnice. Ten už je v nemocnici jako doma a tak můžeme pokračovat do Bachčisaraje. A čeká nás další oslava. Piskořka má dnes 40 let.

5. července Nad Bachčisarajem se vypíná řada quest, plochých plat, ve kterých jsme již v minulosti viděli ve skalních stěnách neznámé vstupy do rozsedlinových jeskyní. Brzy poznáváme, že průzkum plat nebude vůbec jednoduchý. To co z dálky vypadalo jako les, je skoro neproniknutelná houština plná trní, ostí a kdoví čeho ještě. Projít tím může jen fakír. A orientace v houštině je zcela nemožná. Brzy se o tom přesvědčuje Pepa a hned po něm Jožka. Ostatní to raději nezkouší. Ale i tak zjišťujeme, že v nitru plata žádné jeskyně nejsou. Jeskyně ale objevujeme na okraji questy, v kolmých skalních stěnách. Jak ale brzy zjišťujeme, byly tyto jeskyně vytvořené v křídovém masívu, již někým navštíveny.

Tak je pouze zaměřujeme a pokračujeme do míst, kde džungle dosahuje okraje questy a jít hlouběji houštinami ostnáčů do masívu je téměř nemožné. Jediní odvážní jsou pouze Pepa a Zdeněk, ale brzy se vzájemně ztrácejí. Zdeněk má GPS a Pepa naštěstí potkává nějakého domorodce. Ale přesto nakonec bloudění nebylo marné. Pepa lokalizuje zajímavou pseudokrasovou rozsedlinovou jeskyni a tak máme na příští dny práci. Totálně vysušeni horkem na platu vyrážíme k moři. Je od nás 30 km. Konečně umyjeme týdenní špínu.

6.července My jdeme mapovat objevenou jeskyni a holky na trh. Horko je opět veliké. Po skončení měření jdeme do Bachčisaraje naproti Bobkovi, neboť dnes jej Saša přiveze z nemocnice. Samozřejmě jej čekáme v hospodě u piva, což ale zde není tak jednoduché, neboť zde najít hospodu, kde by měli alespoň 10 piv je zázrak. Máme opět Bobka a večer vše můžeme oslavit v tatarské restauraci. Piva a vína jsme zkonzumovali opravdu hafu a účet za deset lidí – ten byl směšný.

7.července Další odpočinkový den tentokráte byl zakončený pravým tatarským šašlikem z berana a večerní diskotékou při hudbě z repráků automobilů.

8.července Dnes jedeme do Balaklavy, dříve vojenského přístavu, který byl pro veřejnost otevřen teprve před dvěma roky. Tady na nás čeká jachta, kterou si postavil náš nový známý Sergej. A na jachtě navíc ještě štáb krymské televize. Jachta je pěkná, ale druhá kormidelnice ještě pěknější. Nikoho moc nezajímají vrcholky hor nad námi – spíše studujeme vrcholky pod halenkou kormidelnice.

V zátoce brzy poznáváme, že jsme v bývalém tajném vojenském objektu. Do skalních stěn jsou přímo z moře vytesány tunely, kudy do podzemních doků vplouvaly atomové ponorky sovětského námořnictva k opravám a přezbrojování. Ale my vyplouváme úzkou úžinou ze zátoky a plujeme dál podél skalnatého pobřeží. V několika set metrů vysokých stěnách je řada vstupů do jeskyní. Vyplováme na širé moře, kapitán zastavuje motor a spouští plachty a nabízí nám zábavu – tažení ve vodě za lodí. Při napnuté kosatce rychlost lodě nebyla veliká- tak to byla zábava. Pak ale vytáhnul hlavní plachtu, Láďa si uvázal lano kolem ruky a vrhnul se do moře. Jenže, co sedělo pak, to nečekal. Láďa polykal andělíčky a mával o pomoc. Volat nemohl, hlavu měl pod vodou. První se za ním vrhnul kapitán a mezitím stočil loď, aby ji zpomalil. No Láďa to přežil. Pak už opatrně hupsli do vody Jožka s Kubou. Jožka byl za chvilku bez plavek, které naštěstí přistály Kubovi na ksychtu. Kapitán opět zastavuje a krymská televize dělá na palubě interview s Pepou.

                Odpoledne se opět vracíme na turbazu v Bachčiraji, kde už nám kamarádi chystají šašliki na mnoho způsobů.

9.července Vše má svůj konec , i tato výprava. Vše balíme a odpoledne vyrážíme na sever. A nebýt bloudění za noční bouře v Dněpropetrovsku a šílené fronty na polských hranicích, kde polští celníci probírají každé auto málem do šroubku, byli bychom doma ještě dříve, než po půlnoci v neděli 12. července.